|
V roce 1964 uvedl americký Ford na trh model Mustang. Vůz dostal karosérii sportovního střihu
s dlouhou přídí a krátkou zádí. Mustang byl velmi úspěšný a během několika let zavedly také další
americké koncerny konkurenční modely Chevrolet Camaro, Pontiac Firebird, Plymouth Barracuda a AMC Javelin.
Od dcery jsem dostal k vánocům voucher na 30 minut jízdy sportovním vozem. Tyto jízdy nabízí řada
společností, ale v nabídce společnosti Showcars byl kromě současných vozů jako Ferrari F430, BMW M6,
Nissan GT-R nebo Porsche Turbo také kabriolet Ford Mustang z roku 1966. No a moje volba padla právě
na tohoto veterána, klasický americký vůz poloviny šedesátých let dvacátého století.
Na stránkách firmy o voze psali:
V roce 1964 představila automobilka vůz Ford Mustang, který byl určený pro mládež. Jednalo se o cenově
dostupné, sportovní auto, díky kterému se podařilo Fordu dosáhnout jednoho z největších úspěchů v historii
amerického automobilového průmyslu po druhé světové válce. Vůz se od začátku nabízel ve dvou variantách: jako
čtyřmístné dvoudveřové kupé se stupňovitou zádí a jako kabriolet s plátěnou stahovací střechou. Jeho typickými
znaky byla dlouhá přední kapota, krátká záď, boční prolisy a trojitá zadní světla. Základní provedení bylo osazeno
šestiválcem do V o objemu 2782cm3 o výkonu 74 kW a jeho cena byla stanovena přibližně na 2300 dolarů
u kupé a 2600 u kabrioletu. O velikém úspěchu svědčí už to, že v březnu 1966 se prodal miliontý
Ford Mustang. V roce 1965 doplnil karosářské verze velice pohlední fastback s typickým žebrováním za bočními
okny. Komu nestačil výkon základního šestiválcového motoru s rozvodem OHV, mohl si připlatit na šestiválec
3,3 litru o výkonu 85 kW nebo vidlicový osmiválec 4,2 litru se 120 kW. V nábidce se
také postupně objevily motory o objemu 4728 cm3, které naladil sám Carroll Shelby na výkony 155, 162 nebo
dokonce 199 kW. Ještě vyšší výkony nabízel model Shelby GT-350 s motorem 289 V8, který dosahoval výkonu
přes 220 kW a ve speciální závodní verzi GT-350R dokonce 265 kW. Tyto výkoné vozy GT-350 poté doplnil ještě
vůz s označením Shelby GT-500, který poháněl sedmilitrový motor 428 V8 s výkonem přes 260 kW.
Ford Mustang GT Convertible 289 Limited Edition, rok výroby 1966, základní parametry k vozu: objem motoru
4728 cm³, maximální výkon 155 kW (211 koní), max. točívý moment 407 Nm.
Až na několik pravopisných chybiček a nesprávných údajů byl text, většinou doslova převzatý z článku
Ford Mustang - Hřebec přichází na scénu, uvedeném na sránkách www.auto.cz, správně. Především základní
motor byl řadový šestiválec, šestiválce do V přišly do módy až mnohem později. Uvedené parametry (motor
289 cui, 4728 cm³) platily jen pro vozy modelového roku 1964. Od roku 1965 a také roce
1966 byl uvedený motor dodáván s výkony 200, 225 a 271 HP a nikoli s uváděným výkonem 210 HP.
Také maximální rychlost 220 km/h, uváděná na stránce ceník, byla silně nadsazená.
