|
20. června 2022 jsme se konečně dočkali. Francouzská značka Alpine oficiálně vstoupila na český trh. Stalo se tak
v areálu pražské Občanské plovárny, kterou těsně před prezentací zkropila krátká, prudká přeháňka. Pršelo štěstí?
S jednou z myšlenek úvodu prezentace si troufám nesouhlasit – a sice, že Alpine je v Čechách neznámou značkou.
Především pro nás starší je Hubáčkova modrá alpinka synonymem sportovního vozu, který si dokázal poradit s továrními
škodovkami. Tu jsme znali z akcí na tratích, na rozdíl od spíše magazínových obrázků Porsche a několika italských značek.
Značku Alpine založil technicky i obchodně nadaný introvert Jean Rédélé (* 17. května 1922, † 10. srpna
2007) v rodném Dieppe. Mladík natolik upoutal šéfy tehdy zestátněné automobilky Renault, že jej v roce 1946, ve věku
24 let, učinili nejmladším koncesionářem značky. Jean byl také talentovaným závodníkem. Za volanty „želvy“ Renault 4CV
bodoval na nejpřednějších místech několika významných rallye a etapových podniků, jako byly TdF (Tour de France),
Liège‑Rome‑Liège, Mille Miglia nebo 24h Le Mans. Tato úvodní etapa lidových 4CV vyvrcholila
vestavbami pětistupňových převodovek.
Počátkem roku 1952 požádal mladého italského designéra Giovanna Michelottiho, aby pro něj navrhl lehký dvoumístný sportovní vůz
s šasi a komponentami 4CV. Ze svatební cesty do Itálie se s manželkou vrátili v novotou vonícím kupé
„Renault Spéciale“. Karosérii kvůli dvěma dveřím, páru sedadel a čtyřem bočním oknům nazýval „Berlinette“. A znovu
s ním šel od vítězství k vítězství. Roku 1954 se jej tchán snažil uvrtat do projektu sportovního vozu „Coach“
s „plastovou karosérií“ navrženou externími konstruktéry. Rédélé by se v tomto podniku ale cítil svázán a nekomfortně,
a proto touto cestou nepokračoval. Michelotti časem postavil další prototyp - „Rédélé Spéciále“, který vycházel z prvního
Renault Spéciale. V červenci 1955 se v Billancourt, naproti centrále Renaultu, usídlila společnost „SARL des Automobiles
Alpine“. Alpine (= Alpy) proto, že mladý Rédélé se vyžíval proháněním vozu po zatáčkách alpských cest. Roku 1957 skončil se závoděním.
Třetím prototypem byl „Cabriolet A 106“ (1957), od něj vedla cesta k „A 108“, jenž byl přímým předchůdcem veleúspěšné
berlinetty A 110. Dodavatel komponentů, automobilka Renault, vždy nezávislému podnikateli a výrobci sportovních vozů stranila.
Ten jí důvěřoval a odvděčoval se mistrovskými tituly (nejprve francouzskými, později i světovými) v rallye, vytrvalostních
závodech (prototypy) i monopostech F3. Roku 1967 došlo k obchodní dohodě mezi nezávislým podfinancovaným výrobcem Alpine
s roztříštěnou výrobní základnou a automobilkou Renault, dodavatelem velké většiny komponentů. Jméno Renault se od konce roku
1967 dostalo do názvu společnosti jako Alpine‑Renault. Zároveň byla Alpine pověřena oficiálním zastoupením Renaultu v závodech.
Díky smlouvě o propagaci mezi automobilkou Renault a olejářskou společností Elf byl posílen sportovní rozpočet, dalším
benefitem spolupráce bylo zahájení prodeje sportovních vozů Alpine v síti koncesionářů Renault.
