|
Boloňskou výstavu Auto, Moto Epocha provázejí ty nejlepší reference. Řekněme rovnou, že nepřeháněly. V roce 2024 zorganizovali
výstavu klasických vozidel již po jedenačtyřicáté. Ke vzrůstající mezinárodní oblibě akce prospělo, že ji před několika lety
přestěhovali z Padovy na Boloňské výstaviště, které do roku 2017 hostilo i poslední italský autosalon.
Auto Epocha se nachází někde mezi exkluzivní nákladnou megashow, pařížským Rétromobile a německými Retro Messen se silnými
akcenty na domácí klubovou scénu. Nikde nevidíte tolik obecně neznámých značek, karosářů a variant karosérií jako v Boloni.
Stotisícové návštěvy během čtyř dnů trvání nejsou výjimkou. Italové předvedli ve 14 pavilonech a okolních plochách
o celkové výměře 235 000 m² historické automobily, motocykly a všechno kolem nich. Pořadatelé hovořili
o neutuchajícím zájmu o koupi klasických vozů, a to včetně těch nejmenších v ceně do 30 000 €.
Velmi dobře si vedou domácí a evropská auta z padesátých a počátku šedesátých let dvacátého století s cenovkou
do 100 000 €. Dorůstající generace touží po svém prvním youngtimeru. Všichni výrazně preferují auta s příběhem.
Význam výstavy potvrdila rostoucí mezinárodní účast. Salon rozdělili na několik „tematických tras“.
Centrální dvoranu obsadila expozice „125 krát Fiat“. Národní automobilové turínské muzeum
(MAUTO) vzdalo hold
kulatému výročí automobilky ukázkami vozů za svých sbírek – od „kočáru“ 3½ HP (1899) a Fiatu 12/16 HP (1902)
po futuristický Fiat Turbina (1954).
V „Klasické trase“ hrály významnou roli expozice historické divize ACI Storico (Italské automobilového klubu), ASI Village
(„Vesnice“ Italského automotoklubu historiků) a FIVA (Mezinárodní organizace historických vozidel).
„Motor Valley“ je zastřešující organizace výrobců sportovních vozů, motocyklů, muzeí a autodromů nacházejících se v území, jehož
centrem je Boloňa. Přivezli lákadla: Lamborghini, Dallara, Pagani a Ducati. Blýskla se další muzea a veteránské podniky. Například
International Touring Superleggera Registry vystavil několik vzácných vozů O.S.C.A., typy 1600 nebo Spider 1050 (1964). Nechyběly
tradiční výstavky značek Ermini, Bandini (včetně nejnovějšího od studia GFG), Bizzarrini, Nardi nebo Stanguellini. Vzpomenuli 110 let
Maserati a vozy období Dolce Vita. Nepřehlédnutelný pilot F1 Arturo Merzario dostal cenu ASI za podporu historického motorismu.
ASI se chlubilo třemi tematickými kousky kolekce Bertone „Voyage“, tedy pro cestování: Lamborghini Genesis (1988), Porsche Karisma (1994)
a Cadillac Villa (2005). Nadace Marazzato přivezla nákladní automobily.
V „Automobilové trase“ se soustředili, až na výjimky, domácí obchodníci. Zpráva organizátora hovoří o 6 pavilonech,
4 volných plochách a více než 7 000 automobilech. Zde bylo možno natrefit například na prototyp Lancia Aurelia B20
s karosérií Ghia, která patřila spoluzakladateli Mille Miglia, hraběti Aymo Maggimu nebo Fiat Ritmo upravený Abarthem pro Enza Ferrariho.
„Motocyklová trasa“ okupovala 15 000 m² s mnoha historickými i závodními skvosty, mezi jinými i stánkem Jawa.
Poslední trasa „Náhradní díly“ s více jak šesti sty stánky byla rájem všech renovátorů, kutilů a sběratelů.
Říká se: „vidět Neapol a zemřít“, fandové klasických vozů mohou klidně kontrovat dosazením slova Boloňa.
|
Fiat Turbina (1954) geniálního konstruktéra Dante Giacosy
(mimo jiné Fiaty 600, 500 a další). Plynová turbína s výkonem 300 koní při 22 000 ot/min neměla problém rozjet kupé
na rychlost až 250 km/h. Prototyp předváděl nové technologie a konstrukce, karosérie testovaná ve větrném tunelu turínské
university má rekordně nízký aerodynamický koeficient Cx = 0,14.
|
|
Ďábelský Fiat Mefistofele (1923) s řadovým
šestiválcovým leteckým motorem A12 21 706 cm³ (320 koní při 1 800 ot/min) zabudovaném v prodlouženém
podvozku SB4, řízený Ernestem Eldridgem, dosáhl na francouzské přímé silnici u Arpajonu rychlostního rekordu 234,980 km/h.
|
|
Nejstarší Fiaty. Vlevo Fiat 12/16 HP (1902)
se čtyřválcem 3768 cm³ (75 km/h) se vyznačoval prvním chladičem tvaru včelí plástve vyrobeného Fiatem. Vpravo první
Fiat 3½ HP s výkonem 4,2 koně
při 800 ot/min (35 km/h), který opustil výrobní linku čerstvě založené společnosti (1899). Měl moderní vodou chlazený dvouválec.
