|
S belgickou značkou sportovních vozů Gillet je to skoro jako se Sněžným mužem. Mnozí o něm slyšeli, šťastlivcům
ukázali jeho stopy ale nikdo jej neviděl. Setkání s tajnosnubnými sportovními auty Gillet jsou podobně mimořádná.
Motocyklový a automobilový závodník, Belgičan Tony Gillet startoval v mnoha sportovních podnicích. Díky této praxi byl
zručným automechanikem a inženýrem se zkušenostmi, které se hodily později během zhmotňování jeho snu.
Začal nenápadně, jako řada jiných poblázněných mladíků. V roce 1968 si upravil Renault 4CV, známý pod přezdívkou
„želva“, pro účast na regionálních soutěžích (rallye). Roku 1975 zvítězil v prvních závodech v kategorii prototypů na speciálu
Viaene. O čtyři roky později mu na krk posadili zlatý věnec absolutního Belgického mistra závodů do vrchu. K prvenství
mu pomohl monopost F2 Renault‑Elf, který před ním řídil francouzský šampión Jabouille. V roce 1980 si úspěch
zopakoval na stejném autu s fenomenálním výsledkem: 19 startů – 19 vítězství. Kromě toho byl první v Poháru
krále v závodu 24 hodin ve Spa‑Francorchamps na Volkswagenu. Roku 1982 přestavěl dva off‑roady Toyota pro
účast v pouštním maratónu Paříž‑Dakar. Ve stejnou dobu se stal belgickým dovozcem nizozemských replik Lotusu Seven,
automobilů Donkervoort. V lednu roku 1990 pokořil na upraveném roadsteru Donkervoort časem 3,85 s světový rekord ve
zrychlení 0‑100 km/h.
Tony Gillet založil následujícího roku ve městě Namur akciovou společnost Gillet Automobiles a současně začal stavět
prototyp otevřeného dvoumístného sportovního auta Vertigo (=latinsky vír, závrať). První kus se podařilo dokončit a vystavit
na 71. Bruselském autosalónu v lednu 1992. Další dva roky strávili jeho vylepšováním a zejména složitým procesem
evropské certifikace. Společnost Gillet se pochlubila novinkou na autosalónech v Ženevě a Paříži 1993. To již zhotovili
druhý prototyp, který obsahoval všechna vylepšení, která se měla objevit na autech pro zákazníky a první „sériové“ auto
nezbytné pro absolvování homologačních testů včetně čelní bariérové zkoušky, zkoušky pevnosti kabiny a pevnosti úchytů bezpečnostních
pásů. Vertigo ve všech zkouškách obstálo.
První kusy poznáme podle hlavních světlometů „na stopkách“, pozdější auta měla výklopné světlomety integrovány do šípovitého spoileru
před předními koly. Nebylo možno hovořit o bočních dveřích, nahrazovala je sporá výklopná boční okna. Pilota a spolucestujícího
mohla chránit skromná nasazovací plátěná stříška. Kromě toho měla pozdější auta jemnější a plynulejší tvary karosérie. Boční
okna dostala vyšší stavbu a přetvořené auto se paradoxně vizuálně přiblížilo tvaru na prvních skicách. Zásadní proměnou bylo
první užití materiálů monopostů F1 pro nosný monokok, tedy komůrkových kompozitů s uhlíkovými vlákny zajišťujících vyšší
stupeň tuhosti při úspoře 58 kg hmotnosti. Auto vybavili přeplňovaným dvoulitrem Ford Cosworth o výkonu 220 koní.
Vedle pětistupňových přímo řazených převodovek Borg Warner nebo Hewland byla k mání domácí šestistupňová značky Quaife. Se
„sériovým“ Vertigem se mohli ponejprv seznámit návštěvníci bruselského autosalonu v lednu 1994. Tento rok znamenal pro značku
mnoho: prodali první auto zákazníkovi, přestěhovali se do nových prostor na předměstí Namur‑Gembloux a s novým
Vertigem opět pokořili světový rekord ve zrychlení z 0 na 100 km/h za 3,266 s. Vertigo dokázalo životaschopnost
a také že je něčím víc, než „moderní interpretací Lotusu Seven“, jak o svém dítěti smýšlel v počátcích Tony Gillet.
V prosincové Paříži představili unikát bez volantu ovládaný joystickem a se samočinnou převodovkou. Postavili jej speciálně
pro bývalého pilota F1 Philippa Streiffa, jehož těžká havárie na GP Brazílie se bohužel neobešla bez zdravotního handicapu.
