|
Model Focus vyráběl Ford od roku 1998 a byl zvolen s velkým náskokem evropským vozem roku 1999, dalších
nejméně dvacet let žádný vítězný vůz nedosáhl na jeho bodový zisk (444 bodů). Focus nahradil předchozí
model Ford Escort (šest generací, produkce v letech 1967 až 2000, v Argentině do roku 2004). Focus
byl vůz střední třídy, jeho hlavními konkurenty byly vozy Citroen C4, Mazda 3, Opel Astra, Renault
Megane, Volkswagen Golf a další, později také Hyundai i30 nebo Kia Ceed. Focus přišel jako první ve své třídě
s víceprvkovou zadní nápravou a dosáhl nejlepších jízdních vlastností mezi svými konkurenty. První
generaci Focus Mk I vyráběli do
roku 2004. V letech 2004 až 2010 dodával Ford druhou generaci (Focus Mk II), ta byla konvenčněji
tvarovaná. V roce 2011 přišla třetí generace (Mk III), ta v roce 2014 prošla faceliftem,
kdy vůz dostal novou masku a nárazníky, současně zavedli také několik nových motorů. Výrobu modelu
Focus Mk III ukončili v roce
2018 a ve stejném roce přišla na trh čtvrtá generace Focusu.
V říjnu 2018 jsem si v rámci akce "3 dny s Focusem" vyzkoušel nový
Focus Mk IV s nejslabším dodávaným
benzínovým motorem, litrovým tříválcem o výkonu 100 koní (74 kW). Chtěl jsem zkusit Focus s větším
motorem 1.5 Ecoboost, takový se ale údajně v ČR v době testu ještě nenacházel.
Ford Focus Mk 4 nabízeli v ČR jako pětidveřový hatchback a pětidveřové
kombi. Třídveřový vůz už nedodávali, na některých trzích byl prodáván také
ještě čtyřdveřový sedan. V ČR nabízeli benzínové tříválce
1.0 Ecoboost (100 a 125 koní) a 1.5 Ecoboost (zcela nový motor, 150 a 182 koní). Nabídku doplňovaly
naftové motory, ty byly čtyřválcové 1.5 EcoBlue (95 a 120 koní) a 2.0 EcoBlue (150 koní).
Koncem prosince 2018 jsem si u nejbližšího prodejce objednal nový Focus 1.5 Ecoboost 150. Původně jsem
uvažoval o verzi ST Line, ta ale neměla automatickou klimatizaci a tak jsem se nakonec rozhodl pro výbavu
Titanium. Chtěl jsem také tažné zařízení přímo z výroby, od čehož mne prodejce odradil. Prý měli s jeho
dodávkami problémy a že mi ho potom namontují sami. Vůz mi měli předat do konce března 2019. Ještě mi bylo řečeno, že
jsem udělal dobře, že jsem vůz objednal už v prosinci, protože od ledna budou vozy Focus zdražovat. Základní
výbavu sice skutečně trochu zdražili, verzi Titanium ale ne a při objednávce v lednu bych navíc dostal sadu
zimních pneumatik zdarma. Tu mi ale nedali, protože jsem vůz odjednal pár dní před lednem 2019. Auto k prodejci
dorazilo koncem února 2019, ale po různých problémech mi jej předali až koncem března 2019. Napřed byli údajně nemocní
mechanici a nemohli udělat předprodejní servis. Pak prý nikdo nedodával tažné zařízení pro Focus Mk IV. Tak jsem
jim ho na internetu našel a oni ho dokonce objednali a namontovali, ale chybně.
Pod nárazníkem trčela elektrická zásuvka, která měla být zaklapávací pod nárazník. S vozem jsem tedy přijel na
reklamaci, aby namontovali vše podle návodu. To mi půjčili náhradí vůz
Ford Fiesta.
Pak se ale uvolnil zadní nárazník, který při montáži tažného zařízení sundavali a jel jsem na rekamaci podruhé, to mi
auto opravili na počkání (cca 2 hodiny). Takže na třetí pokus už bylo tažné zařízení i nárazník v pořádku.
Dokonce odstranili i klepání ve dveřích u spolujezdce, cosi se tam kutálelo a klepalo už z výroby, prý
nějaká plastová příchytka.