Oba zároveň patřily k nemnohým předválečným vozům na výstavišti.
|
|
Unikátní Lancia Augusta Spider Borghi (1936), dvoumístný vůz postavený na podvozku
Augusty. Objednal si jej markýz Ferrerti, který s ním často závodil. Boloňský karosář Borghi zkrátil šasi, dozadu umístil velkou palivovou
nádrž (benzínové pumpy se vyskytovaly zřídka), čtyřválec 1196 cm³ (35 koní) ladil uznávaný Sartori Tano. V závodech porážel
Fiaty s motory 1,5 litru.
|
|
Lancia Appia Zagato GTE (1960), jeden ze čtrnácti kusů
s motorem o výkonu 60 koní z celkem 134 vyrobených.
|
|
Abarth Simca 1300 Tipo 230 Berlinetta Beccaris první série (1963),
účastník mnoha domácích závodů v letech 1963 až 1965, s výkonem 126 koní, byla k mání za 315 tisíc Euro.
|
|
Fiat 600 Vignale Spider „Targa Oro“ s motorem 770 cm³,
Spidery vyráběl Vignale v letech 1961 až 1965.
|
|
Designér Andrea Fiorentini předvedl maketu výkonného kupé GP1, určenou pro mechaniku Ford GT40.
|
|
Jedno ze tří kupé Fiat 600 Monterosa „Granluce“
(z roku 1959), postavených v letech 1958 a 1959.
|
|
Fiat 500 C Topolino s kuriózní zemědělskou pracovní nástavbou Spuletto z počátku padesátých let
|
|
Dallara Stradale se vyskytovala na několika stáncích ve všech
karosářských provedeních – roadster, coupé i barchetta. Začali ji vyrábět v roce 2017. Zadní kola pohání uprostřed příčně
uložený motor Ford EcoBoost 2,3 litru (upravený na 400 koní), šestistupňová převodovka může být řazena ručně nebo samočinně.
|
|
Autotune Gemini Sport Prototipo (1988) od anglického výrobce kitů.
Tvary inspirovala britská Elva, motor Rover V8 přestavěný na 3,9 litru,
hmotnost asi 650 kg.
|
|
Společnost Grassi Scuderia Milanese se zkouší prosadit plánovanými 44 kusy modelu
Grassi 044S, který má být poctou někdejším Lanciím Rallye
Skupiny B. Vůz nakreslil bývalý designer Alfy Romeo Giuseppe Armano. Před zadní nápravou je řadový čtyřválcový třílitr biturbo
se suchou skříní a výkonem 650 koní. Vůz má šestistupňovou ručně řazenou sekvenční převodovku a stálý pohon 4x4 se třemi
diferenciály.
|
|
Nardi Sighinolfi 750 (1953). Nosnou trubkovou konstrukci Nardi
oblékla Carrozzeria Campana, pohání ji upravený motocyklový boxer BMW 750 cm³ (40 koní, 150 km/h). Duchovním otcem
vozu byl testovací jezdec Ferrari a úspěšný závodník Sergio Sighinolfi z Modeny, který též stavěl sportovní vozy.
|
|
V italské smečce jsme objevili československý stroj Magda III (1947)
konstruktéra a závodníka Jaroslava Vlčka. Základem speciálu byl Fiat 1100. Karosérii postavili Vlčkovi přátelé z pražské pobočky
brněnské Zbrojovky. Vůz uváděli jako barchettu Altri Marchi Sport III 1100 Compresore (1947) s ručním řazením. Cena 130 000 €.
|
|
Cisitalia D46 (1946) s motorem 1,1 litru dominovala
poválečným závodům. Řídilo ji mnoho známých závodníků včetně Tazia Nuvolariho.
|
|
Volnočasový vůz Savio Fiat Freely (1987), jehož základem je Fiat Panda,
navrhl designér Paolo Martin.
|
|
Carrozzerie Caselani připravila retro-outfit pro dvoumístné mikroautíčko Citroën Ami, nazvaný
Caselani Type Ami (2024).
Foto: Z. Patera, snímek ale nebyl ve vydaném článku použit.
|
|
Čtyřiapadesátý vůz z 300 kusové série minivozítek Baldi BB5,
známých jako „Frog“, s nelidovou cenovkou 22 000 €. Carrozzeria GAMC Baldi je vyráběla v letech 1973 až 1975, vybavovala
je mechanikou Fiat 500 nebo Lambretta a polyesterovou karosérií. „Žába“ s délkou 215 cm, o 82 cm kratší než Fiat 500,
debutovala v Paříži 1973.
|
|
Stánek s českými motocykly Jawa.
|
|
Dva nákladní vozy Lancia. Dole ve své době úspěšná Esagamma 520 (1967). Poháněl ji zážehový řadový šestiválec 12 521 cm³
(209 koní). Naložená vážila až 19 tun.
|
|
