|
V roce 1999 představila Škodovka nový model Fabia s karosérií hatchback. Vůz ve výrobě postupně
nahradil dožívající Felicii. V roce 2000 přišla Fabia Combi a o rok později také sedan. Roku 2004
prošel vůz faceliftem, dostal nový přední nárazník, inovovaná zadní světla, volant z Octavie.
Do Fabií se montovaly benzínové motory 1.0 MPI/37 kW, 1.2 HTP/40 kW,
1.2 12V HTP/47 kW, 1.4 MPI/44 kW, 1.4 MPI/50 kW, 1.4 16V/55 kW,
1.4 16V/74 kW a 2.0 MPI/85 kW. Nabídku doplňovaly naftové motory 1.4 TDI-PD/55 kW,
1.9 SDI/47 kW, 1.9 TDI-PD/74 kW a 1.9 TDI/96 kW (pro Fabii RS). Některé
z uvedených motorů byly nabízeny jen krátce, jiné po celou dobu výroby. V roce 2007 přišla
Fabia II jako hatchback, roku 2008 byla do výroby zavedena také Fabia II Combi. Historie první
generace tak rokem 2008 končí.
Na přelomu února a března 2009 jsem najel asi 350 km s vozem Fabia Combi. Vůz pocházel z roku
2004, byl již po faceliftu. Měl zamontován nejslabší motor, který se do verze Combi dodával, čtyřventilový
tříválec 1,2 litru o výkonu 47 kW, tedy 64 koní. Zkušenosti se starší verzí naleznete
v testu modelu Škoda Fabia Combi 1.4 MPI z roku 2002.
Testovaný model Fabia Combi 1.2 HTP měl na svojí třídu a motor silně nadprůměrnou výbavu: centrální zamykání
s dálkovým ovladačem, elektricky seřidilelná zrcátka, elektricky ovládaná přední okna, palubní počítač,
seřiditelný volant, manuální klimatizaci, tempomat, ASR (protiprokluz), ESP (stabilizační systém), samozřejmostí
bylo ABS a airbagy. Vůz měl autorádio s přehrávačem kazet, autorádio bylo ale nutno vypínat a zapínat ručně,
také jsem postrádal ovládání rádia na volantu nebo pod ním. Poměrně titěrně a bakelitově působily ovladače topení,
ventilátoru a směru proudění vzduchu.
Ovládání vozu bylo celkem v pohodě, jen spojka zabírala těsně u podlahy a motor byl na dnešní
poměry dost slabý. Ztrácel dech nejen při rychlejším rozjezdu, ale hlavně v kopcích. Odstupňování převodovky
mi připomělo pár let za volantem Škody 125 L, ta měla podobné převody: při rychlosti 100 km/h
točil motor na trojku přibližně 5000 ot/min, na čtyřku 4000 a na pětku 3000 ot/min. Maximální
otáčky tříválce ve Fabii byly asi 5800, tedy na čtyřventilový motor s vačkovým hřídelem v hlavě
nic moc. Motor byl také poměrně hlučný, vůz měl ale najeto už asi 168 000 km, což bylo na malý
tříválec asi poměrně dost. Po nastartování bylo slyšet, že schází čtvrtý válec, motor vrčel jako traktor.
Po zahřátí to již bylo lepší. Občas při volnoběhu motor cuknul celým autem, jako by chtěl chcípnout.
Výrobce udával maximální rychlost 162 km/h a zrychlení na stovku za 16,2 s. To odpovídá mým
poznatkům, při zrychlení na 100 jsem změřil čas kolem 16 s.
Řízení mělo posilovač, kontakt s vozovkou byl dostatečný, brzdy vyhovující, jízdní vlastnosti také.
Pérování měl vůz tvrdé, sedadla také nebyla měkká. Při přejezdu nerovností se občas ozývaly rány od zadní
nápravy. Kožený volant i řadicí páka padly dobře do ruky, s řazením jsem neměl problémy, jen se mi
občas pletla jednička se zpátečkou, nebyl jsem zvyklý na řazení zpátečky do stejného směru, jako má jednička
a na stisknutí páky dolů. Stačilo na řadicí páku silněji položit ruku a už se řadila zpátečka. Výhled vpřed
byl dobrý, dozadu o něco horší. Vnější zrcátka mne zklamala. Obě měla podivný sklon, horní hrana zrcátka
se svažovala silně směrem od vozu. Levé zrcátko bylo sférické, ze začátku se v něm špatně odhadovala
vzdálenost, na pravém zrcátku výrobce vyloženě šetřil, bylo podstatně menší než to levé.
Přístrojová desla byla přehledná, jen stupnice tachometru měla hůře čitelný popis, rychlostí limity
50 a 90 km/h se ztrácely mezi výraznějšími čísly 40, 60, 80 a 100. Podle mého názoru byla původní
grafika přístrojů před faceliftem přehlednější (viz test Fabia Combi 1.4 MPI).
Vůz byl vybaven řadou kontrolek a hlásil nepříjemným pípáním nedostatky, třeba nízkou hladinu kapaliny
v ostřikovači. Prostor na předních i zadních sedadlech byl vyhovující, taktéž objem zavazadlového
prostoru byl u kombi více než dostatečný. Zavazadlový prostor byl kryt roletkou, pod jeho podlahou
se nacházela rezerva a povinná výbava.
Závěr: na svou třídu prostorný vůz s tvrdším pérováním, slabým motorem a nadprůměrnou výbavou,
vhodný pro jízdy po městě a jeho blízkém okolí. Použití prvů jako ASR (protiprokluz) a ESP (systém stabilizace)
považuji u auta s výkonem 64 koní za zbytečný luxus. Na delší trasy a dálnice by to chtělo
silnější motor. S Fabií Combi jsem ujel asi 350 km se spotřebou kolem 7 l/100 km.
Další vůz shodného typu: asi o tři týdny později jsem se svezl ještě jednou Fabií Combi 1.2 HTP.
Vůz měl shodný motor, ale chudší výbavu. Neměl kožený volant, tempomat, ESP a další výbavu prvního zkoušeného vozu.
Měl ale klimatizaci i elektricky ovládaná přední okna, takže výbavu bylo možno označit za dostatečnou. Spojka
u tohoto automobilu byla lépe seřízena, zabírala přibližně uprostřed chodu pedálu. Ostatní poznatky, hlavně
slabý motor, nevhodný na delší jízdu nebo do kopcovitého terénu, odpovídaly již předchozím zkušenostem.
První řada snímků (světlý vůz, celkem 17 fotografií) představuje první ze zkoušených vozů Fabia Combi.
Druhá řada (tmavěčervená Fabia, celkem 5 fotografií) ukazuje druhý, hůře vybavený model. Několik dalších
postřehů najdete v popisech u fotografií. Při testu světlé Fabie bylo celý víkend zataženo, poprchávalo
a místy byla mlha. Při cestě druhým vozem bylo počasí o trochu lepší.
|
