Překvapil mne malý automobil Sulov, o kterém jsem až do návštěvy tohoto muzea nic nevěděl. Na první pohled jsem usoudil, že je
to trochu větší dětské šlapací autíčko. Nebylo. Tento automobil navrhl v roce 1948 Emil Bojda, jeho výroba se
ale nikdy neuskutečnila. V letech 2019 až 2020 byl postaven jeho model (replika) ve skutečné velikosti. Model byl z laminátu
a neměl motor, byl to pouze výstavní exponát pro muzeum, vypadal ale velmi reálně.
Na stránkách Povážského múzea, sídlícího v Žilině, jsem našel následující článek (přeloženo ze Slovenštiny):
Příběh ztraceného automobilu
V sobotu 12. června 2021 bylo před Sobášním palácem v Bytči rušno. Považské muzeum uspořádalo po delším období akci, která
přilákala desítky lidí. Veřejnosti jsme představili jedinečný model automobilu Sulov a obdivuhodný příběh s ním
spojený.
Právě představení modelu automobilu, ale i osudu spolumajitelů továrny Súľov veřejnosti byly hlavní myšlenkou akce. K účastníkům
nejprve promluvil ředitel Povážského muzea Mgr. Michal Jurecký: "Pro muzeum je skutečně radost, že můžeme po více než třičtvrtě roku
pro širší veřejnost otevřít své brány nějakou kulturně-společenskou akcí, kde zároveň máme možnost prezentovat výzkum odborných pracovníků,
spoluúčast tvůrčích lidí a zajímavý příběh lidského osudu."
Svůj obdiv k práci na projektu a vděku rodinným příslušníkům Emila Bojdy a Jozefa Hrabovského vyjádřil i primátor Bytče
Ing. Miroslav Minarčík a starosta městské části Ostrava - Třebovice František Šichnárek. Potom projekt představili samotní účastníci.
"Příběh továrny a jejích spolumajitelů je dodnes živý, protože v něm lze nalézt několik paralel se současností. Na jedné straně ukazuje,
co dokáže invenční, zručný a chytrý člověk - nejen navrhnout automobil, ale i postavit a řídit velkou továrnu, myslet na zaměstnance
a jejich potřeby. Na straně druhé je zde obraz komunistické státní moci, která právě takovým lidemm v období socialismu nepřála." uvedl
Peter Šimko, který přítomným vyprávěl i o miniautomobilech v Československu a vyzdvihl výjimečnost automobilu Sulov. Josef Janiš
představil myšlenku projektu a jeho význam i v širším kontextu a Zdeněk Kříž vysvětlil, jak model auta vyrobil.
Vrcholem akce bylo dojemné setkání s příbuznými bývalých spolumajitelů továrny. O vzpomínky na svého otce Emila Bojdu se s přítomnými
podělil Josef Bojda, který přivezl i originál motocyklu Sulov nalezený v továrně v Hrabové. Na svého dědečka Josefa Hrabovského
si zavzpomínala JUDr. Marianna Hrabovská. Svůj pohled poskytl také publicista Peter Getting, který o tomto tématu napsal několik článků.
Program ukončili svými projevy Ing. Josef Janiš a PhDr. Marie Weinbergerová ze Státního archivu v Žilině se sídlem v Bytči,
kteří se věnovali i širším historickým souvislostem spojeným s městem Bytča.
Poté, co byla replika (model) automobilu Sulov vystavena nějakou dobu v Bytči, byla převezena do Múzea dopravy v Rajeckých Teplicích,
kde se stala součástí stálé expozice. Ve stejném muzeu pak vystavovali také minimotocykl Sulov, ten také navrhl Emil Bojda. Do znárodnění
továrny ale stihli postavit jen ověřovací sérii (podle různých zdrojů osm až deset kusů) a údajně se dochoval jediný exemplář, který byl
vystaven v uvedeném muzeu.
Zajímavý byl také život Emila Bojdy (1904 až 1974). Své podnikání začínal autodopravou a v roce 1933 založil v Třebovicích u Ostravy
vlastní podnik EMBO (EMil BOjda), který vyráběl elektrické vařiče, žehličky, ohřívače, kování nebo pily. Po ukončení druhé světové války bylo
podnikání silně regulované státem. Komunisté začali Bojdu obviňovat z vykořisťování dělníků a kolaborace s nacisty. Bojda se přestěhoval
na Slovensko, kde neměli komunisté ještě tak silný vliv. Se společníkem Jozefem Hrabovským vybudovali novou továrnu v Hrabovém u Bytče.
Už v roce 1947 opět vyráběli elektrospotřebiče a Bojda připravoval výrobu malých motocyklů a automobilů. Obec Hrabové mu udělila dokonce
čestné občanství. V roce 1948 ale přišel únorový komunistický převrat a továrnu zestátnili. Poté přišel zatykač a Bojda i Hrabovský
byli ve vazbě vězněni v Bytči v Sobášnom paláci. Soud je propustil, ale záhy následovaly další zatykače. Hrabovský byl zatčen a odseděl
si šest let v Ilavě. Bojda ale uprchl a skrýval se v Kotešové na Slovensku. Po roce se tajně přestěhoval do sklepa starého
rodinného domu v Třebovicích, kde se ukrýval dalších devět let, než jej udal soused. Byl zatčen a odsouzen na 8,5 roku. Uvěznili jej
v Leopoldově, kde strávil dva a půl roku, byl propuštěn na amnestii. Dožil v ústraní, z jeho plánů a projektů nezbylo nic.
Továrnu v Hrabové převzal podnik KINEX Bytča.
