|
V roce 2022 jsem dostal poukaz (voucher) na dvacet minut jízdy vozem Dodge Charger 1973. Dokoupil jsem si ještě
dalších 40 minut, abych to zarovnal na hodinu a jízdu si trochu užil. Mělo to ale háček. Vypsaných termínů bylo
málo a pokaždé, když jsem se chtěl přihlásit, tak byl vůz nepojízdný a stále jej opravovali... Vouchery platily do
31. 8. 2023, půjčovna mi ale jejich platnost prodloužila na další rok. Ale ani v roce 2024 jsem nedopadl
lépe. Několikrát se mi sice podařilo jízdu rezervovat, vždy ale večer před jízdou přišla SMSka, že je vůz nepojízdný
a že dají vědět, kdy bude opraven. Vědět nedali. Komunikace silně pokulhávala. Už jsem nabídl, že si vůz pojedu vypůjčit
k nim mimo vypsané termíny, ale ani to nikdy nevyšlo. Rok se přehoupl do čísla 2025, platnost voucherů opět prodloužili,
a já stále doufal. Nakonec jsem si všiml, že si pořídili dalšího veterána, vůz Buick Riviera 1969. Nabídl jsem jim, že si
jej půjčím jako náhradu. A tento pokus po několika selháních nakonec vyšel. Když jsem se koncem září 2025 zeptal, zda je
možno si jeden z vozů půjčit, napsali že ano. Objednal jsem se hned na následující den a konečně mi půjčili místo Dodge
alespoň Buicka. Pracovník půjčovny prohlásil, že Buick je lepší než Dodge. Možná se tolik nesypal... No a tak se z Dodge
vyklubal Buick.
Poslední den měsíce září roku 2025 jsem se vypravil na jízdu veteránem. Když jsem dorazil na místo, byla firma zavřená
a nikde nikdo. Nalezl jsem ale zvonek a zazvonil. Po pár minutách vyšel zaměstnanec a ptal se, jestli si jdu půjčit Buicka.
Řekl jsem, že jsem měl původně mít Dodge, který tam stál také, ale toho mi nechtěli půjčit, tak nevím jestli vůbec někdy jezdil.
Vyfasoval jsem Buicka. Ještě zjistili, že má málo benzínu a tak do něj jeden za zaměstnanců firmy skočil a odjel k pumpě,
kde navíc ještě zaprášený automobil umyl. No a po asi dvaceti minutách čekání jsem mohl vyrazit na jízdu. Vysvětlili mi řazení
(sešlápnout brzdu, páku pod volantem přitáhnout k sobě a zařadit D=Drive aby jel vůz dopředu). Byla tam ještě zpátečka,
neutrál a parkovací poloha plus režimy L1 a L2, které jsem nepotřeboval. Co bylo zařazeno, ukazovala červená šipka v tachometru.
Upozornili mne také, že vůz má velkou vůli na volantu a moc nebrzdí. Je třeba si všude nechat odstup. Už neřekli, že po přidání
se motor zadusí a málem chcípne.
Buick Riviera byl na svou dobu luxusním kupé. Měl kožené sedačky, elektricky stahovatelná okna ve dveřích i malá okénka
za dveřmi, klimatizaci (nezkoušel jsem) a autorádio, po kterém zbyla jen díra v přístrojové desce. Interiér měl "patinu",
jinými slovy byl leckde ošoupaný a rezavý. Na kapotě se místy odlupoval lak. Vůz měl velká nestandardní elektronová kola, za nimiž
bylo vidět velké žebrované bubnové brzdy. Zřejmě měl tento automobil také snížený tvrdší podvozek. Řídilo se dřevěným volantem velikosti
menšího lodního kormidla a pedály byly jen dva, plyn a široká brzda. Překvapilo mne, že kontrolky blinkrů měly rozdílnou barvu - jedna
zelenou a druhá oranžovou.
Při pozvolném přidávání plynu se vůz na dálnici rozjel i na více než 80 mph (tedy asi 130 km/h), ve vesnicích jsem
se snažil držet vůz mezi 30 a 35 mph (kolem 50 km/h). Tachometr byl pouze v mílích za hodinu a končil hodnotou
120 mph (= 193 km/h). Po rychlejším sešlápnutí plynu se motor zadusil a převodovce se nechtělo řadit (už měla svá
nejlepší léta dávno za sebou). Pokud se jelo po rovné silnici bez výmolů, bylo to v pohodě. Ale běda, když přišly hrboly a výmoly,
až to srdce zabolí, kterými se silnice kolem Kostelce nad Labem jen hemžily. Vždy vůz řachnul a zadrnčel, jakoby se chtěl rozpadnout.
A to jsem jel hodně pomalu a snažil se hrbolům vyhýbat. Nakonec jsme já i vůz hodinovou projížďku přežili a já vůz v pořádku
vrátil. Během projížďky klesla hladina paliva asi o jednu čtvrtinu (nádrž měla podle výrobce 76 litrů). Dotázal jsem se
na spotřebu, sdělili mi že je mezi 30 a 40 litry na sto kilometrů.
Buick do kupé Riviera montoval v modelovém roce 1969 sedmilitrový motor V8 o objemu 730 cu.in s výkonem 360 HP.
Půjčovna na svých stránkách uváděla 725 cu.in. a výkon 400 HP nebo 450 HP (oba na jedné stránce). Udávali maximální
rychlost 210 km/h, ta by se ale nevešla ani na tachometr a zrychlení na stovku za 7,4 s. Když byl vůz nový, mohl mít stovku
za cca 7,8 s (se standardním motorem 360 HP).
Závěrem: Pokud máte silné nervy, půjčovnu Carteon mohu doporučit. Komunikace bídná, půjčení vozu v nedohlednu.
Možná když si půjčíte novější vůz, bude to lepší. Historický Buick Riviera je také vozem pro silnější nervovou soustavu. Můžete
uzavírat sázky, zda dojedete nebo ne. Přesto (nebo právě proto) je jízda tímto vozem nezapomenutelným zážitkem. Burácivý zvuk motoru,
obrovská karosérie (délka téměř pět a půl metru, šířka přes dva metry), velký volant, kožená lavice bez náznaku bočního vedení,
silný motor a slabé brzdy, spotřeba vyšší než u supersportu. Z dnešního pohledu hrozný vůz, pro milovníka amerických
silničních křižníků to může být "srdcovka". Rozhodně to ale byl "nejrozhrkanější" automobil, kterým jsem kdy jel (ale zatím jsem řídil
jen dvě stovky různých aut od Trabanta po Lambo).
Na následujících snímcích je testovaný automobil Buick Riviera modelového roku 1969. Fotografie jsem doplnil technickým popisem.
Přidal jsem i fialový Dodge Charger 1973, na který jsem měl vouchery a kterým jsem bohužel nejel. Poslední odkaz ukazuje
oba vouchery.
|
