|
Automobily Tissier zaujímají v automobilové historii země Galského kohouta zvláštní postavení. Lze je potkat jen velmi
vzácně nebo při mimořádné příležitosti, jako byla oslava sta let automobilů Citroën.
Diplomovaný strojní mechanik Pierre Tissier pracoval od počátku 60. let v různých dílnách, ve dvaceti v továrně
na pračky, v konstrukci letadel a ve výrobě vzduchotlakých zařízení. Učarovaly mu automobily. Stal se zástupcem značky
Panhard ve Velké Paříži, východně od Orly. Hodně obchodoval se Španěly. Často vyrazil s ojetým Panhardem na baskické pobřeží
a zpět se vracel nočním vlakem. Hledal rychlý a pohodlný převozní vůz, ale na trhu se nevyskytovalo nic, co by splnilo
jeho požadavky. Roku 1972 jej v nočním rychlíku napadlo postavit speciál, který by očekávání naplnil. Logicky se stal jeho
základem Citroën DS s pevnou podlahovou plošinou, motorem vpředu, pohonem předních kol, unikátním vysokotlakým
plynokapalinovým systémem odpružení a tlumení, spojený s posilovačem řízení a strojními brzdami. Podvozek Citroën nabízel
skvělé možnosti dalšího vývoje a úprav.
Hydropneumatický systém výborně udržoval automobil ve stejné světlé výšce bez ohledu na zatížení, na druhé straně dovoloval pokles
zadní části k povrchu silnice, když bylo třeba, aby dozadu najel jiný automobil. Během tří měsíců se narodil prototyp
s přední dvoudveřovou částí kabiny DS a nově zkonstruovanou zadní nákladní částí se třemi nápravami osazenými malými
desetipalcovými koly. Prototyp vylepšoval a následně získal homologaci.
Vtipné a originální řešení nezůstalo bez povšimnutí. Roku 1973 přišla první objednávka. Tissier založil společnost ADPT
(Applications Des Procédés Tissier, v původním článku chybně uvedena jako „Application des Processes Tissier“) pro vývoj
a konstrukci automobilů podle uvedeného zdokonaleného a patentovaného receptu. Pierre Tissier se stal brzy uznávaným
odborníkem na aplikaci hydropneumatického systému Citroën u automobilů s více nápravami vzadu. Stavba tří a vícenápravových
vozů se stala jeho posedlostí. Kreace vynikaly pohodlností, rychlostí, výbornými jízdními vlastnostmi a stabilitou. Mohly mít
dvoje nebo čtvery dveře a celkovou délku osm nebo devět metrů. Nádrže pojaly 150 i 200 litrů benzínu.
O „stonožky“ se zajímaly různé garáže, opravárenské a dopravní společnosti nebo záchranáři, kterým řešily jejich často
velmi specifické požadavky. Řadu z nich si objednala dopravní společnost Hollander S.A. (1973 až 1994) z Villeneuve‑le‑Roy
(stejného města, kde působila společnost ADPT), jíž byly roku 1974 dodány velkoobjemové skříňové automobily pro přepravu tisku se
šesti nebo osmi koly. V‑noci jezdila desítka torpéd se dvěma tunami papíru na palubě, délkou 12,5 m, pětistupňovou
převodovkou a se třemi nádržemi na celkem 280 litrů benzínu na trase Paříž‑Frankfurt‑Amsterodam. Když rychlostí
přes 200‑km/h předjížděla BMW, jejich řidičům spadla brada. Každý „jezevčík“ ujel přes půl milionu kilometrů do opravy.
Šestikolová DS dobře posloužila společnosti TV Cinétel a jejímu řidiči, bývalému šampionu v autokrosu, motokrosu
a kaskadéru Julienne Rémyovi, pro natáčení scén odehrávajících se v automobilech. Díky překvapivě skvělým jízdním
vlastnostem, odpružení, výkonným brzdám a v neposlední řadě i díky neotřelému vzhledu, sloužily „stonožky“ v mnoha
oblastech.
Dodnes překvapují životaschopností a účinností. Převážely výletní lodě a na Střední Východ i vrtulníky.
Dosahovaly rychlosti 180 km/h. Přesvědčil se o tom řidič převážející Peugeot 504, jehož 171 km/h na dálnici
ocenila Gendarmerie Nationale mastnou pokutou. Především zahraniční konkurence se je snažila napodobit, ale bez úspěchu.
Roku 1975 přišel místo DS nový model CX. Tissier se špičkovému Citroënu samozřejmě přizpůsobil. Narodila se řada sanitek, přepravníků drobného
nábytku, plošinových vozů, kempinkových verzí a dalších specialit se specifickými, atypickými karosériemi zkonstruovanými
na stejném principu, jako původní Tissiery DS. Měly užitečnou hmotnost až 1520 kg a celkovou 3490 kg. Na veletrhu
autobusů v Nice předvedli šestidveřové, dvanáctimístné CX. Skoro se neví, že Tissier spolupracoval na (nejméně dvou
ze tří existujících) limuzínách CX Prestige (1985) s rozvozem prodlouženým o 60 cm a pancéřovanou
karosérií se švédskou spoečností Nilsson, specialustou na přestavby vozů Volvo. Limuzíny dostal u příležitosti 40 let
NDR její stalinistický šéf Erich Honecker.
V roce 1989 byl model CX nahrazen typem XM. Předchozí zkušenosti Tissier zužitkoval při stavbě několika limuzín,
„malé“ Altesse (Výsost) a „velké“ Majesté (Veličenstvo). V té době se změnil trh a o velmi drahé speciály již nebyl
zájem. Poslední byl postaven roku 1998 (podle klubu „Amicale des Automobiles Tissier“ postavili poslední vůz v roce 2000).
Etablissements Tissier skončily roku 2007, Pierre Tissier zemřel 4. dubna 2010.
Celkem postavili 332 vozidel (mezi nimi: jeden vůz Audi A8 Travelling se šesti koly, dva automobily Range Rover 6x6,
jeden Chrysler Voyager se šesti koly a celkem sedm sanitek Renault Espace a Master), speciály CX Proto a Visa Proto s motory
uprostřed (Rallye Alžírská, Islandská a Paříž-Dakar), 13 přívěsů (většinou pro Hollander) a od roku 2000 celkem 1500 kitů
hydropneumatických sad pro přestavby vozů Citroën C25/Peugeot J5 a Citroën Jumper/Peugeot Boxer/Fiat Ducato. Velká část
produkce se zachovala. Vyvolávací cena začíná překvapivě na pouhých 10 000 €. Nebýt nadšení specializovaného klubu,
byla by tato neznámá kapitola značky Citroën zcela zapomenuta.
|
