|
V prosinci 2012 představila automobilka Škoda třetí generaci modelu Octavia. Vůz byl samozřejmě vyvinut
pod taktovkou koncernu Volkswagen a byl postaven na koncernové modulární platformě MQB (Modularer Querbaukasten).
Ta umožňovala výrobu vozů s různými rozvory, různými zadními nápravami a pohonem předních nebo všech čtyř kol.
Stejnou platformu měly také modely Audi A3 III, Volkswagen Golf VII, Seat Leon III a Seat
Toledo IV. Škoda Octavia III měla ze všech těchto vozů nejdelší rozvor a díky tomu dostatek vniřního
prostoru, na zadních sedadlech pak přímo přebytek místa pro nohy.
Nová Octavia měla proti druhé generaci o 111 mm prodloužen rozvor náprav, byla o 90 mm delší,
o 45 mm širší a o 2 mm nižší. Velký, dobře využitelný a přístupný zavazadlový
prostor měl bezkonkurenční objem 590 litrů.
V rámci akce "Zažijte Octavii" jsem se objednal na zkušební jízdu. Asi za týden mi zavolali na telefon
a poté, co jsem jim nadiktoval bydliště a několik dalších údajů jsme naplánovali u místního prodejce zkušební
jízdu. A tak jsem se prvního března roku 2013 krátce svezl s novým předváděcím vozem Škoda Octavia 1.6 TDI.
Testovaný vůz byl uveden do provozu 31.1.2013. Stejný den jsem pak absolvoval ještě jízdu se Škodou Rapid se stejným
motorem (minitest).
Bílá Octavia sice neměla špičkovou výbavu, ale i tak působila zpracováním, použitými materiály, prostorem
a designem jako vůz nejméně o třídu výše než její předešlá generace. Vůz měl pohodlná sedadla, kožený volant
se příjemně držel, ovládání vozu nečinilo potíže. Vše bylo tak akorát - žádné dámsky měkké pedály nebo přeposilované
řízení, ani nebylo třeba vynakládat větší sílu. Prostě dobrý pocit kontaktu s automobilem. Možná by pérování
mohlo méně kopírovat nerovnosti vozovky, bylo cítit každý hrbol nebo díru. Motor byl dostatečně dynamický, navíc
přestože byla nová Octavia delší a širší než předchozí generace, byla o pár desítek kilogramů lehčí. To také
mírně zlepšilo dynamiku jízdy.
Startování motoru zajišťovalo červené tlačítko vpravo pod volantem na místě běžného klíčku, stejným tlačítkem se
motor také vypínal. Studený turbodiesel se po chvilce žhavení nastartoval. Zpočátku byl tlumeně slyšet, po ohřátí
motoru už téměř ne. Při blikání bylo vidět blikající okraj vnějšího zrcátka. Řazení nečinilo problémy, jen spojka
zabírala více u podlahy, než jsem zvyklý. Na informačním displeji mezi kruhovými přístroji před volantem se
zobrazoval zařazený rychlostní stupeň a občas také doporučení, abych zařadil vyšší rychlost. Panel se snažil
napovídat, jak jet ekonomicky. Jinak palubní počítač ukazoval aktuální i průměrnou spotřebu, předpokládaný
dojezd a řadu dalších údajů. Listovalo se mezi nimi ovladačem na pravém rameni volantu. Na protějším levém rameni
bylo umístěno ovládání autorádia. To bylo vybaveno přehrávačem CD.
Sedadla byla příjemně měkká, sedělo se v nich pohodlně a zřejmě by nebyl pasažér unaven ani při delší jízdě.
Přemíra místa byla na zadních sedadlech. Hlavně pro nohy, tolik místa snad má jen Passat a některé další vozy vyšších
tříd. Po otevření pátých dveří se dostanete do obrovského zavazadlového prostoru. Jeho základní objem je 590 litrů
a po sklopení zadních sedadel vzroste až na 1580 litrů.
Vůz měl několik zajímavých vychytávek, jako zábrany na suchý zip proti posunování krabic po zavazadlovém prostoru,
řadu různých věšáčků nebo škrabku na led pod odklápěcím víčkem nádrže. Nevím ale jak dlouho tam škrabka vydrží, než
ji nějaký nenechavec ukradne. Víčko se otvírá jen zamáčknutím a není nijak zabezpečeno.
Vůz, se kterým jsem jel, měl čtyřválcový šestnáctiventilový turbodiesel o výkonu 77 kW (105 koní)
a pětistupňovou mechanickou převodovku. Zrychlení bylo pro běžnou jízdu solidní, pro sportovní už ne. Uvedený motor
měl být dodáván také s výkony 66 a 80 kW, ale při náběhu výroby nebyly tyto verze ještě dodávány.
V nabídce byl také větší naftový dvoulitr (110 kW) a čtyři přeplňvané benzínové motory s objemem
1.2, 1.4 a 1.8 litru s výkony 63, 77, 103 a 132 kW (86 až 180 koní).
Výrobce udával u motoru 1.6 TDI/77 kW spotřebu 3,3 až 4,6 litrů nafty na 100 km
a s padesátilitrovou nádrží tak mohl vůz ujet více než 1000 km. Maximální rychlost vozu byla 194 km/h
a zrychlení na stovku 10,8 s (údaje výrobce). S uvedeným motorem vůz prodávali s výbavami Active
(základní cena 425 000 Kč), Ambition (480 000 Kč) a Elegance (530 000 Kč).
Následuje několik snímků testovaného vozu. Jsou doplněny technickým popisem a několika dalšími postřehy.
| 
