Uprostřed května 2006 se mi jednoho deštivého odpoledne naskytla příležitost se krátce projet celkem dobře zachovalým autombilem Lada Samara z roku 1989. Vůz měl sice již dvakrát přetočený tachometr (najeto téměř 250 000 km bez generální opravy), ale stále působil celkem zachovalým dojmem. Za možnost seznámit se s vozem patří poděkování jeho majiteli, panu Novákovi z Chomutova.

Ruská automobilka VAZ vyráběla Samaru od roku 1984. Byl to první ruský vůz s pohonem předních kol a na jeho vývoji se podílela také firma Porsche. Základní třídveřový model nesl označení VAZ 2108 a byl poháněn čtyřválcem o objemu 1,3 litru. Později byly uvedeny verze 21081 (jedenáctistovka s výkonem 41 kW) a 21083 (patnáctistovka s výkonem 55 kW). Pětidveřové provedení Samary neslo označení VAZ 2109 a dodávalo se také s různými motory.

Třídveřové vozy Lada Samara 1300 dováželi od roku 1988 také do tehdejšího Československa a prodávali za 85 000 Kčs, pětidveřový domácí model Škoda Favorit stál v Mototechně 84 600 Kčs. Další provedení Samary se do Československa dostaly až po roce 1990.

Zkoušený vůz měl na svou dobu moderní krátkozdvihový řadový čtyřválec 2108 s rozvodem OHC. Motor dával z objemu 1289 cm³ výkon 48 kW (65 koní) při 5600 ot/min a poskytoval točivý moment 95 Nm při 3500 ot/min. Vůz byl vybaven pětistupňovou převodovkou. Výrobce udával maximální rychlost 152 km/h a zrychlení z nuly na stovku za 14,5 s. Uvedené hodnoty odpovídaly vozům Škoda Favorit, vyráběným od roku 1987, subjektivně se ale Samara zdála živější a hlavně tišší.

Do vozu se nastupovalo širokými dveřmi, na přední sedadla pohodlně, na zadní o něco hůře, po sklopení opěradla předních sedadel. Prostor na předních sedadlech lze označit za velkorysý, na zadních sedadlech mohli mít problémy vyšší cestující s prostorem pro hlavu, pro nohy zůstával vzadu dostatečný prostor. Sedadla byla spíše měkčí, ovládání vozu odpovídalo době jeho vzniku. Volant měl poměrně tenký věnec, řízení bez posilovače vyžadovalo více síly. Posilovač brzd byl poměrně slabý, intenzivnější brzdění vyžadovalo vyšší tlak na pedál brzdy. Příjemně překvapil motor, který byl živý a jeho hluk ani při vyšších otáčkách příliš nepronikal do interiéru vozu. Na nižší rychlostní stupně měl vůz slušné zrychlení a vzhledem k příznivé hmotnosti mohl konkurovat i řadě novějších automobilů s porovnatelným objemem motoru. Řazení rychlostí bylo bez problému, jen dráhy řadicí páky byly zbytečně dlouhé. Vzhledem ke krátké jizdě nebyly zkoušeny jízdní vlastnosti, navíc byl vůz vybaven méně vhodnými zimními pneumatikami.

Veškeré přístroje a kontrolky byly soustředěny do hranaté kapličky před volantem. Vůz postrádal otáčkoměr (majitel jej dodatečně vybavil otáčkoměrem s pásem světelných diod), kromě tachometru byly na přístrojové desce další čtyři "měřáky": teploměr chladicí kapaliny a měřič zásoby paliva patřily k těm běžně používaným, méně obvyklé pak byly ekonoměr a ukazatel napětí baterie.

Výbava vozu byla standardní, vše se ovládalo ručně, vnější zrcátka byla seřiditelná zevnitř. Okno ve dveřích se dalo zcela stáhnout a při jízdě neoběžoval ani po otevření okna nepříjemný průvan.

Vůz byl přes svůj věk v zachovalém stavu, jen některé plasty v interiéru byly zvlněné. Několikrát bylo třeba vyměnit plastové kličky. Část karosérie měla nový lak, některé díly (střecha, kapota) měly lak jestě originální. Majitel vůz zjednodušil o stěrače a ostřikovače předních světlometů a doplnil autorádiem, jinak byl vůz v původním stavu.

Závěr: Třídveřovou Ladu Samaru lze považovat za vůz dostatečně robustní, vhodný pro obsazení dvěma osobami. Na zadní sedadla je poněkud horší přístup a málo místa pro vyšší cestující. Vůz měl živý a poměrně tichý motor. Na svou dobu to bylo celkem solidní auto.

Následuje několik snímků s technickými údaji popisovaného vozu a dvě větší fotografie (v rozlišení 1600x1200 bodů).