Přetlak - Boloňa 2025

Fiat 1100 Cabriolet Monviso Stella Alpina (1947)

Boloňský salon Auto Moto d‘Epoca dominuje evropskému podzimnímu klasickému motorismu. Letošní, 42. ročník nebyl jiný. 235 tisíc metrů čtverečních mnoha plných hal výstaviště, přilehlé plochy zaplnily další automobily a prodejci všeho možného spojeného s dopravou.

Také v roce 2025 se návštěvníci mohli orientovat podle čtyř „základních“ tematických chodníků: Klasický, Automobilový, Motocyklový a Náhradních dílů. Charakteristické pro Boloňu je, že vše se točí především kolem italské produkce. Ta je ovšem nemírně dlouhá, pestrá a košatá. Velkou většinou vystavujících tvořili místní, případně italští zástupci největších evropských aukčních domů a garáží s klasiky. Zdá se, že se atmosféra oproti loňsku poněkud změnila. Podle některých obchodníků trh stagnuje. Sběratelé by rádi kupovali a vylepšovali sbírky, ale aby tak mohli učinit, potřebují prodat některé, pro ně méně lákavé kousky. Trh klasických předválečných vozů se moc nehýbe. Zachytili jsme signály, že oživení nepomohlo ani výrazné snížení cen některých atraktivních exponátů. Možným vysvětlením je investiční nejistota v některých evropských zemích. Starší obchodníci upozorňují na měnící se zájmy mladších generací hledících do mobilů a tabletů. Na jejich klesající zájem fyzicky opatrovat v garáži vlastní „automobil snů“, natož mít schopnost jej vlastnoručně udržovat a opravovat. Tuto dovednost s uhánějícím časem a narůstající komplikovanosti automobilových konstrukcí ztratilo i mnoho jejich otců. Od koho se mají učit?

V nepřeberné nabídce si přišel na své každý. Automotoclub Storico Italiano (ASI) se pochlubil historicky nejstarším motorem s vnitřním spalováním pánů Eugenia Barsantiho a inženýra Felice Matteucciho (1853), zkonstruovaným a postaveným v toskánské Lucce. Několik akademických institucí se podílelo na jeho znovuobjevení. Nápad postavit jej znovu se narodil roku 2022 ve florentinském ASI. Po dvou letech výzkumů a 5000 pracovních hodinách jej ponejprv oficiálně nastartovali 11. ledna 2025 v Muzeu Galileo ve Florencii.

Na stánku jiného autoklubu nenápadně stál první automobil postavený v Itálii a první registrovaný v Boloni. Chizzolini Vetturetta (1897) s dvouválcem De Dion Bouton 211 cm³ (1,75 k, 12 km/h) bylo dítkem čtyř bratří z dílny v Brescii. Nejstarší vehikly byly výjimkou. Několik kousků z třicátých let naředily stovky automobilů a motocyklů poválečných.

Velkým lákadlem byla ústřední výstava „75:1 – 75 let jednoho sedadla“, přibližující historii, kulturu a nadšení spojené s monoposty, zejména nejvyšší kategorie F1. Každý se mohl na vlastní oči přesvědčit o pokroku, inovacích i slepých uličkách konstrukce formulí. Centrální dvorana hostila 16 monopostů, nejméně dalších 15 bylo rozeseto po různých expozicích. Kromě toho byly k vidění nejméně dva tucty formulí nižších stupňů (F Italia, F Junior nebo F Abarth). Mnohem častěji se bylo možno seznámit se sportovními vozy bojujícími na silnicích závodů Mille Miglia, speciálů pro automobilové soutěže a se sportovními prototypy.

Itálie je nevyčerpatelným rezervoárem speciálních karosérií stavěných v sólo kusech nebo malých sérií věhlasnými i zapomenutými karosáři. Každý, kdo si chtěl pořídit italský historický automobil v libovolné formě – prospekt, instruktážní knížka, literatura, náhradní díl nebo celý vůz by v Boloni skoro jistě uspěl. Pro vozy zahraniční provenience to ovšem neplatilo. Téměř celé dvě haly obsadily domácí kluby značek i ty specializovaných na konkrétní typy nebo muzea. K účasti lákaly podniky klasických automobilů (soutěže elegance, rallye, dálkové jízdy).

