|
První automobily používaly samostatný podvozek, tvořený kovovým rámem. Dnešní osobní vozy mají většinou
samonosnou karosérii a podvozek pak tvoří přední a zadní náprava, odpružení, kola, brzdová soustava
a řízení. Podvozek ovlivňuje jízdní vlastnosti vozidla. Podle uložení motoru a toho, která náprava
je poháněna, rozlišujeme koncepci vozidla:
Klasická koncepce má motor, spojku a převodovku umístěny vpředu, rozvodovka je vzadu a jsou
poháněna kola zadní nápravy. Hnací moment se z převodovky přenáší na rozvodovku kardanovým
hřídelem. Tuto koncepci používají například vozy BMW. Někdy bývá pro lepší rozložení hmotnosti
převodovka přemístěna dozadu k rozvodovce, toto řešení bývá označováno transaxle.
Přední pohon má všechny části pohonu umístěny u přední hnací nápravy. Tuto koncepci používá
přibližně od roku 1980 většina automobilových výrobců. Motor je většinou uložen příčně, někdy také podélně
(například u vozů Audi).
Zadní pohon má všechny části pohonu umístěny u zadní nápravy. Pokud je motor uložen před zadní
nápravou, označuje se toto provedení jako vůz s motorem uprostřed. U obou provedení
(s motorem před i za zadní nápravou) může být motor uložen napříč nebo podélně.
Pohon všech čtyř kol, označovaný také AWD nebo 4x4, používají terénní a SUV vozy. Pohon všech kol
může být trvalý nebo zapínatelný. Tyto vozy mají obvykle motor vpředu, ale některé sportovní vozy mají
pohon všech kol a motor vzadu. Pohon všech kol je vhodný na kluzkém povrchu, případně pro přenos velkého
výkonu na vozovku, obvykle je však vůz těžší a má vyšší spotřebu paliva.
Na průhledu vozem (Škoda Fabia první generace) je vidět typický podvozek vozu s pohonem předních kol.
Přední náprava McPherson s kotoučovými brzdami, zadní kliková náprava má podélné závěsy
se zkutnou příčkou a bubnové brzdy. Na obrázku jsou vidět i hnací hřídele předních kol.
|
