|
Model Corvette byl jediným americkým hromadně vyráběným sportovním vozem a postupně se stal legendou a zařadil se mezi
supersporty. První vůz Corvette představil americký Chevrolet v roce 1953. Již tehdy měl laminátovou karosérii.
Postupně byl pak vyráběn v řadě generací C1 (1953-1962), C2 (1963-1967), C3 (1968-1982), C4 (1984-1996), C5 (1997-2004),
C6 (2005-2013) a od roku 2014 dodávali sedmou generaci C7.
Třetí generaci typu Corvette uvedli na trh v modelovém roce 1968 a postupně inovovaný vůz vyráběli až do roku 1982,
což byla na americké poměry velmi dlouhá doba. Tvary karosérie vycházely z prototypu Mako Shark II a připomínaly
žraloka. Vůz měl dlouhou špičatou příď, pneumaticky vyklápěné světlomety a krátkou useklou záď. Laminátová karosérie
kombinovala ostré a oblé linie s výrazmě klenutými blatníky. Vůz dodávali jako kupé s odnímatelnými střešními díly
(T-Top) a jako roadster, obě verze byly pouze dvoumístné. Na přístrojové desce byly před volantem hluboko zapuštěný tachometr
a otáčkoměr, řada menších kruhových přístrojů byla uprostřed. V modelovém roce 1973 prošel vůz faceliftem - dostal měkké
polyuretanové čelo vyhovující americkému "pětimílovému" předpisu (karosérie měla bez poškození překonat náraz rychlostí do
5 mil za hodinu). Vzadu zůstal ještě chromovaný nárazník, ten byl o rok později nahrazen plastovým dílem. Roadstery
byly dodávány naposled v roce 1975. V roce 1978 zavedli velkoplošné zadní okno, protažené až k zádi vozu.
Od dcery jsem dostal voucher na půlhodinovou projížďku veteránem Corvette C3 z roku 1973. Jízdu jsem si chtěl objednat
v létě 2016, ale jízdy probíhaly jen v neděli a první volný termín byl až v září. Tak jsem nakonec jízdu absolvoval
v neděli 11. září 2016 od 18:45 za velmi teplého slunečného počasí, ve stínu bylo kolem 30° C.
Majitel vozu, pan Jiří Lhotský, na svém webu (www.classicride.cz) uváděl:
Corvette - americká legenda, která má a vždy právem měla nesmazatelné místo mezi plnokrevnými sportovními vozy. Corvette třetí
generace C3 je designerským skvostem a bezpochyby i jedním z nejpůsobivějších aut vůbec. Její svalnaté tvary se dnes
neztratí ani vedle italských supersportů. Stingray je zástupcem éry takzvaných "muscle cars", kterou symbolizovalo především železo,
sklo a spálené pneumatiky. Honba za výkonem motorů tehdy neznala mezí. Byla to doba, kdy trend roustoucích výkonů, točivých momentů
a objemů motorů dosahoval svého vrcholu. Jediné co řidiči tehdy chtěli, bylo jen smazat vzorek ze zadních pneumatik na každém druhém
semaforu. Pod kapotou tohoto vozu burácí přes 400 koňských sil v podání starého dobrého osmiválce V8, živeného velice výkonným
karburátorem. Oproti sériové verzi má naše Corvette také sportovní sání, upravený zapalovací systém a výfukové svody zakončené mohutnými
výfuky typu "side-pipe". Každý milovník rychlých aut ocení syrový výkon a nezaměnitelný zvuk tohoto vozu, který dnes již nenajdete ani
u supersportovních aut. Máte-li rádi sportovní vozy, pak svezení v této šelmě zcela jistě nesmí chybět ve sbírce Vašich
automobilových zážitků! Výbava: posilovač řízení, posilovač brzd, kotoučové brzdy, klimatizace, elektrická okna, odnímatelná střecha
typu Targa, polohovatelný volant, interier z pravé kůže, automatická převodovka atd.
Sériový Chevrolet Corvette Stingray modelového roku 1973 dodávali s motorem V8 350 cu.inch (5,7 litru)
s výkonem 190 nebo 250 HP a čtyřstupňovou mechanickou nebo třístupňovou automatickou převodovkou. Na přání montovali
také velký osmiválec 7.4/275 HP (největší motor v historii vozů Corvette). Všechny motory byly osazeny čtyřkomorovými
karburátory. Tou dobou již v USA platily předpisy omezující exhalace motorů a byla také palivová krize. Důsledkem bylo rapidní
snížení výkonu velkých motorů, v roce 1975 pak zavedli ještě katalyzátory. Ještě v roce 1969 ale nabízeli Chevrolet
Corvette s motorem 7.0/435 HP. Zkoušený vůz měl sice menší z uvedených motorů, ten byl ale silně upravený, vůz měl
také zesílenou převodovku. Majitel udával maximální výkon 560 koní, točivý moment 740 Nm, maximální rychlost 280 km/h
a zrychlení na stovku za 4,4 s. Žádná z těchto hodnot nebyla ale změřena ani otestována, vycházely z údajů podobně
upravených jiných vozů a majitel si vůz šetřil. Motor ("malý" blok) byl přestavěn sadou "383 Stroker", dostal klikový hřídel
s větším zdvihem z "velkého" osmiválce a také větší vrtání, čímž se zvětšil objem na 6,3 litru, měl karburátor
Edelbrock, jiné hlavy válců, ostřejší vačkový hřídel a závodní výfuky bez tlumičů. Tato úprava dávala podle provedení výkon od 400
do 600 koní. Vůz měl klasickou automatickou převodovku Turbo Hydramatic (hydrodynamický měnič a třístupňovou planetovou
převodovku). K jeho charakteru by se ale asi více hodila standardní manuální mechanická čtyřstupňová převodovka. Interiér
vozu zůstal původní, jen na středovém panelu bylo neoriginální autorádio s přehrávačem kazet, to by ale za jízdy přes hluk
výfuku stejně nebylo slyšet.
