V německém Cvikově sídlí Muzeum Augusta Horcha.
Tentokrát jsme se do Cvikova vypravili na výjimečnou výstavu popisující bádání a počiny v oblasti aerodynamiky
v letech 1900 až 1940.
O aerodynamice se začíná hlasitě hovořit pokaždé, když se objeví války nebo ropné krize. Pak se hodí každý uspořený litr
nedostatkového nebo předraženého benzínu. Muzeum v Cvikově v létě 2023 zmapovalo složité cesty krocení větru. Podařilo
se jim to dobře, názorně, s německou důkladností a samozřejmě s důrazem a téměř výlučně jejich přínosu oboru.
Výstava začínala pojmy jako proudění, odpor a obtékání překážek vzduchem. Fyziku ilustrovaly ukázky, jak si s aerodynamikou,
případně vodními proudy, poradila matka příroda při tvarování těl, ploutví a křídel delfínů, tuleňů a různých ptáků. Odtud
již vede přímá cesta k balónům, vzducholodím a pak i létajícím strojům těžších než vzduch. Modely dopravních prostředků
ukazovaly vliv aerodynamiky v letectví, ale i v tvarování lokomotiv a vlakových souprav 30. let. Prvním
konstruktérem, jemuž se jmenovitě věnují, je Dr. Ing. Edmund Rumpler, narozený 4. ledna 1872 ve Vídni, který jako Žid
přišel o život v koncentračním táboře Züsow. Talentovaný inženýr pracoval s Hansem Ledwinkou v kopřivnické NW
na konstrukci vozu Präsident, pak u Daimleru, od roku 1902 byl technickým ředitelem automobilky Adler, kde si nechal patentoval
celek spojení motoru s převodovkou. Pracoval i u Spykeru v Nizozemí. V letech 1910 až 1917 připravil řadu
nákresů automobilů s uzavřenými zaoblenými karosériemi. Soustředil se na letadla. Poválečné mírové podmínky podvázaly německou
výrobu letadel. Na berlínském autosalonu 1921 představil první světový sériový, vážně míněný, aerodynamický pětimístný vůz OA 104
(alias Tropfenwagen). V uzavřené dvoudveřové karosérii
s vnitřním uspořádáním 1+2+2, seděl řidič ve špici, pak cestující a vzadu pracoval šestiválec OHV 2,6 litru (35 k)
Siemens & Halske s uspořádáním tří párů válců do W (vzájemný sklon válců byl 60°). Komplikované, nevzhledné
radikální vozidlo s aerodynamickým součinitelem Cx=0,28 sklidilo velkou publicitu. Častá poruchovost motoru, vysoká spotřeba
a hluboká krize zastavila výrobu na cca 100 kusech. Přežil jeden, možná dva.
Jiným velkým jménem byl Paul Jaray, maďarský Žid (* 1889) vystudovaný ve Vídni. Byl asistentem na pražské technice. Věnoval se
aerodynamice. Pracoval v továrnách ve Friedrichshafenu, vyrábějících Zeppeliny. Roku 1927 založil společnost věnující se aerodynamice
automobilů. Pomocí modelů odvodil řadu tvarových řešení karosérií. Jejich patenty prodal automobilkám Chrysler, Mercedes‑Benz,
Maybach, Apollo, Dixi, Audi, Adler, Jawa, Ford, Steyr a dalším. Jediná Tatra je uplatnila v opravdu sériové výrobě (Tatra T77
a další typy). Dalšími velkými jmény výstavy jsou inženýři Reinhard Freiherr von König‑Fachsenfeld (vynálezce a závodník),
Wunibald Kamm (autor useknuté, proudění pozitivně ovlivňující zádě), Emil August Everling a Karl Schlör (odborníci a vylepšovatelé
tvarů karosérií).
Továrník Rudolf Ley s využitím jarayových patentů postavil roku 1922 automobil
Ley T6 6/20 PS s karosérií redukující
odpor vzduchu o 25 %. V roce 1923 uspořádali spanilou jízdu aerodynamických vozů
Ley T6, Audi 14/35 PS Typ C Stromlinie
a Dixi 6/24 PS Stromlinien Wagen k berlínskému
autosalonu IAA 1923. Do „klubu“ se postupně přidávali další: DKW Stromlinie (1933/34 a 1937)
a F9 (1939), Mercedes‑Benz 170 Everling Wagen (1938) a 540 K (1938), různé verze FKFS‑K‑Wagen na bázi
BMW 335 (1938), BMW 328 (1937), VW V1 (1936), Opely Super 6 Stromlinie (1935 a 1938) a Admiral (1937),
Wanderer 51 (1936), Maybach SW 35 Serien‑Limousine a Stromliniienwagen (1935) nebo Horch 930 S (1939), z cizích
pak Lancia Aprilia Aerodynamica Pininfarina (1937), Peugeot 402 Andreau (1936), Steyr 50 (1936) a Tatry 77 a 87.
Muzeum prezentovalo řadu výkresů, porovnání efektivnosti jednotlivých řešení tvarů karosérií a v neposlední řadě, ukázky praktických
aplikací v autosportu, například Hanomag Diesel Rekordwagen (1939) nebo Mercedes‑Benz W 125 Rekordwagen (1938).
|