|
Od roku 1929 vyráběla firma Aero automobily. Šlo o malé vozíky, zprvu jednoválcové o objemu 500 ccm,
později dvouválcové 662 a 1000 ccm. Tyto vozy byly velmi oblíbené pro svou jednoduchost, ekonomii provozu
a dobře zajištěný firemní servis.
Počátkem 30. let konkurenční firmy nabízely zákazníkům nově zkonstruovaná auta nižší střední třídy. Postupně
se objevují Tatra 57, Zbrojovka Z4, Praga Baby, Škoda Popular. Vedení firmy Aero si uvědomuje, že se svými
malými auty na trhu moc dlouho nevydrží. Konstruují proto vůz zcela nové koncepce s předním pohonem. Byl nazván
Aero 30.
Základem vozu byl rám s podlahou. V zadní části rámu byly na čepech uchycené kyvné polonápravy odpružené
listovými pery příčně uloženými vedle sebe. (Při renovaci tyto čepy bývají silně zarezlé a je velmi obtížné je vyrazit
ven). Přední část vozu tvoří náprava, převodovka a motor spojené do jednoho celku, který se dá velmi snadno
z vozidla vyjmout. Náprava je kyvadlová, odpružená příčným půleliptickým perem. Řízení vozidla je hřebenové.
Převodovka je třístupňová se zpátečkou řazená dlouhou tyčí od volantu. Koncem výroby Aero 30 byly již převodovky
na 2. a 3. stupni synchronizované. Dvouválcový dvoutaktní motor o vrtání 85 mm a zdvihu 88 mm
měl objem 998 ccm, při kompresi 5,2:1 dával výkon 30 koní při 3200 ot/min. Kliková hřídel byla
sešroubována z několika kusů. Hlavu motoru postupně vyráběli v různých provedeních. Chlazení motoru bylo
termosifonové. Opět podle roku výroby se liší v počtu vývodů vody na motoru a na chladiči. V ose motoru
se nachází dynamo (u prvních typů bylo ještě vedle motoru hnané řemenem). Na zadní části dynama je jednoduchý
přerušovač s možností nastavení předstihu. Palivová nádrž je umístěna na mezistěně motoru. Pojme 45 litrů
benzinu míchaného s olejem v poměru 1:30. Karburátor byl Amal, montovaly se i Solexy.
V 50. letech je majitelé nahrazovali karburátory Jikovy. Brzdy na vozidle jsou mechanické.
Elektroinstalace je šestivoltová značky Scintilla nebo Bosch. Cívky Scintilla vyrobené z mosazi jsou ozdobou
každého stroje.
Na vozidle byla velmi povedená karoserie. Její podobu vytvořil karosář Voříšek. Základním typem vozu Aero 30
byla otevřená karoserie určená pro pět osob se sklápěcím předním sklem a lehkou plátěnou střechou. Nejhezčí byl
roadster se dvěma sedadly vpředu a jedním uloženým napříč za sedadly. Pokud nebylo používáno, bylo zakryto víkem.
Tyto dvojsedadlové roadstery jsou z vozů Aero 30 nejvyhledávanější. Dále byla nabízena limuzína, polokabriolet
i kabriolet s pevnými nesklápěcími sloupky předního okna.
Vozy Aero 30 se podle roku výroby navzájem liší v určitých detailech, které Aerováci důsledně rozlišují.
Jsou to již zmíněné hlavy motoru, chladiče s různými počty vývodů, dále kapoty. Na kapotách byly svislé
štěrbinové otvory, později nahrazené čtyřmi obdélníkovými klapkami (v roce 1936). V roce 1937 byly
už jen klapky po dvou. Různých detailů bylo více, o tom je třeba bližšího studia a informací například
v časopisech Aerovkář. V roce 1939 se zásadně mění přední část vozidla, dostává tehdy moderní, do špičky
zaoblený tvar. U prvních typů Aero 30 byla použita plná kola, později se používaly děrované disky. Bylo též
někdy použito disků Michelin, ale ty se dnes už neobjevují.
