|
Na vánoce 2017 jsem dostal dva poukazy na jízdu závodním BMW na okruhu Autodrom Most. Každý poukaz (voucher)
byl na jedno kolo a protože se mi to zdálo málo, tak jsem si ještě dvě kola dokoupil. Akce se konala v pátek
16. března 2018. Počasí mi moc nepřálo, přestože předchozí víkend byly teploty už více než jarní, tak
v onen pátek předpověď hlásila déšť, sníh a teploty kolem nuly. Když jsem dorazil na mostecký okruh,
tak sice vyloženě nepršelo, ale drobně mrholilo, trať byla mokrá a teplota kolem tří stupňů nad nulou.
Drobná zajímavost: právě čtete stopadesátou reportáž v sekci "Za volantem" na webu Auta5P. Byl to první
test, uskutečněný v roce 2018 a ihned po akci jsem ještě odjížděl na ženevský autosalon.
Preventivně jsem před akcí zavolal pořádající firmě, zde se jízdy uskuteční a bylo mi řečeno, že ano. Tak
jsem tedy vyrazil do Mostu. Po příjezdu do depa jsem odevzdal poukazy a podepsal prohlášení, že jsem schopen
řídit závodní vůz, že nebudu motor vytáčet nad 5800 ot/min a zaplatím případné škody, které způsobím
do hranice 100 000 Kč. Pak jsem chvíli čekal, až na mne přijde řada. Dostal jsem kuklu a helmu
s komunikačním zařízením, nasoukal se přes ochranný rám do závodního anatomického sedadla, nastavil si
vhodnou vzdálenost sedadla od pedálů a volantu a zapnul čtyřbodové pásy. A vyrazili jsme na trať. Během jízdy
seděl na vedlejším sedadle instruktor.
Závodní speciál BMW 325i Coupé byl už poněkud postarší. Byl upravenou verzí řady 3 (verze E36), kterou
vyráběli v letech 1992 až 1999. Vůz měl řadový dvaapůllitrový šestiválec, který montovali do roku 1995.
Vůz byl přestavěn pro vytrvalostní okruhové závody. Měl odlehčenou karosérii, ze které vymontovali vše, co
nebylo potřeba, jako čalounění, odhlučnění, zadní sedadla, mechanizmy ve dveřích, část přístrojové desky
a další díly. Naopak vůz dostal mohutný trubkový bezpečnostní rám (klec), dvě sportovní anatomická sedadla,
čtyřbodové pásy, sportovní volant, upravené řazení, měl také závodní podvozek a brzdy. Úsporu hmotnosti
přinesla všechna okna (kromě čelního) z plexiskla a další úpravy. Ve voze jsem seděl poměrně nízko,
byl z něj tedy horší výhled na trať. Řízení a brzdy měly zřejmě posilovač, ovládací síly byly normální,
ani spojka nevyžadovala příliš silnou nohu. Vedle spojky jsem postrádal oporu pro levou nohu. Motor byl
víceméně sériový, alespoň podle výkonu kolem 195 koní, který mi sdělil instruktor.
Jízda na mokré trati s vozem bez ABS, kontroly trakce a ESP, s lehkou zádí a pohonem zadních kol
měla svá specifika. Brzdy solidně brzdily, při rychlosti pod 50 km/h se kola ale zablokovala a vůz se
stal neovladatelný, bylo třeba pustit brzdový pedál. Takže brzdit se muselo jen v přímém směru a včas
se muselo přestat. Řazení a spojka odpovídaly běžným sériovým vozům, tam problém nebyl. Na většinu mosteckého
okruhu stačily dvojka a trojka, čtyřku jsem řadil jen krátce na konci cílové rovinky a ani asi tam bych
motor na trojku "nepřetočil". Horší to bylo s akcelerací. Jakmile byl jen mírně stočen volant, vozu po
přidání plynu ustřelila záď, takže jsem několikrát rovnal přetáčivý smyk. Jednou jsem v nejprudší zatáčce
dostal "hodiny" a zastavil v protisměru, stále jsem ale zůstal na dráze. Takže plyn bylo třeba přidávat
až při výjezdu ze zatáčky, po narovnání předních kol.
Na rovince by mohl mít vůz větší sílu, přes lehkou karosérii nebyly pokusy o brutální akceleraci žádná
sláva, tipnul bych zrychlení na stovku tak těsně pod osm vteřin. Na cílové rovince neukazoval tachometr asi
ani 180 km/h, přes malý volant jsem na něj ale špatně viděl. Tvrdé závodní pérování na okruhu nevadilo
a dávalo vozu lepší jízdní vlastnosti, na použité univerzální pneumatiky bylo trochu zima. Jízdu podmalovával
závodní zvuk (pro někoho možná "kravál") závodního vozu a motoru bez odhlučnění a různých tlumičů hluku. Velkým
přínosem byl instruktor na sedadle spolujezdce, který občas poradil kde přibrzdit a kde přidat plyn. Také mi
říkal jaká kdy přijde zatáčka. Další výhodou bylo, že jsem byl na okruhu téměř sám a nikoho tak neomezoval
a nikdo neohrožoval mne. Předjel mne jen rakouský vůz KTM, který tou dobou na okruhu testovali a také druhé
BMW z týmu, který jízdy pořádal. To mělo ale údajně silnější motor a o 100 kg nižší hmotnost.
Jízdu jsem si užil, škoda že mi nepřálo počasí, na suché dráze by to bylo podstatně lepší, takhle to bylo něco
mezi školou smyků a hlídáním vůz do smyku nedostat. Chtělo by to také delší jízdu, za čtyři kola jsem se
nestačil zcela sžít s vozem ani okruhem. Jen nastupování do vozu přes trubky ochranného oblouku bylo
obtížnější a ještě horší to bylo s vystupováním, nic moc pro mé postarší netrénované tělo.
Závěrem: pokud si chcete vyzkoušet pocity závodníka na okruhu, je toto dobrá příležitost.
Svezete se na skutečném okruhu a ne na letišti mezi kužely na "pseudozávodní" trati. Instruktor na sedadle
spolujezdce poradí, za drobné chyby nepokárá. Závodní vůz by měl zřejmě na suchu dobré jízdní vlastnosti,
na mokru se musel řidič soustředit na brzdění i akceleraci a mít trochu zkušeností s přetáčivým
smykem. Ovládání vozu nevyžadovalo nadměrnou sílu, zajezdit si mohou i příslušnice "slabšího" pohlaví.
Někomu by snad mohl vadit vyšší hluk, ten ale k závodnímu vozu patří. Možná by to chtělo pár koníků
(nebo kilowattů) výkonu navíc pro lepší akceleraci, už jsem řídil řadu sériových vozů s lepším zrychlením.
Pro zatáčkovité partie okruhu byl ale výkon (hlavně na mokru) více než dostatečný. Prostě vůz pro začínajícího
závodníka, který si chce zkusit jestli na to má a bude ho to bavit. Vůz si bylo možno půjčit jen párkrát
do roka v předem vypsaných termínech, kdy si firma pronajímala závodní okruh pro "testování".
Na uvedených fotografiích je testovaný automobil. Fotky jsem, jako vždy ručně upravil, doplnil technickým popisem
(tentorát bez záruky, technická data závodních vozů se mohou měnit podle jejich aktuální úpravy a provedení).
Poslední odkaz uvádí druhý vůz BMW stejného typu pro mírně pokročilejší jezdce (vyšší výkon, nižší hmotnost,
vylepšená aerodynamika). Oba vozy půjčovala společnost Radical Team, jejími špičkovými vozy byly závodní spidery
značky Radical.
|