Všechny vozy Focus čtvrté generace měly standardně manuální klimatizaci, palubní počítač, denní světla LED, automatické
zapínání světel za snížené viditelnosti, asistent pro jízdu v pruzích, asistent rozjezdu do svahu, předkolizní
asistent a pokročilé nouzové brzdění, omezovač rychlosti, kožený tříramenný volant a elektricky ovládaná přední
i zadní okna. Focus Titanium měl navíc přední mlhovky, systém SYNC3 s barevným 6,5" dotykovým
displejem, hlasovým ovládáním a navigací, elektronickou parkovací brzdu, sportovně tvarovaná přední sedadla, 16" kola
z lehkých slitin, tempomat, parkovací senzory vpředu i vzadu, místo manuální klimatizace byla automatická
dvouzónová, bezklíčový vstup i startování, dešťový senzor a další výbavu. Doplatil jsem si za sadu Family
(průvlak na lyže, bederní opěra i u spolujezdce a další), sadu Winter (vyhřívané přední okno, sedadla a volant),
sadu City (parkovací kamera a aktivní parkovací asistent) a sadu Assist 1 (hlídání mrtvého úhlu, varování před
přijíždějícími vozy při couvání a elektricky sklopná zrcátka), další příplatek byl za barvu. Za výše uvedené tažné
zařízení a jeho montáž u prodejce jsem také dal o pár tisíc více než kdyby bylo přímo z výroby.
Vůz měl pod kapotou nový tříválec, každý válec měl objem necelého půllitru, proto tedy nadpis tři půllitry pod
kapotou. Výkon a točiný moment byly shodné s předchozím čtyřválcem stejného objemu ve třetí generaci Focusu.
Že je motor tříválec, nebylo téměř slyšet, měl dobrý zátah již od nízkých otáček a solidní výkon i ve vyšších
otáčkách. Pro úsporu paliva se při nižším zatížení jeden válec vypínal, nebylo to ale postřehnutelné. Řízení vozu bylo
pohodové, motor šel plynule do otáček bez pozorovatelného turboefektu a dynamika byla dobrá. Výrobce udával zrychlení
na stovku za 8,8 s a maximálku 210 km/h. Při orientačním měření zrychlení z 0 na 100 km/h jsem
dosahoval časů mezi 8,5 a 9,0 s.
Řazení šestistupňové převodovky bylo přesné, ale dráhy řadicí páky mohly být o něco kratší "sportovnější".
Řízení poskytovalo dobrý pocit kontaktu s vozovkou, vůz se ochotně "vrhal" do zatáček a dobře držel stopu,
jízdní vlastnosti bych označil za nadprůměrné, naklánění v zatáčce bylo podstatně menší než u mého starého
Focusu první generace. V zatáčce se vůz choval neutrálně a boční vedení předních sedadel solidně podrželo tělo
i při rychlejším průjezdu zatáčkou. Všechny vozy Focus Mk IV měly přední nápravu McPherson, slabší verze
(s litrovým motorem) měly z úsporných důvodů vzadu klikovou nápravu se zkrutnou příčkou, silnější provedení
(s motorem 1,5 litru) dostalo zadní nápravu s víceprvkovým zavěšením kol (multilink). Dobré jízdní
vlastnosti ale měly i slabší verze s klikovou zadní nápravou. Ovládání pedálů nečinilo problémy, jen na
brzdy se muselo mírně, měly poměrně silný posilovač. Celkově se dá říci, že ovládání vozu bylo "čitelné" a na žádný
ovládací prvek nebylo třeba působit větší silou.
Vůz poskytoval dostatek prostoru jak v kabině, tak měl přiměřeně velký zavazadlový prostor. Na zadních sedadlech
bylo podstatně více místa než u předchozích generací. Automobil byl dobře odhlučněn, motor ani aerodynamický hluk
nebylo při běžných rychlostech téměř slyšet.
Na původních letních pneumatikách byl tachometr uvedeného Focusu poměrně přesný, přidával si od 2 do 3 km/h.
