V roce 2000 představil Opel třetí generaci modelu Corsa (Corsa C). V roce 2002 prošel vůz prvním faceliftem, dostal lesklou lištu masky chladiče. V roce 2003 došlo k přepracování přídě a nárazníků. Pro rok 2005 došlo jen k drobným vylepšením vozu. Do modelu Corsa montoval Opel řadu benzínových i naftových motorů s objemem od 1,0 do 1,8 litru.
Na jaře 2005, od 1. dubna do 30. června 2005, se uskutečnila akce "Velkolepé testovací jízdy Opel". Cílem akce bylo seznámit potencionální zákazníky s různými modely značky Opel a důkladně si je vyzkoušet. Pokud jste se včas na internetu zaregistrovali, mohli jste si až na tři dny vypůjčit jeden z vozů Opel a najet s ním zdarma až 500 km, hradili jste pouze spotřebovaný benzín. Původně jsem chtěl vyzkoušet novou Astru, ale ta byla již beznadějně zamluvena a tak jsem si objednal na dva dny menší model Corsa.
Vůz jsem převzal v sobotu 7. května 2005 v dopoledních hodinách a vrátil jej opět dopoledne o dva dny později, tedy v pondělí. Za oknem testovaného vozu byl při jeho převzetí letáček s následujícími údaji: Opel Corsa Esentia 1,0i 12V (44kW/60k), rok výroby 2005. Ceníková cena 284 900 Kč, prodejní cena 240 900 Kč. Výbava: ABS, airbag řidiče, imobilizér, posilovač řízení, elektrické nastavení sklonu světlometů, příprava pro instalaci rádia včetně šesti reproduktorů, třífunkční informační displej, odkládací schránka, plnohodnotná rezerva, nárazníky v barvě karosérie. K odběru 06/2005.
Testovací Corsa měla nejmenší z nabízených motorů, benzínový litrový tříválec o výkonu 60 koní. Co se týče bezpečnosti, byla vybavena systémem ABS, posilovačem řízení a airbagem ve volantu před řidičem. Vzhledem k ceně vozu slušné, snad mohl být doplněn také airbag pro spolujezdce. První dojem po usednutí za volant byl, že plynový pedál jde velmi zlehka, ostatní ovládací prvky byly v pohodě.
A nyní k dojmům z vlastního řízení. Vůz měl dobré jízdní vlastnosti, pérování spíše tvrdší sportovní. Řízení přesné, jen posilovač mohl při vyšší rychlosti poskytovat přímější kontakt s vozovkou (lze jej označit za "dámský"). Řazení přesné, chod páky dostatečně krátký, brzdy dobré, ovládání pedálů bezproblémové. Pouze litrový tříválec byl po studeném startu hlučnější a jeho vibrace se přenášely do interiéru. Po zahřátí tento jev zmizel. Vůz s uvedeným motorem rozhodně není žádný dravec. Výrobce udával zrychlení na stovku za 16 s, při orientačním měření se dvěma osobami ukazovaly stopky 16 až 17 vteřin, ale vůz nebyl ještě zcela zajetý (něco kolem 2500 km). Motoru se moc nechtělo do vyšších otáček a převody byly poměrně dlouhé. na jedničku jelo auto až 50 km/h, na dvojku kolem 80 km/h a na trojku až 120 km/h. Čtyřka pak jela přes 150 km/h a v rezervě byla ještě pětka, ale ta již vůz rychleji na rovině neutáhla (z kopce by na ní vůz jel zřejmě bez problémů i více než 180 km/h). Pro jízdu ustálenou rychlostí výkon motoru dostačoval, do kopce ztrácel dech a na předjíždění postrádal výkonovou rezervu. Jeho výhodou měla být nízká spotřeba, tu bych odhadoval při ostřejší jízdě na 6 litrů na 100 km a při rozumné jízdě ještě méně (podle výrobce byla průměrná spotřeba 5,3 l/100 km).
Šokem pro zhýčkaného řidiče byla absence jakýchkoli vylepšení výbavy. Vůz neměl centrální zamykání, tedy nutno oběhnout a vyzkoušet, popřípadě odemknout nebo zamknout, patero dveří. Také okénka se stahovala ručně, totéž platilo o nastavování vnějších zrcátek (složitější nastavení pro pravé vnější zrcátko). Dveře při zabouchnutí vydávaly "plechový" zvuk a interiér působil "levnějším" dojmem, všude samý tvrdý šedý plast. K tomu lepšímu patřilo vybavení vozu otáčkoměrem (červené pole od 6500 otáček) a digitálním displejem pro denní i celkové počítadlo ujetých kilometrů. Uprostřed přístrojové desky trůnil třífunkční displej (datum, čas a vnější teplota). Na předních sedadlech byl dostatek prostoru, vzadu pak již méně, hlavně pro nohy. Zavazadlový prostor odpovídal velikosti vozu, základní objem 260 litrů. Opěradlo zadních sedadel bylo sklápěcí a vyjímací, ale ne dělené (po jeho sklopení byl tedy vůz pouze dvoumístný). Nastupování na přední i zadní sedadla bezproblémové, podlaha zavazadlového prostoru byla asi 20 cm pod hranou jeho prahu, pod podlahou zavazadlového prostoru bylo náhradní kolo.
Ovládání světel a stěračů odpovídalo větším modelům Opel, tady jsem neměl žádný problém. Volant byl tříramenný, s dostatečně silným věncem. Jevil se mi tvrdší než bych si přál. Při rychlejší jízdě a silném bočním větru se vůz nechoval tak jistě jako větší a těžší vozy, ale stopu držel dobře. Jizdní vlastnosti v zatáčkách lze označit za dobré. Mile mne vůz překvapil na pražské dlažbě, kde se vůbec nerozdrnčel a nerozklepal jako některé jiné automobily.
Závěr: slušně zpracovaný vůz, vhodný do města. Chtělo by to ale dovybavit alespoň centrálním zamykáním, elektrickým stahováním oken a nastavováním zrcátek a dělenými zadními opěradly. Pro cesty mimo město bych doporučoval větší motor, alespoň čtyřválec 1.2i 16V (80 koní, stovka za 12,5 s). Vůz měl dobré jízdní vlastnosti, tvrdší pérování a lehké ovládání. Poněkud méně místa vzadu a přiměřený zavadadlový prostor.
Následuje řada snímků testovaného vozu. Naleznete u nich několik dalších postřehů z testu. S vozem jsem ujel 333 km, byl jsem se s ním podívat například na Soutěži elegance historických automobilů na zámku v Roztokách u Prahy.