|
Od roku 2012 prodával Hyundai druhou generaci modelu i30. Vůz vyráběli na Moravě v Nošovicích.
Dodávali jej jako hatchback nebo kombi s nepřeplňovanými benzínovými čtyřválci 1.4 a 1.6 s výkony
100, 120 a 135 koní nebo turbodiesely 1.4 CRDI a 1.4 CRDI s výkony 90, 110
a 128 koní. Podle ceníku se hatchback podle motoru a výbavy prodával za 290 až 416 tisíc
korun (základní ceny v únoru 2014).
Někdy počátkem února 2014 mi přišla nabídka na zkušební jízdu vozem Hyundai i30 a já si ji objednal.
Ozval se mi místní prodejce a za dva dny jsem absolvoval krátkou zkušební jízdu v hatchbacku i30,
vybaveném nejslabším benzínovým motorem (1.4i/100 koní), mechanickou šestistupňovou převodovkou
a výbavou Trikolor. Polovinu zkušební jízdy řídil prodejce, na druhou polovinu mne pustil za volant,
s vozem jsem ujel jen asi 4 km.
Během krátké jízdy jsem zjisti, že se vůz řídí dobře, jen brzdy byly trochu "jedovaté". Dynamika byla
přiměřená, ale na uváděný výkon 100 koní a šestistupňovou převodovku s krátkými převody není
zrychlení na stovku za více než 13 vteřin nic moc. I na šestý převodový stupeň se točil motor
rychleji než na pětku v jiných vozech (proti mému Focusu při devadesátce asi o 300 ot/min).
Podvozek i řízení byly dobře čitelné, pérování bylo "německy tvrdé", ale dobře pohlcovalo díry ve vozovce
i afaltovou "roletu" v Jirkově. Motor nebyl ani při vytočení přes 5000 ot/min téměř slyšet.
Řazení bylo bezproblémové, chod řadicí páky nebyl zbytečně dlouhý a spojka zabírala tak jak jsem zvyklý,
tedy někde uprostřed chodu pedálu a ne hned u podlahy, jako u řady jiných nových vozů. Pětiprvková
zadní náprava poskytovala vozu dobré jízdní vlastnosti, ty jsem ale neměl možnost vyzkoušet při ostřejší
jízdě.
Zajímavým prvkem výbavy bylo "odbočovací světlo": při zapnutých světlech a natočení volantu se
v hlavním světlometu rozsvítila šikmo nasměrovaná halogenová žárovka, která svítila do boku.
Testovaný vůz měl velmi solidní výbavu. Již v základní výbavě bylo ABS, EBD, VSM (Vehicle Stability
Management, tedy jiný název pro ESP), TCS (protiprokluz), HAC (asistent rozjíždění do kopce), čelní, boční
a okenní airbagy, přední mlhovky, LED denní světla, palubní počítač, manuální klimatizace, elektrické
ovládání zrcátek a předních i zadních oken, autorádio s CD a MP3 s ovládáním na volantu.
Navíc měl vůz 15" elektronová kola (+ 5000 Kč) a paket Plus, který obsahoval dálkové ovládání
centrálního zamykání, alarm, dojezdovou rezervu (standardní byla jen sada na opravu pneumatik) a další výbavu
za 5900 Kč. Neměl kožený volant, tempomat, navigaci a další možnou příplatkovou výbavu.
Interiér vozu byl dobře zpracovaný, nikde nic nevrzalo, vše lícovalo jak má, sedadla byla pohodlná, přední
i s bočním vedením těla. Uvnitř bylo dost místa na předních i zadních sedadlech, pouze vyšší osoby
(od cca 185 cm) by mohly mít problém s místem pro hlavu na zadních sedadlech. Výrobce udával objem
zavazadlového prostoru dostatečných 378 litrů a po sklopení zadních sedadel až 1316 litrů.
Hyundai poskytoval pětiletou záruku bez omezení ujetých kilometrů, 5 let kondičních prohlídek zdarma,
pětiletou asistenční službu a program permanentní mobility. To vše bylo bez příplatků již v ceně vozu.
Závěrem: dostatečně prostorný vůz s dobrým komfortem i jízdními vlastnostmi. Testovaný vůz měl motor
vhodný spíše do města, výrobce u něj uváděl maximální rychlost 182 km/h, zrychlení na stovku za
13,2 s a spotřebu 4,9 až 7,9 l/100 km, na počítači ve voze byl průměr 7,2 l/100 km.
Nepřeplňovaný motor neměl ani při ostřejší jízdě zbytečně vysokou spotřebu jako turbodmychadlem přeplňované
motory konkurenčních značek. Vůz měl sice šestistupňovou převodovku, pro jízdu po dálnici byly ale převody
krátké a i na šestku se motor točil zbytečně rychle.
Následuje několik snímků exteriéru testovaného vozu. Fotografie interiéru byly pořízeny z lépe vybaveného
vozu, vystaveného v prodejně. Ten měl například kožený volant, tempomat a další výbavu (paket Komfort za
příplatek 15 900 Kč). Fotky jsou jako obvykle doplněny technickým popisem a několika dalšími postřehy.
|
