Na ženevský autosalon jsem jezdil pravidelně v letech 2012 až 2019. V roce 2020 jsem se na něj chystal poprvé
letecky a už měl vše zaplaceno. Tři dny před jeho zahájením ale švýcarská vláda kvůli covidu omezila veřejné akce na
maximálně 1000 lidí a autosalon byl zrušen. Přineslo to velké ztráty automobilkám i pořádající společnosti,
která málem zkrachovala. Mě cestovka nakonec peníze za letenku vrátila, ale pár měsíců to trvalo.
Historie Ženevského autosalonu začíná rokem 1905, ve kterém se v Ženevě pořádala první "Švýcarská národní výstava automobilů
a motocyklů". Prvním mezinárodním autosalonem se tato výstava stala roku 1924, kdy ji pořádali počtvrté. Od roku 1982 pořádali autosalon
v novém výstavním centru "Palexpo" o celkové výstavní ploše 58 000 m², tehdy to byl 52. ročník GIMS.
V Palexpu se pak konal každý rok v březnu až do pandemie covidu, ta jeho historii v roce 2020 přerušila.
Po covidu se pokoušeli několikrát jarní ženevský autosalon obnovit, vždy z toho ale pro nezájem automobilek sešlo.
Už před tím pár velkých výrobců ženevskou výstavu ignorovalo, bylo tam ale k vidění mnoho malých firem, vyrábějících
supersporty a řada malosériových výrobců. Autosalon obnovili až v roce 2024, pořádali jej na přelomu února a března.
Byl to 91. ročník ženevského autosalonu. Já jej navštívil v sobotu 2. března 2024. Na velkém výstavišti se
šesti halami ale obsadili jen dvě a pouze část jedné z nich obsadily dvě evropské automobilky a několik výrobců z Číny
a jeden z USA. Ze známějších firem tam měly své stánky BYD, Dacia, Isuzu, Lucid, MG Motor, Pininfarina a Renault.
Většina malých firem se supersporty a tuningem se vytratila, vystavovali jen několik restomodů.
Ve druhé hale byl stánek s kandidáty na evropský vůz roku 2024 a poměrně rozsáhlá výstava historických vozidel
(Classics Gallery), připomínající automobilové muzeum. Návštěvníci si mohli prohlédnout několik mikroaut, lidové vozy,
sportovní auta i supesporty a luxusní historické vozy. Mezi ty levnější patřily Ford T, VW brouk, Austin Mini
nebo Citroën 2CV, k nejdražším vystaveným exponátům patřily dva historické vozy Bugatti Royale (orientační cena
za vůz více než 10 miliónů dolarů).
Všechny vystavené exponáty obklopila řada návštěvníků. Za volanty většinou seděly děti, které nekonečně dlouho všechno
osahávály a rodiče je při tom fotili, takže šance alespoň vyfotit interiér auta nebo vůz zboku byla minimální. Zlepšilo
se to až poslední hodinu před uzavřením, kdy už většina návštěvníků odešla. Dost volných prostor obsadili pořadatelé kavárnami
a restauracemi, diskotékou, promítáním filmů nebo počítačovými simulátory jízdy. A na stánku Dacia byla ještě lezecká stěna
pro děti. Z klasického autosalonu mnoho nezbylo, přesto bylo k vidění pár zajímavostí a mezi expozicemi se netvořily
zácpy diváků jako dříve. Počet světových a evropských premiér klesl proti poslednímu předcovidovému ročníku 2019 na méně než
desetinu, podle oficiálních údajů se zredukoval ze 151 na 15 výstavních premiér. Úplně poprvé si mohli návštěvníci
prohlédnout nový Renault 5 a několik dalších novinek, převážně čínských.
Do Ženevy jsem jel tentokrát autobusem s jednou pražskou cestovní kanceláří a tradičně nastupoval v Plzni. Přijeli tam
asi o 15 minut později a cesta do Ženevy byla pohodová. Předpokládal jsem, že autobus tradičně zaparkuje na nedalekém
parkovišti a po shlédnutí autosalonu se do něj vrátíme. Nestalo se tak. Nejprve jsme objeli výstaviště a průvodkyně s řidiči
hledali, kde vystoupíme. Poté co je policie navedla, jsme vystoupili vedle krytého parkoviště pod výstavním areálem a přesunuli
se na výstavu. Autobus kamsi odjel. Většina návštěvníků šla odpoledne na prohlídku Ženevy. Několik nás zůstalo na výstavišti.
Autobus nás měl vyzvednout v 19:15, ale dorazil teprve pár minut před 20:00. Cesta domů pak už zase byla v pohodě,
do Plzně jsme dorazili něco po sedmé ráno. Když jsem jel v pátek večer do Plzně, skoro celou cestu pršelo, zpáteční cesta
v neděli byla dobrá, provoz minimální a počasí dobré, teploměr v autě ukazoval celou cestu sedm stupňů.
V dobách, kdy autosalon zabíral všechny haly ženevského výstaviště Palexpo jej navštěvovalo téměř 700 tisíc návštěvníků.
Na obnovenou skromnější výstavu v roce 2024 se jich během sedmi dnů přišlo podívat necelých 170 tisíc. Potkal jsem tam
řadu místních (ti mluvili francouzsky), zavítali tam Arabové i Indové a zaslechl jsem i ruštinu, nevím ale kolik těchto
návštěvníků trvale pobývalo ve Švýcarsku.
Na autosalon jsem jsem strávil sobotu 2. března 2024 a nafotil téměř všechny vystavené automobily. Jsou uvedeny v následujícím
přehledu, který jsem rozdělil do pěti dílů.
Reportáž představuje celkem 135 automobilů a několik dalších exponátů na více než 810 fotografiích. Ty jsem ručně upravil,
doplnil popisem a dostupnými technickými údaji. Převážnou většinu fotek jsem pořídil sám, jen zlomek snímků jsou oficiální firemní
fotografie a několik obrázků je z dalších zdrojů. Fotil jsem mobilem Samsung a digitálním fotoaparátem Nikon.
Na konci stránky je naskenovaná skupinová vstupenka a plánek výstaviště, stažený ze stránek autosalonu (po kliknutí se otevře
jako soubor JPG). Rozsah výstavy si můžete porovnat s předchozím ženevským autosalonem
z roku 2019.