Menšími stánky se představilo několik nadnárodních aukčních domů (RM, Girardo). Srdce produkce vozidel, Motor Valley, se chlubilo mnoha muzei, prohlídkami závodních okruhů a automobilových manufaktur. Pěkné historické kousky ukázal koncern Stellantis (experimentální Alfa Romeo Scarabeo 1600 nebo Lancia D25), téměř futuristické kousky Pagani, Dallara, Mignatta a Testadoro. Motorkáři obdivovali výstavu „Two-Strokes Made in Atessa“ mapující Hondy montované v továrně v Atesse, okořeněné několika speciály, které sedlali okruhoví mistři světa.

	Alessandro Casalis provozoval v letech 1944 až 1955 v Turínu podnik Carrozzeria Monviso (roku 1955 jej pohltila Ghia) oblékající šasi Fiat kvalitně stavěnými otevřenými nebo sportovními karosériemi. Zde Fiat 1100 Cabriolet Monviso Stella Alpina (1947). Relativně levné sportovní vozy vyhrávaly třídy závodů jako Mille Miglia, Umbria Giro nebo Pohár Dolomitů.
	Fiat na Turínském autosalonu 1950 představil typ 1400, který byl jeho prvním automobilem zkonstruovaným po druhé světové válce a též jeho prvním s celokovovou samonosnou karosérií. O mnoho komponentů se dělil s vlajkovou lodí automobilky, typem 1900. Designer Adriano Rabbone pracující v prestižním studiu Pininfarina je autorem velmi vzácného Fiat 1400 Coupé Pinin Farina z roku 1951.
	Výrobce kočárů a později karosář Wendler (1840 – 2000) z Reutlingenu (Německo) oblékl jediný kus Fiat 1100/103 (1953) do slušivé, ale zvláštní karosérie tudor s velkým výřezem střechy krytým plátnem. Fiat 1100/103 Wendler si objednala Enda Hill z britského konzulátu v Bavorsku. Unikát se vyznačuje několika tajnými schránkami.
	Gilberto Colombo, jehož dílny Gilco vybavovaly závodní Alfy Romeo, Cisitalie, Ferrari a Stanguellini trubkovými bezpečnostními rámy se zastudena ohýbaných chrommolybdenových trubek. Prosazoval nové pojetí moderního, tuhého a lehkého podvozku. Na šasi Lancia Aurelia Blue Ray 2 (1958) navázala opticky vyvážená Lancia Flaminia Zagato, která zářila na Targa Florio 1962. Kupé se podařilo nalézt a nyní získává původní krásu.
	Francouzská Simca Coupé Sport Special (1951) s hliníkovou karosérií Facel ‑ Farina ukrývá pod kapotou čtyřválec Fiat 1,2 litru. Prvním majitelem vozu byl pan Luigi z předměstí Ženevy.
	Za poněkud kuriózní woody tříkolku APE Calessino AB1 (1954), v překladu „kočárek“, se všemi doklady požadovali 39 500 €, tedy asi milion korun.
	Drobná Siata Gran Sport Spider (1937/1949) s novým, autoritou ASI homologovaným čtyřválcem 636 cm³ byla k mání za čtvrt milionu Euro.
	Spidery Osella: bílý (jeden ze tří postavených PA/N z roku 1990, třílitrový motor Alfa Romeo), modrý (PA 9/90 z roku 1986, dvoulitrový motor BMW M12) a žlutý (PA 5 z roku 1977, dvoulitrový motor BMW M12/7).
	Britský exot Tojeiro Bristol Sport (1953) s plnou homologací ASI/FIA, dvoulitrovým čtyřválcem (120 k) a 4190 km na tachometru. Cena 180 000 €.