Hned v lednu 1995 účastí na autosalónu v Detroitu zahájili americké tažení. Belgický pilot série závodů US IndyCar
Eric Bachelart strhával Vertigem pozornost médií před každým podnikem, u příležitosti F1 Grand Prix Monako se po trati
ulicemi knížectví proháněl na vlastní žádost Princ Albert.
V roce 1995 vzbudilo Vertigo VdeV nepřehlédnutelný zájem v kategorii sportovních vozů GT2 na několika závodech série BPR.
Každý se ohlížel za neotřelými tvary karbono‑kevlarové karosérie vpředu ukrývající řadový dvoulitrový přeplňovaný čtyřválec
z Fordu Escort Cosworth turbo o výkonu 470 koní s šestistupňovou převodovkou Quaife. Pouhých 950 kg těžkému
kupé nechyběla krása nýbrž spolehlivost. Trápící se tým byl naposledy spatřen v neúspěšné předkvalifikaci na 24 hodin
Le Mans roku 1997. Malou společnost živila v březnu 1996 založená divize specializující se na zakázky spojené s návrhy,
konstrukcí, výrobou přípravků, dílů a součástí, náhradních součástek a oprav elementů z moderních kompozitů s nimiž se naučili
pracovat při stavbě prvních automobilů Vertigo. K unikátním pracem patřila například zvýšená střecha ceremoniálního Mercedesu
pro svatbu prince Philipa, kompozitová karoserie dakarského speciálu Nissan týmu Pescarolo, spoilery a aerodynamické komory
pro závodní automobily a unikátní otevřená karosérie Ferrari F40. Navrhli a postavili rychlé vodní Jetski a dodávali
spoilery a další komponenty závodním oddělení značek BMW, Porsche a Peugeot Sport. Zabezpečili karosářské díky pro speciální
dakarské pick‑upy Chevrolet Pro Truck.
Zatímco se činili na nové generaci Vertiga, bylo možno si od roku 1997 koupit i kupé se vzhůru výklopnými dveřmi. Příští sezóna
se ohlásila převratnou změnou – třílitrovým vidlicovým šestiválcem Alfa Romeo. V sezóně 1999 továrna, zastoupená týmem MRS Leuven
začala závodit v Belgickém mistrovství vozů GT. Během roku 2001 postavili nový, uzavřený a civilizovanější model Streiff,
který jak je u značky zvykem, debutoval v Bruselu 2002. S kupé Vertigo zahájil závodění tým Belgian Racing. Roku 2003
dojelo Vertigo první v kategorii FIA GT3 v závodě na 1000 km ve Spa‑Francorchamps. Roku 2004 se Vertigo
ponejprv účastnilo závodu seriálu Mistrovství FIA GT na zbrusu novém okruhu v Bahrainu. Skončilo druhé ve třídě GT2
a získalo homologaci pro sezónu 2005. Tehdy se stalo vicemistrem kategorie GT2 Mistrovství FIA GT, v sezónách 2006
a 2007 zde získalo palmu vítězství.
V Bruselu 2008 debutovala doposud poslední novinka – kupé Vertigo 5 (.5) charakteristický ještě civilnějšími a uhlazenějšími
tvary, párem výklopných dveří a čtyřmi čtvercovými výdechy za předními koly předlouhé přední pasáže. S Vertigem .5 se
asi nejčastěji můžeme setkat na některém podniku Mistrovství FIA GT. Závodní vůz stojí 180 000 Euro (plus daně).
V ceně jsou náhradní díly, 4 + 4 náhradní kola a zhruba 30 pneumatik. Připlácí se 40 000 Euro
(+ daň) za náhradní čtyřlitrový motor Alfa Romeo V6 s restriktorem průměru 45,2 mm a nejvyšším výkonem
460 koní. Motor má vstřikování EFI typu F1, k šestistupňové sekvenční převodovce Tractive se dodává 5 sad různě
odstupňovaných převodů, které lze spolu s posilovačem řazení optimálně přizpůsobit charakteru konkrétního okruhu. Zadní
samosvorný diferenciál dodává BMW Motosport. Bezpečnostní nádrž je na 100 litrů paliva. Cena silničního Vertiga .5 je
145 000 Euro (+ daň) a jeho motor Alfa Romeo V6 3,8 litru má výkon 340 koní, hmotnost vozu je
900 kg a karosérii tvoří nomexo‑karbonový monokok.
|
