|
Nápravy přenášejí tíhu karosérie, hnací, brzdné a setrvačné síly. Svým pohybem umožňují
řízení a odpružení automobilu. Podle konstrukce rozlišujeme nápravu McPherson, víceprvkovou
nápravu, lichoběžníkovou nápravu, klikovou, úhlovou a kyvadlovou nápravu, tuhou nápravu a nápravu
DeDion.
Náprava McPherson: u tohoto zavěšení kol jsou kola ustavena příčným (většinou
trojúhelníkovým) ramenem uchyceným pod osou kola, pružicí a tlumicí jednotkou a spojovací tyčí.
Výhody této konstrukce jsou v malé neodpružené hmotě, robustní konstrukci spodního ramene
a kompaktní stavbě. Konstrukce, která dostala název podle svého vynálezce, byla po desetiletí
zdokonalována a dnes představuje standardní koncepci přední nápravy pro většinu vozidel nižší
a střední třídy. Občas je toto zavěšení použito i pro zadní kola automobilu.
Víceprvková náprava (multilink): toto nezávislé zavěšení ustavuje kolo prostřednictvím několika
ramen, čímž lze optimálně nastavit požadované kinematické vlastnosti zavěšení. Různé požadavky na dynamiku
jízdy, jízdní komfort a zastavěný prostor daly vzniknout různým konstrukčním provedením. Podle počtu prvků
se udává například jako pětiprvková.
Lichoběžníková náprava: tvoří ji dvojice příčných ramen trojúhelníkového tvaru nad sebou,
kdy horní rameno bývá kratší než spodní. Pružina a tlumič jsou přes kloub spojeny s dolním
ramenem tak, aby nezabíraly příliš místa. Lichoběžníková náprava se používá obvykle na předních
nápravách vozů vyšších tříd a zaručuje dobré jízdní vlastnosti.
Kliková náprava: je tvořena podélnými klikami. Na obrázcích je kliková náprava s vlečenými
rameny, spojenými torzně poddajnou (zkrutnou) příčkou. Tento typ zadní nápravy používá většina vozů
nižších tříd s předním pohonem.
Úhlová náprava: má rozvidlená úhlová ramena (vlečené trojúhelníkové závěsy).
Na obrázku je zadní poháněná náprava s vinutými pružinami a bubnovými brzdami.
Kyvadlová náprava: je tvořena příčnými rameny s osou kývání rovnoběžnou
s podélnou osou vozidla nebo se šikmou osou. Patří ke starším konstrukcím, má
menší neodpruženou hmotu než tuhá náprava. Dochází u ní ale ke značným změnám
odklonu kol, což může vést k přetáčivé nestabilitě. Dnes se tato náprava již
u osobních vozů nepoužívá. Na obrázku je pohled shora na levou poloosu vozu
řady Škoda 1000 MB/100/105 a odvozených typů.
Tuhá náprava: má kola pevně spojena do jednoho celku. Její výhodou je relativní
jednoduchost a nižší výrobní náklady. Má však větší neodpružené hmoty a může zhoršovat jízdní vlastnosti
na nekvalitních cestách. Starší vozy mívaly tuhé nápravy, zavěšené pouze na listových perech, ta
také nápravu vedla v příčném i podélném směru.
Tuhá náprava s panhardskou tyčí: pokud má tuhá náprava vinuté pružiny, potřebuje vedení.
Na barevném obrázku je tuhá náprava (1), podélně vedená dvěma rameny a příčně ustavená panhardskou
tyčí (2). Odpružena je vinutými pružinami (5) se soustřednými teleskopickými tlumiči (4).
Na černobílém obrázku je schematicky znázorněna tuhá náprava a černá panhardská tyč.
Jinou variantou ustavení tuhé nápravy v příčném směru je Wattův přímovod.
Je to tříčlenný pětikloubový mechanismus, který se používá jako dokonalejší alternativa jednodušší
panhardské tyče. Náprava je kloubově spojena se středem kratšího prostředního ramene, jehož konce
jsou zakotveny na odpružené hmotě vozu stejně dlouhými delšími výkyvnými rameny. V celém zdvihu
pérování se střed nápravy pohybuje ve svislém směru, a to i když se náprava naklání vzhledem ke
karoserii vlivem nestejného propérování jednotlivých kol. Existuje také obrácená varianta, kde střed
kratšího ramene je uchycen na podvozek a konce delších ramen na nápravu.
Náprava De Dion: spojuje přednosti nezávislého zavěšení kol (malá neodpružená hmota)
a tuhé nápravy (neproměnné postavení kol vzájemně i vzhledem k vozovce). Poprvé ji použil hrabě
De Dion v roce 1896. Kola jsou spojena tuhým nosníkem, příčně ustaveným v rámu nebo
karoserii, na něž přenáší boční síly, např. panhardskou tyčí nebo Wattovým přímovodem. Rozvodovka
je spojena nepohyblivě s rámem nebo karoserií a je tedy součástí odpružených hmot. Hnací
moment se na kola přenáší tak jako u nezávislého zavěšení kloubovými hřídeli, jejichž hmotnost
se jen částečně přičítá k neodpruženým hmotám. Nápravu De Dion používala řada sportovních
vozů.
Na černobílém obrázku je náprava De Dion vozu Alfa Romeo 75. Tuhý příčný nosník je podélně ustaven
tak, že tvoří se dvěma šikmými rameny celek, zavěšený pružně vpředu v jediném místě na karoserii,
resp. pomocném rámu. Příčně je ustaven Wattovým přímovodem. Dalšího snížení neodpružených hmot se dosáhlo
umístěním kotoučových brzd u rozvodovky.
|
