|
Tento slogan doprovázel reklamy na automobily B.N.C. Spolu s cyclecary značek Amilcar a Salmson byly
nejznámějšími lehkými francouzskými sportovními vozy dvacátých let.
Konstruktér Jacques Muller (1892 - 1978) se narodil v alsaském Rosheimu. Když mu bylo osmnáct, přestěhoval
se s rodiči francouzské národnosti do Paříže. V pětadvaceti letech podal patent na svorky pro kanalizační
potrubí. Vášnivý obdivovatel automobilů a letadel otevřel roku 1919 mechanickou dílnu. Sestavil zde první cyclecar
Jacques Muller (měl švýcarský vidlicový dvouválec MAG 1100 cm³). Pak v rychlém sledu založil několik
společností pro výrobu mechanických součástí a elektrických kabelů. V roce 1920 si nechal patentovat
„zavěšení pro všechny typy automobilů“. Získal nového společníka Françoise Achera, který se stal o rok později
jediným správcem patentu na bezventilový šoupátkový motor. Muller přihlásil patent na motor s rotačním pístem
a několik dalších, týkajících se pohonných jednotek. Acher se později proslavil konstrukcí dvoudobých motorů objemu
500 cm³ pro cyclecary, námořnictvo a průmysl. Muller spoluzaložil koncem roku 1920 značku cyclecarů Kevah
(s francouzským vidlicovým čtyřdobým dvouválcem E. Train 995 cm³), v roce 1921 stál
u kolébky značky Exau a roku 1923 B.N.C.
Vozíky Kevah, navazující na první, stále vylepšovanou a vyráběnou Mullerovu konstrukci (z roku 1919), byly
úspěšné. V letech 1920 až 1921 nabízeli dva typy cyclecarů. Po odchodu Mullera, v letech 1922 až 1925, další
čtyři typy s čtyřválci Chapuis‑Dornier 960 a 1093 cm³. Z vozu J. Muller typ D
(rok 1922, čtyřválec SCAP 892 cm³ s ventilovým rozvodem SV) odvodili automobil Exau typ D.EX (rok 1922,
motor SCAP), který se téhož roku stal základem B.N.C. typu DZ (rok 1923, motor SCAP).
Muller prodal v roce 1922 výrobní práva k Exau inženýru a letci Lucien‑Armand Bollackovi (1892 - 1969,
dříve Hispano‑Suiza) a René Netterovi (1883 - 1957, financující bankéř).
V Levallois‑Perret na předměstí Paříže vznikla v lednu 1923 společnost Bollack, Netter et Cie. (B.N.C.).
O rok později ji změnili na akciovou společnost. Muller dále vyráběl automobily Kevah, o dvouválce nebyl zájem,
soustředili se jen na čtyřválce. Firma B.N.C. přidala čtyřválce OHV Ruby 750 a 970 cm³, dobře se prodávaly
doma i v zahraničí. Kromě otevřených i uzavřených cestovních vozů vyráběli i rozvážkové dodávky a sportovní
dvoumístná kupé Supercab. Motory Ruby 750 cm³ poháněly první závodní vozy B.N.C. Roku 1925 je nahradily výkonnější
motory SCAP 1100 cm³, Ruby DS (1097 cm³, Ø 60 x 97 mm) nebo Ruby K
(1087 cm³, Ø 62 x 90 mm, přišel později a často byl přeplňovaný). Úpravami na výkon
až 60 koní dosahovaly nejvyšší rychlosti 160 km/h. V roce 1925 minoritní akcionář Muller firmu B.N.C. opustil.
Koncem roku se objevil první francouzský automobil s přeplňováním Cozette, svisle namontovaným na motoru SCAP 1100 cm³.
Existovaly krátké (Montlhery) a dlouhé (Miramas) podvozky i krátké verze bez přeplňování (Monza). Jména závodních tratí
ukazují, kde vozy B.N.C. dosáhly významných úspěchů. Jezdily se tří, později čtyřstupňovými převodovkami. Masky chladičů, tvaru
třešně, stály kolmo a dále se objevovaly především u cestovních sedanů.
Roku 1926 se objevila šikmá maska chladiče spolu se sníženým podvozkem, primárně určeným pro sportovní verze. Ale jeden
z trojice čtyřmístných sportovních tourerů s kolmými chladiči a motory Meadows 4ED 1496 cm³ závodil
v Le Mans ještě v roce 1929. Automobily B.N.C. získaly vavříny v mnoha prestižních závodech jako 24h Paříže,
Mont Ventoux, TdF, 24h Le Mans (1927 - 1928) nebo 24h Spa (1930). Nejvíce se cení absolutní vítězství Violette Morrisové
v Bol d´Or 1927.
Roku 1928 byli Lucien Bollack i René Netter z B.N.C. vytěsněni. Lucien roku 1929 založil vlastní byznys specializující se na
import amerických motorů Lycoming. Jeho místo v B.N.C. zaujal bouřlivák Charles de Ricou (1881 - 1961), který od roku 1927
skupoval její akcie. De Ricou byl podnikatelem s pověstí zachránce automobilek v nesnázích. Koupil krachující sklad
náhradních dílů automobilů Lombard. Z nich sestavili několik automobilů s typickým šikmým chladičem a prodali jako B.N.C.
Kromě toho pořídil licenci pro pneumatické odpružení A.E.R.‑Mercier s kompresorem udržujícím tlak. Získal automobilku
Rolland‑Pilain v potížích a její motory chtěl montovat do nových typů. Také se pokoušel zavádět leteckou poštu v Indo-Číně.
Jen několik dnů před kolapsem burzy, v říjnu 1929, představili osmiválec B.N.C. „Aigle“. Všechny značky vystavoval na trojstánku
pařížského autosalonu 1931; mimo jiné prototyp kupé s dvoulitrovým šestiválcem „Vedette A.E.R.“, později přejmenovaný na
„ADER“. Velké vozy „Eagle“ amerického střihu s osmiválci 4,0 a 4,9 litru Lycoming, domácími podvozky Delaunay-Belleville
a vzduchovým pérováním A.E.R. měly firmě pomoci přestoupit mezi ziskové luxusní automobily. To ale již naplno propukly následky Černého
pátku. Ani malé, podfinancované impérium s různorodým programem, ani značky B.N.C. a Rolland‑Pilain neměly šanci přežít
rok 1931. Závodník a majitel garáží André Siréjols skoupil zásoby podvozků, motorů SCAP a Ruby. Menší množství sportovních B.N.C.
stavěl ještě roku 1939. Podle některých pramenů vznikly poslední B.N.C. Siréjols ještě v 50. letech, tentokrát s motory
Ford SV „10HP“ 1172 cm³.
Základní typy B.N.C.: D (1923 - 1924), F (1923 - 1927), G (1923 - 1925), H (1924 - 1927), H51 (1925 - 1927), 52 (1926), 527 (1927 - 1931),
53 (1926 - 1931), Aigle a Vedette (1929 - 1932). Produkce B.N.C. byla omezená, v letech 1926 až 1932 postavili jen 160 vozů.
Autor článku děkuje francouzskému historikovi Gillesi Fournierovi.
|
