První Charger, model 1966, byl v podstatě modifikací typu Coronet, od něhož se odlišoval splývavou zádí, nazývanou fastback. Byl 5170 mm dlouhý, 1915 mm široký, 1364 mm vysoký, měl rozvor náprav 2972 mm a vážil 1645 kg. Charger s motorem Hemi (na snímcích) zrychloval z 0 na 60 mph (96,5 km/h) za 6,4 sekundy a dosahoval rychlosti nad 200 km/h. Dostatečné vlastnosti pro "muscle car". Kuriozotou bylo, že Dodge udával u motoru Hemi (tehdy označovaného jako 426 Street Hemi) výkon 425 HP, zatímco při testech byl změřen výkon kolem 500 HP. Převodovka mohla být buď třistupňová automatická Torque−Flite nebo čtyřstupňová manuální. Zákazník si mohl zvolit jeden z následujícícch motorů: 318 V8 (5.2, 230 HP), 361 V8 (5.9, 265 HP), 383 V8 (6.3, 325 HP) nebo mohutný 426 Street Hemi (7.0, s udávaným výkonem 425 HP).

Pro modelový rok 1967 se Charger nezměnil, ale nabídka byla rozšířena, stejně jako u typu Coronet, o novou verzi R/T (Road and Track). Tato verze dostala nový motor 440 Magnum V8 s objemem 7,2 litru, který se čtyřkomorovým karburátorem poskytoval výkon 375 HP. Motor Magnum byl oblíben, kupovali jej především zákazníci, kteří neměli na dražší motor Hemi. Motor 440 Magnum byl proti motoru Hemi trvanlivější, snadněji se upravoval a byl vhodnější pro pouliční závody. Pro okruhové závody zůstal ale Hemi lepší volbou. Jízdní výkony Chargeru R/T 400 byly téměř shodné jako u verze s motorem Hemi. Motor 383 V8 byl přepracován na 383 Magnum V8 o výkonu 335 HP (zvýšení o 10 HP) a motor 361 V8 byl z nabídky vypuštěn. Nadále se dodávaly stejné převodovky jako v roce 1966.

Pro rok 1968 vytvořil Dodge novou generaci typu Charger, již odlišnou od modelu Coronet. Nejlepším z Chargerů byla verze R/T (Road and Track) kombinující sportovní charakter s dokonalým americkým stylem, tento vůz byl považován za jeden z nejhezčích automobilů šedesátých let. Karosářský styl "Coke Bottle" (láhev koly) byl tehdy značně rozšířeným tvarem amerických automobilů. Standardní R/T měl motor 440 Magnum V8 (7.2, V8, 375 HP), třístupňovou automatickou nebo čtyřstupňovou manuální převodovku, dvojitý výfuk, zesílené závěsy kol, tlumiče a brzdy, panel přístrojů "Rallye" a pneumatiky F70x14. Motor 426 Hemi se dodával na přání a vůz s ním zrychloval z 0 na 60 mph za 5,3 sekundy. Dodge prodal v roce 1968 celkem 17 665 vozů Charger R/T, ale jen 475 z nich mělo motor 426 Hemi.

Model 1969 prošel faceliftem. Dostal novou masku, nová zadní světla, nová sedadla atd. Charger se dodával ve třech nových provedeních jako luxusní "SE" (Special Edition), se středním stupněm výbavy jako "500" a ve speciální verzi Daytona, kterých bylo prodáno jen 503. Daytona stála kolem 4000 dolarů, což bylo tehdy dost peněz. Charger 500 přinesl několik zlepšení, vhodných pro závody, ale jeho standardní motor byl "malý" 318 V8 (5.2, 230 HP). Model Daytona měl špičatou příď a na zádi mohutný spojler. V roce 1969 si zákazníci mohli vybrat nový motor 440 Six Pack, což byl motor 440 Magnum s trojicí dvoukomorových karburátorů a výkonem 390 HP. Pro rok 1969 byly v nabídce motory 225 Slant Six (3.7, 145 HP), 318 V8 (5.2, 230 HP), 383 V8 (6.3, 290 HP), 383 Magnum V8 (6.3, 335 HP), 440 Magnum (7.2, 375 HP - standardní motor pro R/T a Daytona), nový 440 Six Pack (7.2, 390 HP) a 426 Hemi (7.0, 425 HP).

Charger 500 bylo provedení se středním stupněm výbavy, tato verze mohla také nabídnout trochu sportovního ducha. Dodávala se s motory od "malého" 318 V8 (5.2, 230 HP) po mohutný 426 Hemi (7.0, 425 HP). Verze "500" měla několik zlepšení, odpovídajících provedení R/T se shodnými motory. Na výběr byla třístupňová automatická převodovka Torque−Flite a třístupňová nebo čtyřstupňová mechanická manuálně řazená převodovka. Dodávaly se motory 318 V8 (5.2, 230 HP), 383 V8 (6.3, 290 HP), 383 Magnum V8 (6.3, 335 HP), 440 Magnum (7.2, 375 HP), 440 Six Pack V8 (7.2, 390 HP) a 426 Hemi (7.0, 425 HP). Hemi Charger 500 zrychloval z 0 na 60 mph za 5,5 sekundy.

2.díl = Dodge Charger 1971-1974.