|
V Chomutově se v bývalém železničním depu nacházel depozitář železniční techniky pražského Národního
technického muzea. Běžně byl pro veřejnost uzavřen, svou bránu otevíral obvykle jen na dva víkendy v roce.
Navštívil jsem jej odpoledne v neděli 21. června 2015. Byl jsem překvapen rozlehlostí areálu a počtem
uložených kolejových vozidel. Vstupné činilo 50 Kč.
V roce 2017 již měli otevřeno od června do října trvale čtyři dny v týdnu, od čtvrtka do neděle a vstupné
bylo 110 Kč.
Areál se skládal ze dvou půlkutatých hal (říkali jim rotundy), v první bylo 24 kolejí a na každé většinou
dva exponáty (lokomotivy, motorové a salónní vozy). Ve druhé hale jsem koleje nepočítal, ale bylo jich určítě také
více než dvacet.
Na stránkách NTM o depozitáři uváděli (mírně upraveno):
NTM spravuje největší státní sbírku historických kolejových vozidel na území České republiky. Návštěvníci si mohou
prohlédnout téměř 100 kolejových vozidel několika rozchodů a nejrůznějších typů – od drezíny z roku 1850
a parní lokomotivy vyrobené v roce 1870 až po kolejový sněhový pluh z roku 1980. K vidění jsou lokomotivy
bývalých ČSD, salonní, osobní i motorové vozy, elektrické a motorové lokomotivy, historické drezíny, ale
i vozidla, která donedávna sloužila v pravidelném provozu u Českých drah a teď jsou připravena pro
zachování ve sbírce Národního technického muzea.
Největším lákadlem jsou parní lokomotivy v čele s rychlíkovým „Albatrosem“ 498.106, který v srpnu 1964
vytvořil dosud nepřekonaný rekord parních lokomotiv tehdejších Československých státních drah rychlostí 162 km/h.
Majestátní obdiv budí rovněž první poválečná lokomotiva 534.0301, kterou dodaly Škodovy závody už 22. prosince 1945,
nebo tramvajová parní lokomotiva „Gartenau“ vyrobená v Linci roku 1887. Stranou pozornosti jistě nezůstane ani
část kolekce salonních vozů NTM zastoupená v depozitáři vyhlídkovým salonním vozem Ústecko-teplické dráhy z roku
1900, jenž pochází ze smíchovské továrny F. Ringhoffera, nebo salonním vozem vyrobeným Kopřivnickou vozovkou
v roce 1906 pro barona Adolpha Rothschilda.
Na zběžnou prohlídku stačila asi hodina a půl, ale na podrobnou mnohem více. Exponáty byly většinou doplněny obsáhlými
popisy jejich historie a stručnými technickými údaji. Když jsem odcházel, některé vzácnější exponáty (drezíny) již
přikrývali plachtou. Řada exponátů byla silně zkorodovaná a zřejmě čekala na renovaci, většina lokomotiv byla nekompletní,
obvykle scházela táhla pohonu kol od parního stroje a další díly. Expozice byla doplněna několika drobnějšími exponáty,
jako díly lanovek, vytápění vozů, díly spalovacích motorů lokomotiv atd. Například vystavený píst měl průměr přes
300 mm nebo soukolí parní lokomotivy z počátku dvacátého století mělo kola o průměru přes dva metry.
Následuje několik snímků, jsou na nich tři drezíny, které se podobaly osobním automobilům v čase svého
vzniku a jedna rekordní parní lokomotiva. Snímky mají bohužel špatnou kvalitu, fotil jsem je postarším levnějším mobilem
a světla bylo málo. U vystavených drezín sice bylo obecné povídání, ale nebyl udán typ ani uvedeny žádné technické
údaje.
| 
