|
První Citroën Aircross vyráběli už od roku 2010 v Brazílii.
Byl odvozen od typu C3 Picasso, dodávali jej s motorem 1,6 litru (110 a později 115 koní) a od roku 2016
dodávali také menší čtyřválec 1,5 litru (89 koní). Do Evropy ale tento vůz nedováželi, byl určen výhradně
pro jihoamerický trh.
Evropský model Citroën C3 Aircross představili v Paříži
v létě 2017, vůz byl postaven na platformě modelu C3 a vycházel z koncepční studie Citroën C‑Aircross Concept.
Na podzim 2017 zahájili jeho sériovou výrobu a prodej. Model byl uváděn jako kompaktní crossover (SUV) a dodáván
s benzínovým tříválcem 1.2 PureTech (s výkony 82 a 110 koní) nebo naftovým čtyřválcem 1.5 BlueHDi
(100 a 120 koní) ve výbavách Live, Feel a Shine. Už v srpnu 2018 vůz inovovali kvůli nově zavedeným přísnějším
emisním normám Euro 6.2, upravili motory a vozy dostaly filtry pevných částic, což se projevilo horší dynamikou,
přestože se výkon a točivý moment podle údajů výrobce nezměnily. Při modernizaci doplnili nabídku nejsilnějším nabízeným
motorem 1.2 PureTech/130 koní a kromě nejslabšího motoru dostaly všechny ostatní verze šestistupňové převodovky.
Nepřeplňovaný motor PureTech 82 vyřadili na podzim roku 2019 z nabídky.
Na podzim roku 2020 pořádal Citroën pravidelnou akci "CITROËN Experience Roadshow", která v neděli 6. září 2020
zavítala také do Chomutova a já se na ní svezl dvěma vozy značky Citroën. Prvním z nich byl inovovaný hatchback
Citroën C3 1.2 PureTech 110 EAT6 a druhým uvedený model C3 Aircross
se stejným s benzínovým motorem a ručně řazenou mechanickou převodovkou. S modelem C3 Aircross už jsem se
svezl v roce 2018, byl to model
Citroën C3 Aircross 1.2 PureTech 110 EAT6
s automatickou převodovkou, tento model už v roce 2020 nedodávali, automat montovali ke stejnému motoru, ale
s výkonem 130 koní.
Testovaný vůz Citroën C3 Aircross 1.2 PureTech 110 MAN6 měl speciální výbavu "C‑Serie", tu nabízeli jen se "slabšími"
motory (benzín 110 koní a nafta 100 koní). Tato výbava standardně zahrnovala ABS, EBD, EBA, ESP, ASR, pomoc
při rozjezdu do kopce, čelní, boční a hlavové airbagy, tempomat a omezovač rychlosti, kožený volant, centrální zamykání
s dálkovým ovladačem (ne bezklíčové), zadní parkovací senzory (ne kameru), hliníkové disky Matrix s pneumatikami
205/60R16, autorádio a další. Ceníková cena vozu 479 900 Kč. Za příplatek byla šedá barva Platinium, náhradní
dojezdové kolo R16 a Grip Control s funkcí Hill Assist Descent (pomocník pro jízdu z kopce), což cenu zvýšilo
na 506 800 Kč. Po všech slevách a bonusech měl vůz akční cenu 451 800 Kč.
Provedení "C‑Series" vycházelo ze střední výbavy Feel, od které se odlišovalo červenými designovými prvky. Lišty kolem
světlometů a zpětná zrcátka měly odstín Anodised Deep Red, na dveře pod zrcátka přidali logo "C‑Series" a červemé pruhy
se nacházely také na čalounění sedadel.
Testovaný vůz patřil do kategorie SUV, sedělo se tydy výše a na cestu byl lepší rozhled. Auto jsem řídil celkem bez
problémů, jen spojka měla větší "mrtvý chod" než jsem čekal, zabírala dost vysoko nad podlahou. Nezvyklý tvar měla
hlavice řadicí páky a ještě podivněji vyhlížela páka ruční brzdy. Jinak řazení, řízení i brzdy byly takové normální
a dynamika odpovídala hmotnosti vozu a výkonu motoru. Výrobce udával maximální rychlost 183 km/h a zrychlení na
stovku za 10,1 s (při obsazení pouze řidičem). Zrychlení bylo tedy podstatně lepší než u stejného vozu se
stejným motorem, který jsem testoval v roce 2018 s automatickou převodovkou EAT6, maximální rychlost se
příliš nezměnila. Na přehledné přístrojové desce byly klasické ručkové přístroje, vlevo tachometr, vpravo otáčkoměr,
mezi nimi menší palivoměr a teploměr chladicí kapaliny a pod nimi se nacházel displej palubního počítače. Uprostřed
přístrojové desky byl uložen dotykový displej s ovládáním řady systémů. Vůz neměl téměř žádná tlačítka,
vše bylo třeba hledat na displeji. Sedadla postrádala boční vedení a vůz se v zatáčkách dost nakláněl, byl určen
pro klidnou jízdu, "sportovní" ambice postrádal. Interiér byl dostatečně prostorný, zavazadlový prostor měl objem
410 litrů a po sklopení zadních opěradel až 1289 litrů. Pérování bylo spíše měkčí, motor byl solidně odhlučněn
a při běžné jízdě řidič ani nepoznal, že je pod kapotou tříválec, hlučnější byl jen ve vyšších otáčkách.
Vůz měl pohon pouze předních kol, byl ale vybaven řadou elektronicky řízených jízdních režimů pro jízdu v terénu
(například jízda v písku nebo na sněhu, asistent sjíždění ze svahu).
Závěrem: menší dostatečně prostorný vůz kategorie SUV (městský crossover) s průměrnou výbavou.
Vůz pro klidnou pohodovou jízdu, výkonu odpovídající dynamika, dostatečně variabilní interiér s posuvnými zadními
sedadly, přiměřený zavazadlový prostor, přehledná přístrojová deska, bezproblémové ovládání. Na vůz byla prodloužená
značková záruka na 5 let, omezená ale do 60 000 km (v roce 2018 to bylo ještě 80 000 km).
Na následujících snímcích je exteriér, interiér i motor testovaného automobilu. Fotografie jsem doplnil technickým
popisem a několika dalšími postřehy. Připojil jsem také ceník modelů C3 Aircross, stažený na podzim 2020 ze stránek
českého zastoupení automobilky Citroën. Speciální ceník provedení C‑Series jsem našel až na stránkách firmy
CarCiton s.r.o., byl tam v září 2020, na stránkách Citroën tou dobou nebyl.
|
