|
Automobilka Škoda oživovala svou nabídku řadou speciálních edicí. Jednou z nich byla verze Sport Line,
známá už z vozů Favorit. Felicia Sport Line přišla do prodeje koncem roku 1999 a prodávali ji do roku
2000. Vůz mohl mít červenou nebo černou barvu a měl řadu nadstandardních doplňků výbavy proti základní verzi
LX, ze které vycházel. V nabídce byly standardní motory 1.3/50 kW a 1.6/55 kW.
Koncem roku 1999 jsem uvažoval o výměně stávajícího vozidla Favorit
za novější, zaujala mne nabídka Felicie Sport Line a tak jsem v listopadu 1999 zakoupil nový vůz tohoto typu.
V Mladé Boleslavi byl vyroben v listopadu 1999 a ve stejném měsíci jsem jej také uvedl do provozu. Vůz měl
elektronová kola a na nich letní pneumatiky, zimní tehdy ještě předpisy nevyžadovaly.
Automobil Škoda Felicia LXi Sport Line měl motor 1.3 MPI. Červená verze Sport Line byla dodávána s červenými
doplňky v interiéru. Standardní výbava akčního modelu Sport Line měla proti sériové Felicii LXI řadu doplňků
luxusnějšího nebo sportovnějšího charakteru. Byly to přední mlhovky, zrcátka v barvě karosérie, bílé boční blinkry,
větší 14" elektronová kola se širšími pneumatikami Continental 175/60 R14 78T (včetně rezervy), příčná vzpěra
mezi předními tlumiči, kůží obšitý volant, páka ruční brzdy a řadicí páka, barevné čalounění vozu (červené), mírně
zabarvená skla, přední sklo s tmavým pruhem, elektrické stahování předních oken, dálkové centrální zamykání
s alarmem, dělené zadní sedadlo, kovová oka v zavazadlovém prostoru a několik dalších vylepšení.
Do vozu jsem objednal ještě další nadstandardní výbavu: manuální klimatizaci, autorádio Philips, zamykáním řadící
páky Construct, přední zástěrky, přední plastové podběhy, boční ochranné lišty, schránky pod přední sedadla a kapsy do
zavazadlového prostoru. Cena vozu se tak včetně uvedené výbavy vyšplhala na 300 000 Kč.
Proti nejluxusnější verzi GLX tento model neměl elektricky seřiditelná a vyhřívaná zrcátka a odnímatelnou schránku pod
přístrojovou deskou. Byl vybaven pouze airbagem u řidiče. Ve výbavě nebyl airbag spolujezdce, ani ABS či ESP, které bylo
možno zakoupit za příplatek. Posilovač řízení bylo možno doplnit pouze u vozů bez klimatizace.
Pro zimní provoz jsem zakoupil čtyři standardní 13" plechové disky, pneumatiky Matador MP 55 (M+S 165/70 R13)
a plastové kryty kol.
Nechal jsem si také přečipovat motor. Standardní motor 1,3 MPI 50 kW, starý známý škodovácký tříložiskový hliníkový
čtyřválec OHV, původně vyvinutý pro Škodu 1000 MB, měl sice většinou už z výroby výkon o několik kW vyšší,
než udával výrobce, ale přesto jsem si nechal přeprogramovat řídící jednotku od firmy Sportmotor Praha. Současně mi vestavěli
sportovní vzduchový filtr K+N. Na brzdě změřené parametry pak udávaly výkon 56,5 kW (77 koní) při 5520 ot/min
a točivý moment 111 Nm při 4080 ot/min. Maximální rychlost stoupla přibližně na 165 km/h a zrychlení na
100 km/h se zlepšilo asi o 0,5 sekundy na 13 s. Vůz lépe táhl i do kopce. Výrobce uváděl u sériového
motoru výkon 50 kW při 5000 ot/min (sériové motor měly ale výkon až 55 kW) a točivý moment 106 Nm při
2600 ot/min, maximální rychlost 162 km/h a zrychlení na stovku za 13,5 s.
Přeprogramování řídící jednotky řešila společnost Sportmotor výměnou paměti v řídící jednotce. Na výměnu jsem jel
do Prahy a s novou jednotkou jsem přejel přes Prahu a přestala fungovat. Po telefonické reklamaci jsem si pár hodin
počkal a pak přijel pracovník uvedené firmy a zamontoval jinou řídídí jednotku. Ta pak sloužila až do prodeje auta,
v autobazaru jim údajně zase přestala fungovat.
Zkušenosti z provozu:
S vozem jsem jezdil od listopadu 1999 do června 2001 a najel něco přes 30 000 km. Jízdní vlastnosti vozu byly
dobré, jen naklánění v zatáčkách bylo větší a pérování bylo na české silnice relativně tvrdší. Vůz dobře držel stopu,
pouze při velmi rychlém nájezdu do zatáčky nebo na kluzké vozovce se projevila typická vlastnost vozu s předním pohonem,
tedy nedotáčivost. Na první dva rychlostní stupně byl vůz velmi živý, na trojku ještě obstojně zrychloval, na čtyřku jel slušně
i do kopce a pětka byla spíše úsporným převodem, mohla být možná ještě delší. Při zvýšení otáček nad 4000 motor ožil,
ale byl již citelně slyšet (i když proti předchozím modelům značky Škoda byl tišší). Při předjíždění bylo možno motor
krátkodobě vytočit až do 6400 ot/min, protože přeprogramovaná řídící jednotka měla posunuto vypínání zapalování do vyšších
otáček. Pro rychlejší akceleraci bylo třeba vypnout klimatizaci, ta znatelně snižovala výkon motoru a mírně zvyšovala spotřebu
paliva.
Závažnější problémy a závady se během provozu nevyskytly. Jednou se odlepila ochranná lišta na levých předních dveřích, ta
ale byla doplněna na vůz až prodejním servisem. Jednou přestala fungovat klimatizace (údajně závada v elektrické instalaci).
Obě závady byly odstraněny zdarma v záruční době (záruka byla jeden rok). Občas vrzala zadní náprava (servis neuměl odstranit)
a zadní stěrač moc nestíral. Také vnitřní vybavení občas klepalo nebo vrzalo. V teplém počasí ze zadních dveří vytékal žlutý
ochranný vosk. Po najetí cca 28 000 km se ucpala jedna ze vstřikovacích trysek a s motorem jedoucím na tři válce
jsem dojel do servisu, kde závadu odstranili.
Po najetí asi 30 000 km jsem Felicii v jednom pražském autobazaru prodal a koupil si větší a rychlejší sedan
Opel Vectra.
Na připojených fotografiích najdete popisovaný vůz a jeho výkonovou charakteristiku po úpravě motoru. Snímky jsou doplněny
technickým popisem a několika dalšími postřehy. Poslední odkaz je návod k obsluze ve formátu PDF.
|
