Co jsem testoval:
testované auto
Jaguar S-Type V6 3.0 AT


Máte doma starší Autokatalog a nevíte co s ním?

chrpa-pa.cz
Blog o všem, co by Vás mohlo zajímat.

auta5p.eu  
Auta5P  
ZA VOLANTEM
návrat  

logo

Trabant 1.1 Universal (1990) - Oliver

Po dlouhé produkci Trabantů s dvoudobým motorem (v letech 1958 až 1989) došlo na přelomu let 1989 a 1990 na poslední verzi Trabanta, do které konečně montovali čtyřdobý čtyřválec. Motor pocházel od automobilky Volkswagen, měl objem 1043 cm³ a výkon 40 koní (některé prameny udávaly 41 koní).

Poté, co jsem se svezl Trabantem 601 S s dvoudobým motorem a Trabantem 1.1 Limousine se čtyřtaktem, nabídli mi pro rok 2023 ještě další dva Trabanty, které měli nově v pražské půjčovně.

Od roku 2000 chodím pravidelně na chomutovské Srazy historických vozidel, pořádané každoročně poslední dubnovou sobotu. V sekci Srazy v této encyklopedii si můžete prohlédnout reportáže z těchto srazů. Počátkem roku 2023 jsem se rozhodl, že se jednou stanu také účastníkem této akce. V půjčovně mezitím Trabanty pojmenovali. Těm, se kterými už jsem se projel, dali jména Bonifác (Trabant 601) a Eliška (Trabant 1.1). Nově do nabídky zařadili dva kombíky, těm vymysleli jména Langoš (dvoutakt polokabrio) a Oliver (čtyřtakt). Já si na sraz vybral Olivera, tedy model Trabant 1.1 Universal s čtyřdobým čtyřválcem původem z VW Polo. Vozidlo jsem si zamluvil a předplatil a na sraz se zaregistroval.

Poté, co nastal den "D", sobota 29. dubna 2023, vše se zrealizovalo. V pátek odpoledne jsem vyrazil do Prahy pro Olivera a přivezl jej do Chomutova. V sobotu jsem s ním se spolujezdkyní absolvoval výstavu veteránů a soutěžní jízdu historických vozidel. Jelo se podle šipek a po cestě jsem plnil různé úkoly. Reportáž naleznete na blogu chrpa-pa.cz. Video z akce je v reportáži nebo zde pod tímto odstavcem. V neděli dopoledne jsem zajel Olivera do Prahy vrátit. Celkem jsem s ním najel přibližně 270 km. Vůz jsem přebíral s plnou nádrží a při vracení svítila na ukazateli ještě čtvrtina nádrže.

Oliver měl čtyřtaktní motor, tedy proti původním dvoutaktům měl všechno pod přední kapotou jinak. Měl nový motor i převodovku, novou přední nápravu a jejich uložení do samonosné karosérie. Nádrž byla přemístěna do zadní časti vozu a její nalévací hrdlo se nacházelo na pravém zadním blatníku a ne pod kapotou. Přepracovali přístrojovou desku, řadicí páka se přesunula na podlahu, volant zůstal původní, pedály také. Nová přední kapota byla plechová, další povrchové díly karosérie většinou zůstaly duroplastové. Vůz dostal také nové plastové mohutnější nárazníky.

Trabant ale zůstal. Stále to byl malý vůz s omezeným prostorem a malými sedadly. Za volant jsem se téměř neposkládal, na zadní sedadlo bych se za sebe nevešel. Optimální výšku pasažérů bych tipoval tak na 165, nejvýše 170 cm. Sedadla měla krátké sedáky i opěradla, posez se rozhodně nedal nazvat pohodlným. Vůz sice ztichnul, ale stále byl proti jiným automobilům dost hlučný. Pocitově měl vůz proti dvoutaktním předchůdcům menší vůli řízení a trošku lepší brzdy. Posilovač řízení ani brzd ale neměl, přední brzdy ale už byly kotoučové. Blinkry se stále nevracely a neměly zvukovou indikaci, bylo třeba si hlídat kontrolku (Trabant měl jen jednu, společnou pro oba směry). Řadicí páka byla hodně vpředu a při každém řazení jsem se musel předklonit. Totéž platilo pro ruční brzdu, ta byla na stejném místě jako ve dvoutaktu. Zlepšila se dynamika vozu. Výrobce udával maximální rychlost 125 km/h, německý dobový test uváděl maximálku 130 km/h. Výkon motoru vzrostl proti dvoutaktu o 14 koní a hmotnost vozu se zvýšila o 80 kg.

Oliver měl nově zrepasovaný motor a bylo mi doporučeno jezdit na půl plynu a do rychlosti 90 km/h, zrychlení jsem tedy nezkoušel a doporučenou rychlost nepřekračoval. Oliver měl poměrně přesný tachometr, v rozmezí 50 až 90 km/h si přidával jen dva až tři km/h. K vozu jsem dostal svazek klíčů: od zapalování, od dveří řidiče, od zadních výklopných dveří a od nádrže. Každý klíček byl jiný!

Všude, kde jsem vůz zaparkoval, jej lidé obdivovali. Oliver (Trabant 1.1 Universal) měl elektronová kola a metalízu, tedy prvky pro Trabanty neobvyklé. Někteří dokonce poznali, že je v tomto Trabantu něco jinak - třeba řazení na podlaze. Při jízdě nám řada diváků nadšeně mávala. Ještě po jízdě, když jsem vůz na noc ukládal do garáže, šli okolo dva malí chlapci a ukazovali palec nahoru.