Pokud tachometr ukazoval 50 km/h, byla skutečná rychlost 48 km/h, při stovce na tachometru jel vůz 97 km/h
a při tachometrové 160 byla skutečná rychlost 157 km/h. Po montáži zimních pneumatik se přesnost zhoršila a tachometr
ukazoval o 4 až 6 km více než byla skutečná rychlost. Při dálniční rychlosti 130 km/h ukazoval otáčkoměr
na nejvyšší rychlostní stupeň (šestku) kolem 2800 ot/min a při stejné rychlosti na pětku točil motor 3300 ot/min.
To byly stejné hodnoty, jako u litrového tříválce, který měl o 50 koní méně. Spotřeba se pohybovala podle
terénu, hustoty dopravy, způsobu jízdy a řadě dalších vlivů mezi 6,5 až 8 litry, dlouhodobá byla podle palubního
počítače kolem 7,3 l/100 km, ve skutečnosti asi o 0,2 litru vyšší (stav v létě po ujetí cca 8000 km).
Na středním tunelu byl přepínač jízdních režimů, který nabízel nastavení "Normal", "Eco" (ekonomický režim) a "Sport".
Ať jsem vybral jakýkoli z nich, nepozoroval jsem téměř žádný rozdíl v reakcích vozu, motoru ani řízení.
Vůz měl standardně start/stop, který při zastavení vypínal motor a po sešlápnutí spojky znovu nastartoval. Naštěstí se
dal tento systém vypnout, ale po dalším nastartování se zase zapnul. Trvalé vypnutí nebylo bohužel možné.
Design je sice věcí osobního vkusu, čtvrtá generace ale měla trochu "sportovní" šmrnc. Byl to první Focus, který neměl
jako pětidveřový hatchback za zadními bočními dveřmi okénka. Zato zadní boční dveře měly hodně dozadu vyklenuté okno
a po jejich otevření si člověk musel dát pozor na dozadu trčící horní okraj těchto dveří. Design karosérie mi trochu
připomínal první generaci BMW řady 1.
Drobnou výtku bych měl k originální navigaci. Občas naváděla do dlouhodobě uzavřených míst, neznala některé kruhové
objezdy a novější silnice (jak v ČR, tak v západní Evropě). Nepomohly ani dvě aktualizace. Aktualizaci
si mohl provést majitel sám a zdarma (pomocí počítače a paměti Flash, měla fungovat i po WiFi, to jsem ale zatím neměl
možnost vyzkoušet). Lepší zkušenosti jsem získal s navigací Waze (v mobilu s Androidem, ale i ta mne
občas nutila jet do uzavřeného úseku). Navigace Waze se dala zprovoznit i na displeji uprostřed přístrojové desky
po nainstalování aplikace Android Auto, ta ale nebyla v ČR oficiálně podporována a bylo si ji třeba nainstalovat
z neoficiálních serverů (léto 2019). Multimediální systém Sync 3 zvládal také Apple CarPlay, ale ani ten nebyl
u nás podporován.
Závěrem: Focus Mk 4 byl solidní vůz nižší střední třídy a s uvedeným motorem (150 koní)
měl také velmi solidní dynamiku, ani s nejsilnější verzí (182 koní) už nebyla o mnoho lepší. Vůz disponoval
velkým vnitřním prostorem a dostatečně velkým zavazadlovým prostorem. Měl bezproblémové ovládání a velmi dobré jízdní
vlastnosti, tyto vlastnosti z něj činily zajímavou nabídku na trhu. Palubní počítač ukazoval průměrnou spotřebu
do 7,5 l/100 km, což při těžší noze na plynu nebyla špatná hodnota. Ve výbavě Titanium jsem po doplnění
několika příplatkových sad nic nepostrádal, jen navigace od Fordu nebyla nejdokonalejší (viz předchozí odstavec). Cena
vozu včetně příplatkové výbavy, tažného zařízení (používáno jen pro nosič kol), druhé sady kol a dalších položek se
vyšplhala téměř k šesti stům tisícům korun.
Na uvedených fotografiích je testovaný automobil. Fotky jsem, jako vždy ručně upravil, doplnil technickým popisem
a řadou dalších postřehů. Poslední dva odkazy uvádí ceníky modelu Ford Focus Mk 4, platné v prosinci 2018
a lednu 2019, ceníky jsem stáhnul ze stránek českého zastoupení automobilky Ford.
|
