|
Model Focus vyráběl evropský Ford od roku 1998 a byl zvolen s velkým náskokem evropským vozem roku 1999,
dalších nejméně dvacet let žádný vítězný vůz nedosáhl na jeho bodový zisk (444 bodů). Focus nahradil předchozí
model Ford Escort (šest generací, produkce v letech 1967 až 2000, v Argentině až do roku 2004). Focus
byl vůz střední třídy, jeho hlavními konkurenty byly vozy jako Opel Astra, Renault Megane, Volkswagen Golf, později
také Hyundai i30 nebo Kia Ceed. Focus přišel jako první ve své třídě s víceprvkovou zadní nápravou a dosáhl
nejlepších jízdních vlastností mezi svými konkurenty. První generaci
Focus Mk I vyráběli do roku 2004. V letech
2004 až 2010 dodával Ford druhou generaci (Focus Mk II), ta byla konvenčněji tvarovaná. V roce 2011 přišla
třetí generace (Mk III), ta v roce 2014 prošla faceliftem, kdy vůz dostal novou masku a nárazníky, současně
zavedli také několik nových motorů. Od roku 2018 dodávali čtvrtou generaci, více o ní v testu
Focus 1.0 Ecoboost 100 a dlouhodobých zkušenostech
s vozem Focus 1.5 Ecoboost 150.
Už v roce 2017 jsem se krátce svezl s vozem Ford
Focus Mk III, vybaveným přeplňovaným čtyřválcem
1500 cm³ s výkonem 150 koní a velmi slušnou výbavou. V červenci 2021 jsem měl na pár
dní zapůjčen Focus Mk III se základním litrovým
tříválcem Ecoboost 100. V červnu a červenci 2026 mi po dobu opravy mého vozu zapůjčili další Focus Mk III.
Tentokrát to bylo provedení kombi s naftovým motorem 1.5 TDCi o výkonu 120 koní z roku 2015.
Faceliftovaný Focus Mk III dodávali v letech 2014 až 2018, po faceliftu (2014) dostal Focus novou masku
a nárazníky (masky a nárazníky se lišily podle výbavy), inovovaný přehlednější interiér a také nové motory. Jedním
z nich byl turbodiesel 1.5 TDCi, který dodávali ve třech výkonových stupních: 95, 105 a 120 koní.
Kombi, které mi půjčili, mělo výkon 120 koní. Výrobce pro tento motor udával maximální rychlost 193 km/h
(tu jsem neměl kde otestovat) a zrychlení na stovku za 10,7 s (orientační měření 0 až 100 km/h pod
11 sekund tomu odpovídalo). Vůz měl šestistupňovou převodovku s poměrně "dlouhými" převody. Motor celkem
slušně táhnul do 3500 ot/min, nad 4000 ot/min už ale ztratil dech a nemělo smysl jej výše vytáčet.
Testovaný vůz sice neměl bezklíčový vstup a startování tlačítkem (pro dálkové otevření dveří bylo nutno stisknout tlačítko
na klíči, a poté vyklápěcím klíčkem také nastartovat. Klíč jsem stále hledal po kapsách. Vůz měl diodová denní světla
(rozsvěcovala se automaticky), dvouzónovou automatickou klimatizaci, navigaci, tempomat, dotykový displej ve středu přístrojové
desky, menší barevný displej mezi otáčkoměrem a rychloměrem, elektrické ovládání všech oken a zrcátek, přední a zadní parkovací
senzory a další výbavu. Neměl automatické rozsvícení světel a postrádal couvací kameru, na kterou jsem už dlouhá léta zvyklý.
Systém Ford Sync měl i hlasové ovládání, komunikoval sice několik jazyky, ale čeština mezi nimi nebyla. Byl nastaven
na angličtinu a tak jsem jej nevyžíval, nevyzkoušel navigaci, ani připojení telefonu. Využil jsem pouze funkci autorádia.
Ovládání vozu bylo celkem v pohodě, nikde nebylo třeba vynakládat větší sílu, ani řízení a brzdy nebyly "přeposilované".
Pouze spojka zabírala na můj vkus až moc "nahoře", na což jsem si musel zvyknout. Jízdní vlastnosti bych označil jako velmi
dobré, odhlučnění motoru bylo dobré, více byl slyšet až od cca 3000 ot/min. Dynamika byla přijatelná, odpovídající výkonu
a velikosti vozu. Tachometr Focusu byl přiměřeně optimistický, podobně jako u konkurence si v běžných rychlostech
přidával kolem pěti km/h, což platilo i pro dálnici.
S vozem jsem za necelých šest týdnů do jeho vrácení ujel 1090 km a spotřeboval 71,17 litrů nafty, což vychází
na spotřebu 6,53 l/100 km. Jezdil jsem ale většinou ve městě a po horách. Při prvním tankování jsem dal za litr
38,40 Kč, při posledním už 43,50 Kč. Během používání vozu (při zapůjčení měl ujeto 185 500 km) palubní
systém hlásil několik problémů. Nejprve docházela kapalina v ostřikovači oken, tu jsem doplnil. Pak se objevovalo hlášení,
že nesvítí brzdové světlo. Při kontrole ale svítilo vše a hlášení samovolně zmizelo. Třetí hláška upozorňovala na pokles tlaku
v některé pneumatice. Tlak jsem přeměřil, byl v pořádku. Preventivně jsem pneumatiky mírně dohustil a oranžová kontrolka
asi po 50 km jízdy zhasla. Poslední závada postihla pravé vnější zrcátko. Přestalo se po uzamčení vozu přiklápět a nešlo
ani dálkově seřídit, to už svépomocí nebylo opravitelné. Údajně v zrcátku dosloužil elektromotorek.
Závěrem: Focus třetí generace byl po faceliftu pohledný solidní rodinný vůz bez vážnějších nedostatků.
Verze kombi měla navíc velký zavazadlový prostor, základní objem byl 490 litrů, po sklopení zadních sedadel a vyjmutí
rolety s jejím držákem až 1516 litrů. Naftový motor a dlouhé převody by měly zajišťovat malou spotřebu, čemuž mnou
dosažená spotřeba moc neodpovídala. Pokud byste požadovali lepší dynamiku, v nabídce byly silnější benzínové i naftové
motory. Po jedenácti letech provozu se na voze začaly projevovat drobné nedostatky (viz předchozí odstavec). Ceník z roku
2015 jsem už nenašel, v roce 2017 prodávali nový Focus Kombi 1.5 TDCi 120 za základní cenu 530 až 560 tisíc
korun podle výbavy. V létě 2026 se dal ojetý vůz stejného typu a s podobným nájezdem pořídit za přibližně 150 až
160 tisíc korun. Pokud měl vůz dobrý servis, byl údajně spolehlivý.
Na uvedených fotografiích je testovaný automobil. Fotky jsem, jako vždy ručně upravil a doplnil technickým popisem a dalšími
poznatky. Přidal jsem také vlastnoručně změřený pilový diagram a dobový návod na ovládání vozu (soubor PDF).
|