Při nastupování bylo třeba dát pozor na horké výfuky vedle prahů. Sedadlo bylo hodně nízko, takže nastupování a vystupování byl
téměř akrobatický výkon. Po usazení jsem si posunul sedadlo do co nejoptimálnější polohy. Sedadlo se bohužel nedalo nastavit výškově
a přes mohutnou kapotu a velký volant nebylo při nízkém posezení téměř nic vidět. Připadal jsem si, že sedím téměř na silnici, přitom
nad hlavou jsem měl přebytek místa. Menší řidič by asi potřeboval periskop. Velký volant s tenkým věncem moc ke sportovnímu vozu
neladil (chtělo by to menší dřevěný nebo kožený), měl ale alespoň kovové, sportovně vyhlížející příčky (byly tři). Na páčku blinkrů
se nedalo dosáhnout prsty z volantu, bylo nutno sundat ruku, zapnout blinkry a ruku zase vrátit. Volič automatické převodovky
neměl obvyklou polohu "D", ale "3", jinak se převodovka chovala jako jiné automaty. Oba pedály měly poměrně lehký chod a nevyžadovaly
velkou sílu. Na plynový pedál se muselo velmi zlehka, aby se zadní kola zbytečně neprotočila, brzda zabírala sice téměř až nad podlahou,
ale muselo se na ní také jemně, kotoučové brzdy měly razantní nástup.
Jízda veteránem byla skutečně "vyhlídková". Jeli jsme večerní nedělní dopravní špičkou, většinu trasy po pražském okruhu, kde je předepsaná
maximálka 80 km/h, zbytek po Praze. Většinou byly všechny pruhy okruhu obsazené a místy se jelo tak kolem 50 km/h. Vůz měl původní
tachometr, cejchovaný v mph (mílích za hodinu), takže ve městě se jelo do "třicítky" (cca 50 km/h) a na okruhu do 50 mph
(kolem 80 km/h). Otáčkoměr ukazoval maximálně asi 2500 ot/min, tedy vůz jsem v žádném případě moc "neprohnal". Vzhledem
k jeho stáří jej ale bylo nutno šetřit, aby vydržel ještě mnoho dalších vyhlídkových jízd.
Takže jsem se projel americkou legendou, vozem Chevrolet Corvette. Se závodním řvoucím motorem, který se ale převaloval jen v pohodových
otáčkách silně vzdálených jeho plné síle, všude na mne sálalo teplo, okénka byla otevřená, průvan byl nepozorovatelný, nevím jak by se to
chovalo při vyšších rychlostech. Při jízdě jsem "nasál" trochu americké automobilové historie. Nevyzkoušel jsem si drsnou akceleraci, ani
spálené gumy, ale projel se pohodově, tak jak to vystihuje název zážitku "vyhlídková jízda".
Závěrem: Nepříliš praktický sportovní vůz s agresivně tvarovanou karosérií a velkým sportovním duchem, americká
legenda. Kde vůz zastaví, určitě vzbudí dostatečný zájem, v našich končinách se často nevidí. Jízda sportovní "korvetou" je prostě
jiná než cestování současnými vozy. Je to americký velkoobjemový automobil, od kterého můžete očekávat dostatečný výkon a solidní akceleraci.
Uvedený vůz měl ještě silně upravený motor, vhodnější více na závodní dráhu nebo sprint, než do běžného provozu. Svůj výkon dával najevo
nejen mohutnými výfuky po stranách vozu, ale také dostatečně hlasitou zvukovou kulisou. Při jízdě se vrátíte zpátky pár desítek let, do první
poloviny sedmdesátých let dvacátého století, jen při vyjížďce kolem vás nejezdí tehdejší americké křižníky, ale současné (většinou evropské)
automobily. Zážitek dopuručuji všem příznivcům "amerik" a automobilové historie. Není určen "sportovcům" ani "závodníkům", pro ty by to chtělo
vzít auto na okruh, ale cena by pak vzhledem k opotřebení veterána musela být mnohonásobně vyšší než byla ta za "vyhlídkovou jízdu".
Na následujících 24 fotografiích si můžete prohlédnout popisovaný vůz. Snímky jsem, jako vždy, doplnil technickým popisem a několika dalšími
postřehy.
|
