|
V roce 1963 představila francouzská automobilka Simca nový sedan 1300, v následujícím roce
přidali Simcu 1500 s větším motorem. Roku 1966 prošly vozy větší modernizací. Byla prodloužena
karosérie, inovovali přístrojovou desku a provedli řadu dalších změn. Inovované modely dostaly označení
Simca 1301/1501.
Další velká změna přišla v únoru 1970. Na trh uvedli model Simca 1301 Special. Ačkoli výroba
modelu Simca 1501 Special běžela již od roku 1969, teprve Simca 1301 Special se stala tou hlavní změnou
ve výrobním programu řady 1301/1501. Special dostal novou plastovou přístrojovou desku v imitaci dřeva,
vybavenou kulatými přístroji a nový motor s objemem 1290 ccm, derivát většího motoru Simca 1501.
Až později přišla nová maska chladiče s vestavěnými obdélníkovými světly a standardní řazení na podlaze
(původně bylo pod volantem). Nově dostaly vozy také posilovač brzd. Bohužel bzdy zůstaly pro většinu trhů
jednookruhové. Výroba modelů Simca 1301 S a 1501 S byla zastavena koncem roku 1975. V roce
1976 prodané vozy pocházely už jen ze zásob firmy Chrysler Simca France. Celkem v letech 1963 až 1975
smontovali 1 342 889 vozů řady Simca 1300/1500 a 1301/1501. Simca na západních trzích poskytovala
od roku 1966 dvouletou záruku na hlavní mechanické skupiny, což se ale netýkalo vozů dovážených do tehdejšího
Československa. Do Československa byly vozy Simca dováženy v menších množstvích již od padesátých let
dvacátého století.
Na podzim 2017 mi nabídl pan Zdeněk Prchal, testační komisař VCC Chomutov, svezení svým historickým vozem Simca
1301 Speciál. Simcu z roku 1971 si pořídil, protože se mu v mládí zalíbila, podobnou Simcu tehdy
vlastnila jeho sestřenice. Jedno deštivé podzimní odpoledne uvedeného roku na slíbenou jízdu došlo. Vůz jsem si
nafotil a pak jsem na místě spolujezdce absolvoval okružní jízdu kolem Chomutova. Nakonec mi pan Prchal ještě
daroval zachovalý německý autokatalog z roku 1968. Za svezení i katalog mu patří poděkování.
Simca měla i na dnešní poměry prostorný interiér a z vozu byl díky velké zasklené ploše a tenkým
sloupkům dobrý výhled všemi směry. Sedadla byla pohodlná a velmi měkká, zvláště měkká byla zadní lavice.
Sedadla ale postrádala jakýkoli náznak bočního vedení. Při jízdě byl ve voze dost slyšet motor a převodovka,
to lze ale přičíst stáří vozu a množství najetých kilometrů. Motor 1,3 litru s výkonem 70 koní
poskytoval vozu s hmotností něco málo přes tunu na tehdejší dobu velmi dobrou a ještě dnes solidní dynamiku
(zrychlení na stovku za 17 s, maximální rychlost 154 km/h). Přístrojová deska byla přehledná
a měla kruhové přístroje. Zleva to byly otáčkoměr (červené pole od 6000 ot/min), tachometr do 180 km/h,
sdružený teploměr chladicí kapaliny s palivoměrem a analogové hodiny Kinzle. Kromě nich se na přístrojové
desce nacházelo několik kolébkových spínačů a čtyři kontrolky. Volant měl poměrně velký průměr a tenký věnec,
řízení se šnekem a kladkou samozřejmě nemělo posilovač. Ve spodní části měl volant chromovaný půlkruh houkačky.
Pod volantem byly na levé straně dvě páčky, jedna otáčecí zapínala světlomety, druhá ovládala směrová světla. Na
pravé straně nebylo pod volantem nic, dříve tam bývala řadicí páka, tu ale přemístili doprostřed vozu na podlahu.
Po obou stranách měla přístrojová deska malé uzamykatelné schránky, údajně na rukavice. Menší otevřený odkládací
prostor se nalézal ještě před řadicí pákou. Větší odkládací skříňku v přístrojové desce a další odkládací
prostory byste hledali marně. Zvláštností bylo ovládání stěračů pedálem vlevo, vedle spojky. Archaická byla už
v době výroby vozu deštníková rukojeť ruční brzdy pod přístrojovou deskou. Světlý interiér působil
příjemně a opticky zvětšoval vnitřní prostor.
V zádi měl vůz zavazadlový prostor s objemem 390 litrů. Byl sice poměrně mělký, ale nabízel velkou
ložnou plochu. Mírně do něj zasahovaly panty jeho víka a potrubí do palivové nádrže. Pod zavazadlovým prostorem byla
objemná palivová nádrž (55 litrů), v jejíž prolisované horní části bylo uloženo rezervní kolo. Uzamykatelné
víčko plnění palivové nádrže skryli pod zadní registrační značku (dříve SPZ). Kapota motoru se otevírala netypicky
vzhůru vpřed, to tehdy používala ale řada automobilek. Pérování vozu solidně odfitrovalo posádku od veškerých
nerovností vozovky, obě nápravy měly vinuté pružiny.
Závěrem: solidní sedan střední třídy. Za dob socializmu v Československu drahý luxusní
vůz pro vybranou, dostatečně movitou klientelu. Vozy Simca se prodávaly převážně v Tuzexu, do Mototechny
se jich dostalo jen málo. Cena vozu v roce 1971 byla stanovena na 105 tisíc korun, což byl téměř
dvojnásobek ceny modelu Škoda 100 a průměrná čistá mzda byla tehdy 1 650 Kčs. Simca 1301 byla
pohodlný prostorný vůz s dobrými jízdními vlastnostni a dobrou dynamikou. Bohužel, jako většina tehdejších
vozů, poměrně rychle rezavěla.
Na uvedených fotografiích je automobil, ve kterém mne jeho majitel svezl. Fotky jsem, jako vždy ručně upravil,
doplnil technickým popisem a několika dalšími postřehy.
|
