|
Červený vůz Škoda Octavia Super, vyrobený a zakoupený v roce 1959, vlastnili mí rodiče až do roku 1975,
tedy celých 16 let. Nový vůz koupil otec v roce 1959 ze 39 tisíc korun, byl to jeden z prvních
vozů, které se prodávaly volně a nikoli na poukaz, který dostávali uvědomělí soudruzi za budování socializmu.
Vozy na poukaz byly o 10 tisíc levnější. Za volantem uvedeného vozu jsem pak v letech 1972
až 1975 získával první zkušenosti s řízením a najel jsem několik málo tisíc kilometrů. Než otec vůz prodal,
měl najeto asi 100 000 km. Párkrát jsem se v něm pomalu svezl na polních cestách ještě před
získáním řidičáku.
Základní údaje o vozu Škoda Octavia Super:
Dvoudveřový čtyřmístný vůz s karosérií na podvozku tvořeném centrální rourou, několika příčnými profily
a vpředu rozvidlenými nosníky pro uložení motoru a přední nápravy. Vpředu umístěný řadový čtyřválec OHV s objemem
1221 cm³, vrtání 72 mm, zdvih 75 mm, stupeň komprese 7,0, výkon 33 kW (45 koní) při
4200 ot/min, maximální rychlost přibližně 115 km/h, hmotnost 920 kg, pohon zadních kol.
Stručná historie výroby modelu Octavia:
Model Octavia Super vznikl roku 1959 ze Škody 445 (Spartak). Dostal novou přední
nápravu (jiné závěsy a příčné listové pero bylo nahrazeno vinutými pružinami),
byla modernizována maska a přístrojová deska. V roce 1961 byly Octavie dále
modernizovány: dostaly tehdy módní křidélka, opět novou masku a přístrojovou desku.
Po zvýšení stupně komprese na 7,5 se zvýšil výkon o 2 koně.
Kromě provedení Super se vyráběla slabší Octavie s motorem 1089 cm³, která
nahradila model Škoda 440. Měla výkon 40 koní, od roku 1961 pak 42 koní.
V minimálních počtech se vyráběly také sportovnější varianty Touring Sport
a TS 1200 s výkonnějšími dvoukarburátorovými motory z Felicie a Felicie Super.
Všechna dvoudvéřová provedení zůstala ve výrobě do roku 1964, kdy byl do výroby
zaveden model Škoda 1000 MB. V roce 1961 byla na trh uvedena také verze kombi,
nazvaná Octavia Combi. Ta byla několikrát modernizována a její výroba byla ukončena
až v roce 1971.
Model Octavia byl posledním osobním vozem Škoda, který neměl samonosnou karosérii.
Pouze užitkové modely Škoda 1202 a 1203 nadále používaly karosérii na podvozku.
Zkušenosti z provozu:
Vůz měl jízdní vlastnosti přiměřené době svého vzniku. Lehká zadní část a kyvadlová zadní náprava způsobovaly
přetáčivost, hlavně na kluzkém povrchu. Také citlivost na boční vítr byla poměrně značná. Vůz měl velkou vůli
na volantu a také řazení pod volantem bylo poměrně nepřesné, řazení z trojky na dvojku bylo problematické,
zřejmě z důvodu opotřebované synchronizace. Během provozu popraskalo několik listů zadního listového pera,
přestal těsnit chladič a prasklo táhlo ovládající spojku. Vozu nedělalo dobře větší teplo, při cestě do slunné
Jugoslávie se motor špatně chladil a podpálily se ventily. Ke konci provozu přestávalo dobíjet dynamo, protože
uhlíky již špatně doléhaly a pravidelně se ucpávaly trysky karburátoru, které se musely čistit snad každých
200 km. Při rozjíždění na jedničku vůz občas cukal a tak jsme se rozjížděli většinou na dvojku.
Otec vůz postupně "generálkoval". Rozebral podvozek, očistil, odrezil a natřel epoxidovou barvou, byl pak jako
nový. Černou koženkou vyčalounil dveřní výplně a zadní bočnice, prorezlá místa karosérie vylaminoval. Vůz měl
původně vpředu bílé a vzadu červené blinkry. Zadní brzdová světla byla oranžová. Aby vyhovoval pozdějším
předpisům, byly přední blinkry vyměněny za oranžové a vzadu prohozeny kabely k žárovkám. V zadních
světlech byly jen dvě žárovky, po změně zapojení horní jednovláknová blikala a dolní dvouvláknová byla zapojena
jako koncové a brzdové světlo.
Na konci článku je několik fotografií, většinu z nich jsem pořídil na přelomu šedesátých a sedmdesátých
let dvacátého století. Jsou doplněny popisem vozu a několika dalšími postřehy.
Vzpomínka:
Tato stránka je věnována památce na mého otce, má proto smuteční černou barvu.
Otec postupně vlastnil tyto automobily:
Adler Trumph Junior (předválečný německý vůz,
byl zakoupen jako ojetý v padesátých letech), uvedenou Škodu Octavii Super,
Škodu 110 L (v letech 1975 až 1981),
Škodu 105 L (rok výroby 1981, používána do roku 1998) a posledním vozem byla ojetá
Škoda Favorit 135 L z roku 1990
(tu otec používal od roku 1999 až do své smrti v roce 2002).
|