Některé vozy Aero 30 byly v době vzniku individuálně karosovány. Známé jsou varianty firmy Sodomka
ve Vysokém Mýtě. Dokonce známe vozy Aero 30 v provedení malý valníček (ten jsem, ale na vlastní oči
nikdy neviděl).
Když jsem před 15 lety renovoval svého „dvousice“, tak renovace byla relativně snadná. Vůz nemá dřevěnou
kostru, vše je kovové a celkem jednoduché. Navíc díky firmě z Brna, která dodává všechny díly v kopiích,
se chybějící drobnosti dají celkem snadno sehnat (v nabídce dnes už mají na vozy Aero vše). Jen tak pro
zajímavost, šlo zřejmě o poslední Aerovku prodanou a koupenou v Československu. Za dvanáct hodin po
její koupi přestala republika existovat.
Vůz měl a dodnes má velmi dobré jízdní vlastnosti, jen je potřeba počítat s nižší účinností brzd. Na rovinkách
snadno dosáhne rychlosti téměř 100 km/h, v kopcích je vůz problematický, motor je slabý. Vzhled vozidla
je naprosto dokonalý díky nadčasovému elegantnímu designu.
V době vzniku továrna v rámci reklamní kampaně podporovala různé dálkové jízdy, soutěže elegance
i rallye. Učastnila se například závodu 1000 mil československých aj. V roce 1934 absolvoval
František Alexandr Elstner, učitel, cestovatel a propagátor skautingu a motorismu, s vozem Aero 30
cestu do Skotska k jezeru Loch-Ness. Spolu s dalšími čtyřmi členy posádky ji zvládlo Aero 30 zcela
bez problémů. O této cestě je napsán dodnes čtivý cestopis. Dalším propagátorem firmy Aero byl Bohumil Turek.
V roce 1935 absolvoval s redaktorem Königem 10 000 km po SSSR. Opět zde Aero prokázalo své
kvality, protože si jistě všichni dokážeme představit kvalitu tamějších cest. Po návratu se vydal B. Turek
s Elou Slavíkovou do slavného závodu 1000 mil československých. Jeho vozidlo bylo vytlačeno ze silnice a
havarovalo. Turek utrpěl velmi těžká zranění, ze kterých se léčil množstvím operací prakticky až do konce svého
života v roce 1971.
Vozy Aero jsou v dnešní době asi nejoblíbenější české předválečné veterány. Elegantní třicítka si to opravdu
zasluhuje. Zájem o tyto vozy převyšuje nabídku. Na jaře 2010 se prodávaly neúplné roadstery v základním
4 sedadlovém provedení od 100 000 korun jako totální vrak, stroje po starší renovaci za 400 000
a více, po detailní renovaci i za 800 000 Kč (zdroj: inzerce na internetu jaro 2010).
Technická data:
výrobce: Aero - továrna letadel, Dr. Kabeš, Praha, Vysočany
typ: Aero 30
výroba v letech: 1934 - 1947
počet kusů: 7964
motor: dvoudobý
počet válců: 2
vrtání: 85 mm
zdvih: 88 mm
objem: 998 ccm
výkon: 30 koní při 3000 ot/min
karburátor: Amal nebo Solex
celková délka: 4120 až 4220 mm
celková šířka: 1500 mm
celková výška: 1450 mm
provozní hmotnost: 850 až 950 kg
povolená hmotnost: 1090 až 1230 kg
spojka: suchá třecí jednolamelová
převodovka: třístupňová
rozchod vpředu: 1180 mm
rozchod vzadu: 1180 mm
rozvor: 2515 mm
pneu: 5,25x16
max. rychlost: 100 km/h
palivová nádrž: 45 litrů
spotřeba: 10,5 l/100 km
olejová nádrž: není, olej v benzinu 1:30
objem chladiče: 16 až 18 litrů
Autor textu: Mgr. Tomáš Kunštátský, Eurooldtimers.
Aero 30 v katalogu Auta 5P:
| 