	Lamborghini 350 GT bylo prvním vyráběným automobilem značky. Prezentovaný vůz, z roku 1964, je nejstarším existujícím kusem. Povšimněte si červeno-bílo-černého loga se zlatým býkem na kapotě. Nakreslil je osobně Giotto Lamborghini, ale kvůli složitosti výroby jej po jednom, dvou kusech opustil ve prospěch dnešního černo-zlatého provedení.
	Siata 750 Sport (1938) se všemi historickými homologacemi.
	Velmi vzácný Fiat 508C Barchetta Morelli (1939), jediný s motorem 1100 S, s dokumenty a připravený k závodům historických vozů.
	Monopost De Tomaso F1 (1961) ve stavu, jak s ním závodili Roberto Lippi a Giovanni Alberti ve stáji Scuderia Settecolli.
	Plážové Zagato Bikini 500 (1965) nakreslil Ing. Luigi Piatti a postavil Zagato s využitím motoru Fiat 500 Giardiniera a podvozku Mini. Vozítko ozdobilo Turínský autosalon 1965, ale vyjma tohoto prototypu už na další nedošlo.
	Fiat 508 S, tento je z roku 1936. Postavili jich necelou stovku, přežila dvacítka. Základem byla malá lidová čtyřmístná „Balilla“ z počátku třicátých let, kterou továrna vybavila pro závody typu Mille Miglia nebo 24h Le Mans aerodynamickou dvoumístnou karosérií. Zejména druhá generace s litrovým motorem OHV, dosáhla oproti původní s SV, pozoruhodných úspěchů. Většina vozů měla otevřenou karosérii Spider, uzavřených kupé Berlinetta vzniklo jen několik kusů.
	Prototyp Samas Yeti 6x6 vystavili na Turínském autosalonu 1972. V malých počtech stavěli čtyřkolový Yeti 903 4x4 (1971 až 1975). Poháněl jej motor z Fiatu 127.
	Kupé Abarth 850 Scorpione Allemano (1960), jeden z asi čtyř desítek vozů Abarth 850, postavených s karosérií Allemano. Tento se vyznačuje unikátními zakrytými světlomety.
	Prototp Fiat Panda Freely 4x4 (1987), jehož autorem je nedoceněný designér Paolo Martin, realizovala karosárna Savio. Vznikl jenom jediný a ujel pouhých 27 km.
	Josè Mignatta prezentoval v pořadí druhou barchettu Mignatta Rina společnosti Automobili Mignatta. První debutovala v Goodwoodu. „Italská duše, elegance šedesátých let, radost z ryzí mechaniky“. Pokračování sloganu „kompletně ručně vyrobeno v Itálii“ už neodpovídá pravdě, neboť dostala americký nepřeplňovaný motor Ford V8. Mignatta počítá se stavbou 30 vozů ročně, brzy se prý objeví kupé.
	Bandini-Crosley 750 Sport „Siluro“ (1953) s lehkou hliníkovou karosérií a trubkovým rámem se prohánělo po trati Mille Miglia.
	Projekt Testadoro pokračuje! V letech 1946 až 1949 připravovali projekt lehkého otevřeného roadsteru s motory Fiat 0,5 a 1,1 litru. Roku 2019 Dario Pasqualini oprášil výkresy, rozpracovaný automobil ukázal ve Stuttgartu. A ejhle, nyní se v Boloni chlubí hliníkovým funkčním vozem Testadoro Barchetta 1951 (2 Posti 1100 ccm).
	Podzimní sluníčko ostře nasvítilo ústřední exponát výstavy oslavující 75. výročí monopostů F1 – BRM P180 (1972). Dítě konstruktéra Tony Southgateho bylo posledním BRM, které zvítězilo v závodu Grand Prix F1. Poháněl je motor V12 vlastní konstrukce a také bylo první formulí F1 sponzorovanou tabákovou značkou Marlboro.
	Těžkou vozbu reprezentoval Fiat 682 N2 (1959) s benzínovým šestiválcem 10,7 litru (150 k) a osmistupňovou převodovkou ze sbírek Fondazione Marazzato.