V Praze jsme s přítomnými šéfy značky Alpine, panem Cédricem Journelem (vicepresident Alpine pro obchod a marketing)
a Régisem Fricottèm (obchodní ředitel značky Alpine) probírali uvedené unikátní uspořádání, které dovolilo na krátkou dobu
vyrábět licenční Alpiny v Brazílii – Interlagos (1961), Španělsku – Fasa (1963), Mexiku – Dinalpin (1964) a Bulharsku – Bulgaralpine
(1967), neboť Alpine neměla dost montážních kapacit, ale Renault „nadbytek“ komponentů a nádavkem získal velikou porci reklamy
a pozornosti. Rédélé si uvědomil, že pokud chce růst, neobejde se bez vstupu na zahraniční scénu. Snažil proniknout do USA
a několik Coachů smontoval v belgickém Herstalu. Ukázalo se, že podnikatel neměl na samostatnou expanzi a budování
prodejní sítě dost prostředků ani spolupracovníků. Jeho vozy byly jednoduché, složené z dostupných dílů velkosériově vyráběných
Renaultů. Montáž sportovních vozů již mohla uskutečnit nekvalifikovaná pracovní síla. Zaměřil se tedy na zahraniční společnosti, které
montovaly osobní vozy Renault. Místní borci se pak rázem stali domácími šampiony a posílili image značky s kosočtvercem.
Všechno se změnilo roku 1973 spolu s ropnou krizí, s ní spojeným zavedením rychlostních limitů a zároveň enormními náklady
na vývoj nového typu A 310 a výstavbu nové továrny v Dieppe ve finanční břemeno, které již Rédélé neutáhl. Byl nucen
prodat aktivity Alpine obru Renault. Alpine se stala součástí Renault Group. Akvizice byla ukončena roku 1975. Renault pokračoval
ve výrobě sportovních vozů až do roku 1995, ale příliš se jí nevěnoval. Posledním vyrobeným exemplářem bylo kupé A 610 Turbo.
Pak už se jméno Alpine objevovalo sporadicky jako jméno nejvýkonnějšího a nejsportovnějšího typu modelu běžných velkosériových
typů Renault. (Poznámka: není bez zajímavosti, že ve Velké Británii měl jméno Alpine zaregistrován Sunbeam, respektive Chrysler, tak
tam musely rychlé klony vozit jiné jméno – Gordini, dalšího francouzského úpravce Renaultů. Mimochodem, nedávno též akvizice Renaultu).
Jean Rédélé se po prodeji Alpine věnoval četným dalším podnikatelským aktivitám, umřel osamocen a okolím téměř zapomenut...
V roce 1976 odebrali značce Alpine sportovní aktivity ve prospěch nové společnosti Renault Sport, kterou vedl Gérard Larrousse
(mimo jiné ex‑pilot F1, 2x vítěz 24h Le Mans na Matra‑Simca manažer týmu F1 Renault). Z Alpine
se stala konstrukční, vývojová a experimentální kancelář. Ve stejné době továrna v Dieppe, stále s logem Alpine na štítu,
vyráběla sportovní modely Renaultu pro Renault Sport – počínaje Renault 5 Alpine a Mégane II R.S. konče.
Když někdy na přelomu let 2011 a 2012 Renault Group, za vydatné podpory Carlose Ghosna, diskrétně rozhodl o oživení klenotu – značky
Alpine, přijal strategii o účasti v automobilových závodech. Roku 2012 se Alpine spojila s týmem Signature, který bojoval
ve slabší třídě prototypů ve vytrvalostních závodech. Nový tým Signatech Alpine (Signature přejmenovali na Signatech) závodil
s prototypem A 450 třídy LMP2 v evropské sérii ELMS, z níž je nejviditelnější 24h Le Mans. Signatech Alpine
v Le Mans startoval ponejprv roku 2013. Odtud tým (s prototypem A 450b) zamířil do světové série WEC. V sezóně 2016
získaly Alpine A 460 vítězství třídy LMP2 ve 24h Le Mans a tři další zlaté věnce série WEC. Totéž zopakovaly Alpine
A 470 v supersezóně 24h Le Mans 2018 a 2019. Kromě toho se na okruzích roku 2018 objevila výkonná Alpine
A 110 GT4 postavená v symbióze se Signatech (krotší byla pohárová A 110 Cup), obě pro klientské závody a na
soutěžích prášila A 110 Rallye. Nesmíme zapomenout rok 2021, kdy vstoupil Alpine F1 Team do světa Grand Prix. Značka se roku
2021 posunula do nevyšší kategorie LMP1 Vytrvalostního mistrovství světa FIA WEC, kde Alpine Endurance Team s hypercarem
Alpine A 480 již pořádně prohání favorizované hypercary Toyota (i když ve 24h Le Mans 2022 se to zrovna nepodařilo).