Jízdní vlastnosti a dynamika odpovídaly "limuzíně" Trabant 1.1 se stejným motorem. Při jízdě do kopce vůz rychle ztrácel rychlost, proti moderním vozům se řidič nadřel s volantem i brzdami, levou nohu nebylo kvůli podběhu kam odložit a po hodině jízdy mne už pobolívala příliš skrčená pravá noha. Pérování bylo velmi tvrdé, vůz kopíroval všechny nerovnosti.

Na přístrojové desce byly dva kruhové přístroje. Standardní tachometr a vedle něj téměř prázdný přístroj se dvěma řadami světelných diod, jedna ukazovala přibližný stav paliva v nádrži a druhá teplotu motoru. Mezi přístroji bylo několik kontrolek. Stěrače a ostřikovač se ovládaly páčkou vpravo pod volantem (starší Trabanty měly jejich ovládání vlevo na přístrojové desce). Převodovka neměla volnoběh (dvoutakty ho měly na čtyřce), tudíž po ubrání plynu vůz brzdil motorem na všech převodových stupních.

Trabant 1.1 nedále neměl téměř žádné odkládací prostory, jen ploché kapsy ve dveřích a průběžnou polici pod přístrojovou deskou. Nikde žádná zavírací skříňka, mezi sedadly také nebyl žádný prostor, tam se sotva vešlo upínání bezpečnostních pásů. Na ruční brzdu se musel řidič natáhnout dopředu před sedadla.

Vzhledem k předchozí jízdě obdobným modelem (tudorem Trabant 1.1) mne toho moc nepřekvapilo. Jen jsem stále občas zapomínal rozsvítit potkávací světla (denní svícení Trabant samozřejmě neměl) a také jsem občas nevypnul ukazatele směru. Jejich kontrolka byla téměř neviditelná a blikání nevyluzovalo žádný silnější zvuk.

Dynamika Trabantů s čtyřtaktem byla srovnatelná s vozy typu Škoda 100 nebo 105, ty se ale už v době uvedení Trabanta 1.1 nevyráběly. K nám se tento vůz nedovážel, vyváželi jej pouze do Polska a Maďarska. Dnes už je každý Trabant veterán, celkem soudruzi v NDR vypustili do světa přes tři milióny Trabantů, drtivá většina z nich měla dvoutaktní dvouválec, který měl od roku 1969 výkon 26 koní.

Testovaný Trabant 1.1 Universal měl zadní mlhovku, vyhřívané zadní sklo, elektrický ostřikovač čelního skla, samonavíjecí bezpečnostní pásy, opěrky hlavy, zvenku manuálně nastavitelná vnější zrcátka, okna ve dveřích ovládaná manuálně kličkou (nedala se zcela stáhnout), poličku pod přístrojovou deskou a na přístrojové desce autorádio. To se dalo poslouchat, pokud vůz stál a měl vypnutý motor. Za jízdy různě chrčelo a samovolně měnilo hlasitost. Uvedený "kombík" byl uveden do provozu v prosinci 1990.

Jízdu Oliverem mohu vřele doporučit především masochistům a přátelům mírného socialistického pokroku. Měli by si ji vyzkoušet také bývalí majitelé dvoutaktů. Kdyby vestavěli čtyřdobý motor do Trabanta v roce 1970, mohlo to být na tu dobu slušné auto. V roce 1990 už mu ale dávno "ujel vlak". Dnes je ale Trabant kultovním vozem a stal se žádaným sběratelským veteránem. Jeho vzhled se od roku 1964 do roku 1990 změnil jen nepatrně. A čtyřtaktních Trabantů postavili poměrně málo, takže se z nich postupně budou stávat cenění veteráni.

Závěrem: V době uvedení na trh byl Trabant 1.1 už dávno beznadějně zastaralým vozem. Poskytoval minimum prostoru a pohodlí. Byl poměrně hlučný a ani spotřeba nebyla z nejnižších. Jeho reputaci výběhový čtyřválec Volkswagen nezachránil a po sjednocení Německa už Trabanty nikdo nechtěl. Každý východní Němec si radši koupil ojetého Golfa nebo jiné západní auto, jejich technika, prostor, pohodlí a zpracování bylo o několik desetiletí vpředu. Prostě Trabant i se čtyřtaktem je vůz pro milovníka recese nebo značky Trabant a pro sběratele veteránů. Dnes už na Trabant v běžném silničním provozu téměř nenarazíte a na čtyřtakt, který se k nám nedovážel, ještě méně. Prostě je to unikátní vozidlo. Trabant do konce své výroby zůstal holým autem bez všech dnešních vymožeností, jako jsou dálkové zamykání, klimatizace, elektrické ovládání čehokoli, posilovače brzd a řízení, navigace, hlídání jízdních pruhů, asistenty parkování a další. Na druhou stranu, co v autě není, to se nemůže porouchat. Alespoň ty blinkry by se u auta z roku 1990 mohly samy vypínat (malé Fiaty to měly už před rokem 1960).

Na následujících snímcích je testovaný Trabant 1.1 Universal včetně interiéru a motoru. Fotografie jsem ručně upravil, doplnil technickým popisem, přidal pilový diagram a mapu soutěžní jízdy. Předposlední odkaz ukazuje "popis" vozu, který jsem připravil za okno vozu na Sraz historických vozidel. A doplnil jsem ještě německý návod na obsluhu (poslední odkaz), český zřejmě neexistuje, protože se k nám tyto vozy nedovážely.

auto auto auto auto auto mapa
  mapa návod návod  

  © AUTA 5P nahoru