|
Osud jedinečného Bentley se klikatí stejně jako malebné pobřeží Riviéry, jehož jméno nese (viz Corniche).
Opakovaně šplhá do oblak, pak prudce padá mezi rozeklanými skalami Azurového pobřeží k mořské hlubině.
Byl předvečer hrozící světové války. Mladý řecký závodník André Embiricos nebyl spokojen (podle svého názoru) s poněkud
konzervativní nabídkou Rolls-Royce/Bentley. Přál si, aby mu vlastní pojetí sportovního sedanu co nejdříve postavila továrna,
neboť nechtěl práci na unikátu zadat nezávislým specializovaným dílnám. Inženýry automobilky zvláštní přání nadchlo. Okamžitě
se dali do práce. Jako základ použili podvozek Bentley 4¼ Litre. Do odlehčeného podvozku vestavěli vyladěný řadový
šestiválec OHV. Aerodynamické, proudnicové tvary karosérie nakreslil pařížský dentista a příležitostný designer Georges Paulin
a z tenčího ocelového plechu ji ručně zhotovila pařížská Carrosserie Vanvooren.
Zpětně lze, v tehdy velmi futuristickém designu, odhalit tvary mnohem mladších vozů Rolls-Royce/Bentley Corniche. Společnost
Rolls-Royce představila nový typ Corniche, vyznačující se „sportovnějšími“ karosériemi Two-Door Saloon nebo Convertible
a o 10 % výkonnějším motorem až 4. února 1971.
Továrna v Derby poslala do karosárny Vanvooren v Courbevoie na severním předměstí Paříže několik podvozků Bentley
4¼ Litre k zástavbě speciálních karosérií sportovního charakteru. Vůz pojmenovali Bentley Mark V
„Corniche“. Do tohoto kontingentu se dostala také objednávka mladého Řeka. Kromě „Řekova“ prvního prototypu stihli vystrojit další
čtyři podvozky. Prototyp dokončili na jaře roku 1939, v květnu 1939 jej poslali na autodrom Brooklands k rychlostním testům.
Zde dobře zvládl rychlost přes 110 mil/hodinu (177 km/h), což bylo tehdy více než uspokojivé. Pak vůz poslali do Francie
ke zkouškám na běžných silnicích, protože podobné testy byly v Anglii zakázány. V červenci 1939 se zde unikát střetl
s autobusem. Dopravili jej do britské továrny k opravě a znovuzrozený v srpnu 1939 poslali znovu do Francie.
Zkušební řidič vezl Bentley do zázemí v Châteauroux, města jižně od Paříže. Kousek před cílem mu nenadále vjelo do cesty auto.
Strhl volant tak nešťastně, že trefil strom, Bentley převrátil a zničil. Z vraku sejmuli karosérii. Šasi poslali opravit
do domovského Crewe, karosérii do pařížské karosárny. Tam ji opravili a přes přístav Dieppe odeslali do Británie ke kompletaci.
Automobil se měl stát hvězdou podzimního autosalonu v londýnském Earls Court. Chybou administrativy se ale transport zpozdil.
Začala válka a karosérie se stala obětí německého bombardování Dieppe.
Tím ale příběh nekončí. Nadšení dobrovolníci nadací WO Bentley Memorial Foundation a Sir Henry Royce Memorial Foundation začali roku
2001 hledat a shromažďovat podklady a části vraku. Pak se pustili ve volném čase a zadarmo do jeho pomalé renovace. Podvozek
sice existoval, ale karosérii museli na základě neúplných výkresů a fotografií vymyslet, vyřešit četné detaily a ručně od
základu postavit. I když například masku chladiče nakreslili počítačovým programem CAD, její ruční tvorba zabrala tři měsíce.
Materiály, barvy obkladů a čalounění interiéru si vyžádaly podrobné historické rešerše. Roku 2018 se octli bez peněz. Naštěstí
je zaštítila továrna Bentley. Z renovace učinila pilotní projekt odborníků speciální divize Mulliner, která se od sedmdesátých let
věnuje personifikacím a speciálním přáním zákazníků. Do pomoci se spontánně zapojily i další divize automobilky. Dechberoucí
výsledek dovednosti řemeslníků velmi ocenil i šéf Bentley Adrian Hallmark, který ujistil, že jejich talent využije i při stavbě
moderních personalizovaných Bentley.
Krasavec debutoval 10. června 2019 při stoletých oslavách značky Bentley a veřejnost jej ponejprv spatřila na londýnském Salon Privé
v září 2019. Další zastávkou byl Le Mans Classic 2023.
| 
