Ve švýcarském Luzernu, historickém městě na břehu krásného jezera obklopeného vysokými horami, se nachází
velké dopravní muzeum, nazvané Verkehrshaus (dům dopravy). V několika velkých halách představují železniční,
lodní, leteckou a silniční dopravu. Největší plochu zabírala železniční expozice, kde byla řada lokomotiv,
vagónů a dalších exponátů. V dalších halách a venkovních expozicích si návštěvníci mohli prohlédnout
lodě nebo letadla. V muzeu bylo také 3D kino, restaurace a obchod se suvenýry. V jedné z hal
bylo vystaveno také pět desítek osobních a závodních automobilů. Podstatnou část jejich expozice tvořil poschoďový
"regál". Z toho si návštěvníci mohli hlasováním postupně vybírat auta, která pak pojízdný mechanizmus
dopravil na pódium, kde byl vůz představen. Poté byl opět přesunut na regál a hlasovalo se o dalším vozidle,
které bude představeno. Protože ale v době mé prázdninové návštěvy bylo deštivé počasí, vyrazilo snad celé
Švýcarsko do muzea a všude byly mraky dětí, které hulákaly a zabraly také všechna hlasovací zařízení, tak jsem se
od pódia rychle vzdálil.
Pokud jdete do muzea dopravy v Luzernu a chcete si vyzkoušet řadu interaktivních exponátů od železnice
po létání do kosmu, může pro vás být návštěva zajímavá. Je třeba si ale vybrat čas, kdy je v muzeu co nejmenší
počet návštěvníků. Mne hala s osobními, sportovními a závodními auty příliš nenadchla, na vozidla v "regálu"
nebylo moc vidět a neměla, kromě roku výroby a typu, žádný popis. Naštěstí v několikapodlažní hale silničních
vozidel bylo vystaveno několik automobilů také mimo "regál" a tyto exponáty měly i popisky. Muzeum vystavovalo
několik švýcarských automobilů, které jinde neuvidíte. Řada exponátů pocházela z již zrušeného Automuzea
Monteverdi, které jsem navštívil
v roce 2015 a koncem roku 2016 jej uzavřeli.
Přestože se na stránkách muzea dočtete, že kolem muzea je dostatek parkovacích míst, v době mé návštěvy platil
pravý opak. Jezdili jsme za vydatného deště kolem muzea a marně hledali parkovací místo. Nakonec jsem zajel na velké
parkoviště vedle muzea, kde svítilo zelené světlo, že je ještě pár volných míst. Po chvíli mi ale průjezd parkovištěm
zcela zablokoval obytný automobil a řada aut za mnou. Poté, co se po dlouhých minutách průjezd uvolnil, jsem bloudil po
parkovišti a marně hledal volné místo. Zaparkované automobily blokovaly i průjezdy, takže jsem musel několikrát
desítky metrů couvat. Nakonec jsem se dostal až k výjezdové závoře, odkud nebylo cesty zpět. Ven mne závora
nepustila, musel bych zaplatit parkovné za to, že jsem neparkoval. Konečně se na me ale usmálo štěstí. Poslední zaparkované
auto u závory za chvíli odjíždělo, takže po organizovaném vycouvání řady aut, čekajících za mnou a odjetí zaparkovaného
vozu jsem zabral poslední volné místo těsně před závorou.
Za hustého deště jsme pak pod deštníky vyrazili ke vchodu do muzea, kde jsme si museli vystát dlouhou frontu před pokladnami.
Na doporučené bezpečnostní "koronavirové" odstupy ve frontě všichni kašlali. Roušky měli lidé nasazeny před pokladnami,
ale za vstupními turnikety si je téměř všichni sundali. Vstupné do muzea bylo 32 franků za dospělou osobu, slevy měli
pro studenty a děti, ty do šesti let měly vstup dokonce zdarma a zřejmě proto jich byla v muzeu spousta převeliká,
seniorům slevu neposkytovali.
Muzeum jsme navštívili během letní dovolené ve Švýcarsku v pondělí 3. srpna 2020 odpoledne. Měli otevřeno
každý den od 10 do 18 hodin, v zimě do 17 hodin. Za vstupenky jsem utratil 64 CHF, protože jsme
byli dva a dalších pár franků pak stálo parkování.
Při své návštěvě jsem vyfotografoval padesát vozidel, která naleznete na následujících snímcích. Reportáž obsahuje
více než 160 fotografií, na nichž zmíněných padesát exponátů. Vyfotil jsem snad všechny osobní, městské, závodní
a sportovní automobily, vystavené v muzeu během mé návštěvy v hale silniční dopravy. Všechny fotografie jsem
ručně upravil a jako vždy doplnil dostupnými technickými údaji a popisy.