Počínaje rokem 2014 investovali do modernizace továrny v Dieppe velké peníze. V květnu 2012 představili koncept A 110‑50
(50. výročí Berlinetty, GP Monaco) a v listopadu založili novou společnost Société des Automobiles Alpine. Následovaly
koncepty Alpine Celébration (60. výročí značky, Goodwood a Le Mans 2015), Alpine Vision (Col de Turini – RMC 2016)
a konečně v Ženevě 2017 debutovala nová Alpine A 110 (252 koní, 1. série = Premiere Edition, všech 1955 kusů
vyprodali do týdne). Roku 2018 se objevily verze Pure (odlehčená) a Legende (luxusnější). Výkonnější A 110 S (292 koní)
se sportovněji naladěným podvozkem se objevila roku 2019, o rok později A 110 GT Legende a elegantnější A 110
Color Edition. Zajímavý je program individualizace „Atelier Alpine“ z téhož roku, který nabízí různě barevně pojednaný exteriér,
interiér i různé doplňky – ale v přísně limitovaných a neopakovatelných počtech i barvách. Například přítomná, jasně
zelená (barva Vert Jardin) A 110 S, byla čtvrtá v pořadí ze série 100 kusů.
14. ledna 2021 oznámil Luca de Meo, CEO Skupiny Renault strategický plán „Renauluce“ v rámci něhož došlo ke sloučení tří
sportovních jednotek Alpine Cars, Renault Sport Cars a Renault Sport Racing včetně týmu F1 do jediné pod značkou Alpine. Současně
nastartoval celosvětovou expanzi. Příprava českého zastoupení trvala déle než jeden rok. Zastoupení v našem regionu získalo
i Maďarsko a Slovinsko. U nás jsou k mání všechny tři modely: základní A 110 připomínající Berlinette
(přeplňovaný čtyřválec DOHC 1.8 TCe o výkonu 252 koní při 6000 ot/min, 320 Nm při 2000 ot/min,
1 490 000 Kč), prestižní, elegantní, výkonný a komfortní A 110 GT (300 koní při 6300 ot/min,
340 Nm při 6000 ot/min, 1 740 000 Kč) a nejostřejší se sportovně laděným podvozkem A 110 S
(300 k, 260/275 km/h, s cenou začínající na 1 815 000 Kč, kterou lze ještě vylepšit pneumatikami
semi‑slick nebo aerodynamickou sadou). Motor s převodovkou je uložen napříč před zadní nápravou. Základem je hliníkový
podvozek nesoucí přilepené nebo přinýtované hliníkové díly karosérie. Motor je nejvýkonnější verzí čtyřválce 1.8 TCe
z Mégane R.S. Převodovka je samočinná sedmistupňová, dvouspojková, poháněná jsou zadní kola. Rozvor 2420 mm, vnější
rozměry 4181x1798x1252 mm, pohotovostní hmotnost od 1102 kg. Zrychlení z 0 na 100 km/h za 4,5 s, u A110GT
a A110S 4,2 s, nejvyšší rychlost A110/A110GT 250 km/h. Řada doplňků a butikového zboží má novou visačku Esprit Alpine.
Zájemci by neměli moc váhat, neboť současná A 110, na počátcích jejíhož vývoje spolupracoval i britský Caterham, je poslední
Alpine se spalovacím motorem. V roce 2024 ji nahradí plně elektrický sportovní vůz chystaný za asistence automobilky Lotus. Kromě
toho se má narodit i ještě kompaktnější sportovní vůz na platformě Alliance CMF‑B EV (Segment B) a elektrický
cross‑over GT (segment C) na platformě CMF‑EV.
Kromě přání úspěšného českého startu přidáváme na závěr několik vyčerpávajících praktických výrobních i sportovních statistik.
Snad déšť přinese značce Alpine zaslouženou dávku štěstí.
