Co jsem testoval:
testované auto
Fiat 600 D


Máte doma starší Autokatalog a nevíte co s ním?

chrpa-pa.cz
Blog o všem, co by Vás mohlo zajímat.

auta5p.eu  
Auta5P  
ZA VOLANTEM
návrat  

logo

Cesta do automobilového pravěku - Trabant 601 S (1989)

V letech 1955 až 1959 vyráběli v NDR ve Zwickau (Cvikov) automobil AWZ P 70, jeden z prvních vozů na světě s karosérií z plastů. Měl ale ještě dřevěnou kostru karosérie a upravený podvozek s kapalinou chlazeným dvoudobým motorem z předválečného modelu DKW F8.

Od roku 1958 vyráběli úplně nový model, pojmenovaný Trabant. Ten dostal nový vzduchem chlazený dvoudobý dvouválec a duroplastová karosérie byla montována na kovový rám. Vozy dodávali jako tudory a kombi, kupé už v nabídce nebylo. Původně měl model P50 motor o objemu půl litru, od roku 1962 byl zvětšen na šestistovku. V roce 1964 přišel inovovaný Trabant 601 s novou hranatou karosérií a ten pak bez větších změn vyráběli až do roku 1990. Několik desítek tisíc posledních vozů v letech 1989 až 1991 dostalo licenční čtyřdobý čtyřválec Volkswagen.

Stručná historie modelu Trabant 601:

1964Uvedení tudoru s motorem 0.6 (17 kW/23 k)
1965Na trh přišlo třídveřové kombi Universal
1969Přepracovaný motor 0.6 (19 kW/26 k)
1974Upravený motor a převodovka (mazání směsí 1:50, změněné převody)
1980Mírná úprava vzhledu (nové nárazníky)
1982Samonavíjecí bezpečnostní pásy
1984Elektroinstalace 12 V místo původní šestivoltové
1988Nová zadní náprava (vinuté pružiny místo listového pera)
1990Ukončení produkce, náhrada: Trabant 1.1 (29 kW/40 k)

Někdy počátkem osmdesátých let jsem ujel za volantem půjčeného Trabanta 601 Universal při stěhování koberce asi 30 kilometrů. To jsem si jízdu vůbec neužil...

Na vánoce roku 2021 jsem ale dostal poukaz na dvouhodinovou jízdu Trabantem a po rezervaci jsme v sobotu 21. května 2022 vyrazili do Prahy na plánovanou vyjížďku. Měli jsme ještě asi půlhodinku času a tak jsme si prohlédli také pěkné Trabant Muzeum, ve kterém Trabanta půjčují. Po podpisu smlouvy a absolvování zkušebního kolečka jsme pak vyrazili na cestu.

Za čtrnáct dnů jsem se svezl ještě čtyřtaktním Trabantem 1.1.

Jízda Trabantem vás vrátí do automobilového dávnověku. Motor řve, celé auto drnčí jakoby se chtělo rozpadnout, řadí se něčím pod volantem, co připomíná kliku od dveří. Motor moc netáhne, za volant musíte pořádně zabrat a je na něm znatelná vůle, do pedálu brzdy je třeba se pořádně opřít a ani pak to moc nebrzdí. Při své výšce kolem 180 cm jsem se za volant poskládal jen tak tak. Levou nohu si nemáte kam odložit, k páce ruční brzdy je třeba se nahnout dopředu. Schéma řazení je podivné a neodpovídá ničemu s čím jsem kdy jezdil. A pozor, při startování se nevyšlapává spojka, vyšlápnutá spojka v Trabantovi zatěžuje startér.

Ve své době si Trabant vysloužil řadu přezdívek jako třeba pryskyřičník pádivý, rozzuřený vysavač, Hitlerova pomsta, bakeliťák, modrofuk nebo splašené trsátko. Trabant měl motorizovat NDR, kde na něj zájemci čekali i několik let. V Československu to byl ve své době nejlevnější automobil, snadno se opravoval a vydržel (až na motor a rezavějící kostru karosérie) poměrně dlouho. Nevýhodou byla na malý vůz vysoká spotřeba.

Na dvouhodinovou jízdu jsem si připravil "trojúhelník" Praha - Kladno - Beroun - Praha. Kousek jsme jeli po dálnici, kde jsem podle GPS krátkodobě dosáhl rychlosti 101 km/h, jinak jsem ale nejel víc než 90 km/h, což má být pro Trabant doporučená trvalá rychlost. Tachometr si optimisticky přidával ke skutečné rychlosti kolem 5 km/h. Vůz měl tvrdé pérování, bylo cítit každou nerovnost. V úzkém voze máte spolujezdce těsně vedle sebe. Sedadla jsou malá a dozadu jsem se radši ani nezkoušel nasoukat. Přístrojová deska byla velice jednoduchá. Tachometr s několika kontrolkami, dva otočné spínače (stěrače a světla), čtyři kolébkové spínače (mlhovky, vyhřívání zadního okna, varovné osvětlení), vlevo pod volantem páčka ukazatelů směru (je třeba hlídat si blinkry, páčka se nevrací) a vpravo řadicí páka. V pravé části přístrojové desky byl zabudován palivoměr, ručička se v něm klepala, takže množství paliva v nádrži se dalo jen zhruba odhadnout. Původní trabanty měly pro měření paliva "měrný klacek" (ten se po otevření kapoty a odšroubování uzávěru strčil dovnitř nádrže a podle jeho smočení se dal hrubě odhadnout objem benzínu v nádrži). Vedle tachometru byl ještě jakýsi malý diodový "měřák", zřejmě ekonoměr, ten ale nefungoval. Převodovka má na čtyřce volnoběh, dvoudobým motorem se nemá brzdit (nemaže se a mohl by se zadřít).

