Produkce terénních vozů HMMWV pro americkou armádu byla zahájena v roce 1983. Od roku 1992 byly vozy,
pojmenované Hummer, prodávány i do civilního sektoru. Roku 1999 se stal majitelem automobilky koncern
General Motors. V roce 2002 dostal původní Hummer označení H1 a na trh byl uveden nový menší Hummer H2.
V roce 2004 představili nejmenší model Hummer H3. Výrobu původního modelu H1 ukončili roku 2006,
modely H2 a H3 vyráběli do roku 2010, kdy General Motors ukončil výrobu vozů značky Hummer.
Há jednička byla nejstarším a největším modelem značky Hummer. Civilní verze vycházela z vojenského vozu
HMMWV (High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle = vysoce mobilní víceúčelové kolové vozidlo). Vojenskou verzi
používala především americké armáda, bylo v ní nasazeno více než třicet tisíc vozů HMMWV různých typů.
Zásluhu na uvedení civilní verze měl také Arnold Schwarzenegger, který si sám koupil 5 vozů Hummer H1
hned po jejich uvedení na trh. Roční produkce civilních H1 činila asi 1000 exemplářů.
Hummer H1 měl robustní netradiční vzhled, byl populární z amerických akčních filmů, projel téměř nemožným
terénem, byl bezpečný a trvanlivý. Měl ale vysokou pořizovací cenu a spotřebu kolem 25 litrů na 100 km při
jízdě po silnici a v terénu ještě mnohem více. Vzhledem k celkové hmotnosti přes 3,5 tuny, vyžadovaly
české předpisy pro řízení tohoto vozu na veřejných komunikacích řidičský průkaz na nákladní auto (skupina C).
K vánocům jsem dostal voucher na projížďku vozem Hummer H1. A tak jsem si přes webový formulář objednal
na předposlední dubnovou neděli roku 2013 jízdu s tímto vozem. Jízda se uskutečnila na speciální terénní dráze
(off-road polygon), vybudované v areálu letiště Líně nedaleko Plzně. Na místě se doplácely čtyři stovky za pohonné
hmoty a za další tři stovky bylo možno nechat si jízdu natočit. Pokud byste chtěli spolujezdce, bylo možno vzít do Hummeru
dva, každého za další tři stovky.
Po odevzdání voucheru a zaplacení poplatků Vás nasměrují na terénní dráhu, kam je třeba dojet. Tam předáte instruktorovi
kupón, usadíte se za volant, na automatu zařadíte jedničku a plouživým tempem se vydáte na dráhu. Podle instrukcí máte
jet na čtvrt až půl plynu, tachometr se klepe kolem nuly, vůz ale projede neskutečným terénem.
Již po nasednutí bylo slyšet, že Hummer má naftový motor. Ten měl objem 6,5 litru, výkon 195 koní a přes
čtyřstupňovou automatickou převodovku poháněl trvale všechna čtyři kola (pohon 4x4). Všechna kola byla nezávisle zavěšena
na dvojitých příčných závěsech a odpružena mohutnými vinutými pružinami. Celou jízdu jsem absolvoval s řadicí
pákou v poloze "1", automat tedy neřadil a jeli jsme stále na jedničku. Většina dráhy byla samý hrbol a hluboké
zabahněné louže, kde by se stejně rychleji jet ani nedalo, místy by to ale asi sneslo i dvojku. Dráha byla postavena
tak, aby ukázala, co vůz umí a jakým terénem projede. Všude to bylo v pohodě, jen boční náklon na stranu řidiče se
mi zdál hrozný, na druhou stranu už to tak nevypadalo. Při jednom z přejezdů umělého kopce se vůz sešoupl trochu
bokem a musel jsem vycouvat a vzít to znovu vyjetými kolejemi. V hlubokých vyjetých kolejích vůz občas drhl podlahou
o zem, ale nikde jej to nezastavilo. Protože jsem jel ten den jako poslední, byl už celý vůz "pěkně" zabahněný.
Přístrojová deska připomínala vojenské vozidlo, bylo na ní pět poměrně malých a od sebe dost vzdálených kruhových přístrojů.
Zleva to byly voltmetr, tlakoměr oleje, větší tachometr (stupnice v mhp i km/h), teploměr chladicí kapaliny a palivoměr.
Podle vzhledu interiéru byl uvedený Hummer vyroben někdy mezi roky 1994 až 1996, instruktor rok výroby vozu neznal. Novější
verze H1 dostaly mohutnější volant, otáčkoměr a jiné tvary interiéru. Hummer, se kterým jsem jel, měl tenký věnec tříramenného
volantu a také jeho ramena byla velmi tenká. Volant byl obšit kůží a vzhedem k silnému posilovači řízení se s ním
točilo velmi snadno. Ve vyjetých kolejích si ale stejně vůz jel kam chtěl a na směr natočení předních kol reagoval až po vyjetí
z hlubokých kolejí. Zkoušený Hummer neměl moc luxusní výbavu. Okénka ve dveřích se ovládala mechanicky kličkou, jediným
viditelným "luxusem" bylo autorádio. Nastupování a vystupování bylo poněkud horší, bylo třeba překročit vysoký práh a podlaha
byla kvůli velké světlé výšce také hodně vysoko. Přes mohutnou kapotu nebylo vidět blízko před vůz a ani výhled vzad nebyl
nejlepší. Všechna okénka byla poměrně malá, pochválit se dá velká plocha zpětných zrcátek.
Závěrem: po normální silnici jsem auto neřídil, ale jízda po umělé dráze potvrdila jeho schopnost projet i velmi těžkým
terénem. Vzhledem k širokému rozchodu je vůz stabilní a bezpečně projede i kolejemi vyjetými nákladními vozy, kde
by užší terénní vůz měl problémy. Ale jezdit s širokým Hummerem někde po historickém centru a úzkých uličkách bych nechtěl.
H1 má ještě mnohem větší průjezdnost terénem než dříve zkoušený model Hummer H3.
Na připojených fotografiích je testovaný vůz. Snímky jsou doplněny technickým popisem a několika dalšími drobnými postřehy.