Alpine v číslech
1. Výroba sériových silničních vozů Alpine ve Francii:
Alpine A106 : 251 vozů (1955-1959)
Alpine A108 : 236 vozů (1960-1962)
Alpine GT4 : 112 vozů (1963-1965)
Alpine A110 : 7579 vozů (1961-1977)
Alpine A310 čtyřválec : 2340 vozů (1971-1976)
Alpine A310 V6 : 9276 vozů (1976-1984)
Alpine GTA : 1509 vozů (1984-1989)
Alpine GTA Turbo : 4545 vozů (1985-1990)
Alpine A610 : 818 vozů (1990-1995)
Celkem vyrobeno 26 666 vozů.
2. Licenční výroba vozů Alpine v zahraničí: (většinou přibližné počty)
Brazílie (Interlagos) : 1500 vozů (1962-1966)
Španělsko (Fasa) : 1900 vozů (1963-1978)
Mexiko (Dinalpin) : 700 vozů (1964-1972)
Bulharsko (Bulgaralpine) : 50 vozů (1967-1970)
Celkem vyrobeno 4 150 vozů.
3. Výroba vozů pro závodní okruhy:
Sportovní prototypy:
prototypy se čtyřválem : 17 vozů
prototypy s motorem V8 : 8 vozů
prototypy s motorem V6 : 12 vozů
Celkem 37 prototypů.
Monoposty:
Formule 3 : 26 vozů
Formule 2 : 112 vozů
Formule 1 : 2 vozy
Celkem 140 monopostů.
Významné tituly vozů Alpine
Prototypy:
1963 : mistr Francie Sport Prototype (J. Rosinski / M 63)
1964 : mistr Francie Sport Prototype (R. Delageneste / M 64)
1974 : mistr Evropy Značek (A. Serpaggi / A441)
1978 : Vítězství Ve 24 Hodin Le Mans (D. Pironi - J. P. Jaussaud / A442 B)
Monoposty:
1964 : mistr Francie F3 (H. Grandsire / P.64)
1971 : mistr Francie F3 (P. Depailler / A360)
1971 : mistr Francie Formule Renault (M. Leclere / A361)
1972 : mistr Francie F3 (M. Leclere / A364)
1972 : mistr Evropy F3 (Equipe Alpine / A364)
1972 : mistr Evropy Formule Renault (A. Cudini / A366)
Rallycross:
1977 : mistr Francie (J. Ragnotti / A310 V6)
1977 : mistr Evropy (H. Grünsteidl / A310 V6)
1978 : mistr Francie (B. Saby / A110)
1979 : mistr Francie (J. P. Beltoise / A310)
Rallye:
1967 : mistr Španělska (B. Tramont / A110)
1968 : mistr Francie (Jean-Claude Andruet / A110)
1968 : mistr Španělska (B. Tramont / A110)
1969 : mistr Francie (J. Vinatier / A110)
1970 : mistr Evropy (J. C. Andruet / A110)
1970 : mistr Francie (J. C. Andruet / A110)
1970 : mistr Bulharska (I. Čubrikov / A110)
1970 : mistr Rumunska (G. Puiu / A110)
1971 : mistr International Rallye (Tým Alpine / A110)
1971 : mistr Francie (J. P. Nicolas / A110)
1971 : mistr Bulharska (I. Čubrikov / A110)
1972 : mistr Francie (B. Darniche / A110)
1972 : mistr Československa (V. Hubáček / A110)
1973 : mistr Světa (Tým Alpine / A110)
1973 : mistr Francie (J. L. Therier / A110)
1973 : mistr Československa (V. Hubáček / A110)
1974 : mistr Francie (J. Henry / A110)
1974 : mistr Československa (V. Hubáček / A110)
1974 : mistr Polska (B. Krupa)
1975 : mistr Francie (J. Henry / A110)
1975 : mistr Československa (V. Hubáček / A110)
1975 : mistr Maďarska (A. Ferjancz)
1976 : mistr Československa (V. Hubáček / A110)
1977 : mistr Francie (G. Frequelin / A310)
1980 : mistr Francie (J. Ragnotti / R5 Alpine)
1995 : mistr Francie VHC (J. C. Redele / A110)
|