Trabant 601 váží jen něco přes šest metráků a pod kapotou má dvouválec s výkonem 26 koní. Ten umožňoval dobře zajetému vozu dosáhnout rychlosti až 110 km/h. Dynamika vozu je slušná tak do rychlosti 50 až 60 km/h, pak už se rozjíždí jen zvolna. Zapomeňte na báchorky z říše mýtů a pohádek o zrychlení na stovku za 21 sekund, uváděné v řadě článků na webu. Za 21 vteřin se vůz rozjel na 80 km/h a z této rychlosti na stovku za dalších více než 20 sekund. Podle dobových testů se Trabant za příznivých podmínek na stovku dostal za čas kolem 42 sekund, horším kouskům to reálně trvalo i více než minutu. Nechtěl jsem veterána trápit a tak jsem maximální zrychlení nezkoušel.

Nádrž si vezete před sebou nad motorem, při čelním nárazu hrozí požár vozu. Bezpečnost posádky je také minimální, vůz nemá téměř žádné deformační zóny a duroplast se při nárazu snadno štípe a praská. Místa je uvnitř málo, odkládací prostory minimální, zato má Trabant poměrně velký zavazadlový prostor, ten má ale jen malé víko a jeho velkou část zabírá rezervní kolo. Motor je pod krytem, takže jej neuvidíte, na vnitřní části kapoty byla protihluková izolace, motor to ale neodhlučnilo. Pod kapotou je také poměrně "prázdno".

Po dvouhodinové zážitkové jízdě jsem se z vozu vysoukal napůl ohluchlý, ale zážitek to skutečně byl. Horší snad už je jen Velorex, do "normálního" auta má Trabant hodně daleko. I hlučné škodovky z dob, kdy se Trabanty vyráběly, byly proti němu tiché vozy s prostornou kabinou. Je ale pravda, že ve škodovce od embéčka po stotřicítku si levou nohu také nemáte kam odložit a vozy bez posilovače brzd vyžadovaly také větší sílu na brzdovém pedálu. Škodovka se ale neklepala jako ratlík, zato byla silně háklivá na boční vítr, který lehkému Trabantu téměř nevadil.

Testovaný Trabant 601 S měl přední i zadní mlhovky, vyhřívané zadní sklo, elektrický ostřikovač čelního skla, samonavíjecí bezpečnostní pásy, zvenku manuálně nastavitelná vnější zrcátka, okna ve dveřích ovládaná manuálně kličkou, poličku pod přístrojovou deskou, kde se vše posunovalo při každém průjezdu zatáčkou, kapsy ve dveřích a tažné zařízení. Byl to jeden z posledních dvoudobých Trabantů. Měl už dvanáctivoltovou elektrickou soustavu (čert ví proč měly Trabanty dvacet let soustavu 6 V, když už předchůdce P70 z roku 1955 používal 12 V), elektronické zapalování bez přerušovače, zadní nápravu s vinutými pružinami a byl vyroben v roce 1989.

Jízdu Trabantem bych doporučil každému, aby si uvědomil pokrok, kterým prošel automobilový průmysl za posledních šedesát let. Když se Trabant začal vyrábět, byl to poměrně moderní vůz. Pak soudruzi z NDR ale zaspali dobu a vozidlo modernizovali jen nepatrně. Takže při jeho řízení se vrátíte na počátek šedesátých let dvacátého století. Dnes je Trabant kultovním vozem a stal se žádaným sběratelským veteránem. Jeho vzhled se od roku 1964 do roku 1990 změnil jen nepatrně. Do Československa byly vozy Trabant 601 oficiálně dováženy do roku 1984, kdy přestaly splňovat předpisy pro provoz na našich silnicích. Velké množství Trabantů u nás zanechali občané NDR při hromadném prchání do NSR v roce 1989 přes pražskou západoněmeckou ambasádu.

Závěrem: V době vzniku to byl jednoduchý, levný a poměrně moderní vůz. Sice hlučný, s vysokou spotřebou a tvrdým pérováním, uvezl ale čtyři pasažéry (o doporučené hmotnosti po 65 kg) a měl velký zavazadlový prostor. Měl dobré jízdní vlastnosti a dal se snadno opravit. Na volantu bylo cítit každou nerovnost i brzdění. Nedá se srovnávat s modernějšími vozy, během dlouhé produkce silně zastaral a stal se přežitkem, symbolem úpadku východoněmeckého socializmu. Půjčovna Trabantů je jednou z mála možností, jak si zkusit jízdu veteránem na vlastní kůži. Dostanete se do automobilového pravěku a vyzkoušíte čím mohli jezdit vaši otcové nebo dědové. Dnes už se Trabant na silnici vyskytuje pouze vzácně. Vyžaduje speciální režim jízdy a do benzínu mu musíte přimíchávat olej. Motor ale nemá vlastní olejovou náplň, takže odpadají pravidelné výměny oleje, známé ze čtyřtaktních motorů. Trabant je holé auto bez všech dnešních vymožeností, jako jsou klimatizace, elektrické ovládání čehokoli, autorádio (to by stejně nebylo slyšet), posilovače brzd a řízení, navigace, hlídání jízdních pruhů, asistenty parkování a další.

Na následujících snímcích je testovaný Trabant 601 S ze všech stran včetně interiéru a motoru. Fotografie jsem ručně upravil, doplnil technickým popisem a přidal pilový diagram. Doplnil jsem ještě knihu "Údržba a opravy vozů Trabant" ve formátu PDF, kde je vysvětleno i ovládání vozů Trabant a specifika řízení auta s dvoudobým motorem.

auto auto auto auto auto návod
poukaz

  © AUTA 5P nahoru