Jízdu jsem si původně objednal už v červenci, ale po vyplnění formuláře na internetu jsem zjistil, že firma
přesunula svou provozovnu ze Dvora Králové do Mnichova Hradiště a já bych tak naplánovaný termín nestihl. Proto jsem
rezervaci zrušil (podařilo se asi na třetí pokus) a pak jsem si objednal nový termím na srpen. No a jedno srpnové
dopoledne 2012 jsem se vypravil do Mnichova Hradiště a po sepsání smlouvy, předání voucheru (standardní cena 1000 Kč)
a zaplacení částky 300 Kč za pohonné hmoty jsem se svezl Mustangem. Byl jsem překvapen tím, že za zaplacení
pohonných hmot jsem dostal účtenku, to se mi ještě nestalo.
Počasí přálo, svítilo sluníčko a celou cestu v kabrioletu (američané mu říkali convertible) jsme jeli
s otevřenou střechou. Jak bývá zvykem, vedle mne seděl zaměstnanec půjčovny, který určoval trasu, radil
a hlídal. Podle jeho slov měly pedály dlouhý chod, velmi dlouhé dráhy měla řadicí páka a vůz ve vyjetých kolejích
plaval. Měl pravdu, jen bych dodal, že na sešlápnutí plynu bylo třeba vyvinout poměrně velkou sílu a blinkry
se samy nevracely.
Na vůz je ale třeba se dívat pohledem, kdy jej vyráběli. Navíc americká auta byla stavěna pro jízdu na rovné
dálnici a ne na rozbité české silničky. Na americké auto byla nezvyklá čtyřstupňová mechanická převodovka. Tou dobou
již většina vozů v USA měla automatickou převodovku nebo jen třístupňovou manuální. Bylo vidět, že vůz patřil
k těm levnějším - okénka se ovládala ručně kličkami, vůz neměl klimatizaci. Mustang měl dřevěný sportovní volant
s kovovými příčkami. Spodní část volantu měla vybrání pro prsty. Zelené kontrolky ukazatelů směru byly na sluníčku
špatně viditelné, blinkry bylo třeba hlídat, jak už jsem uvedl, postrádaly automatické vypnutí po srovnání volantu.
Vedle pedálu spojky, kam si odkládám při jízdě levou nohu byl elektrický spínač. Podle pracovníka půjčovny ovladač parkovací
brzdy (?), podle manuálu k vozu přepínač dálkových a potkávacích světel (stejný měly první vozy Škoda Octavia).
Na přístrojové desce byl poměrně malý tachometr, ukazující km/h (žádné míle). Kupodivu ukazoval přesně, radary ve
vesnicích ukazovaly stejnou rychlost jako tachometr, u většiny aut ukazuje tachometr tak o 5 km/h více.
Vedle tachometru byly po obou stranách vždy dva menší kruhové přístroje. Pořadí přístrojů zleva: palivoměr (Fuel),
tlakoměr oleje (Oil), tachometr, ampérmetr (Amps) a teploměr chladicí kapaliny (Temp). Otáčkoměr vůz neměl. Uprostřed
přístrojové desky bylo malé autorádio Ford (SV a VKV) a na přístrojové desce a pod ní bylo několik chromovaných spínačů
a ovladačů. Většinou byly anglicky popsány. Jedinými kontrolkami byla dvě zelená obdélníková světélka, indikující
zapnuté blinkry. Bezpečnostní pásy vůz neměl. Testovaný vůz měl výbavu GT, ta se vyznačovala mlhovkami v masce,
chromovanými koncovkami výfuku a kotoučovými brzdami vpředu.
Projeli jsme několik vesnic a po hrbolatých okreskách jsme nakonec vyjeli na dálnici. Na děravých silnicích jsem jel
poměrně pomalu a snažil se vyhýbat dírám. Vůz místy trochu "plaval" a měl větší vůli na volantu. Na čtyřku zvládal jak
pomalou jízdu ve vesnicích, tak nenáročné zrychlování. Postupně jsem si zvykl na dlouhý chod pedálů i řadicí páky,
tvrdý plyn a brzdu i vůli na volantu. Volant šel lehce, zřejmě měl posilovač. Na dálnici jsem pak Mustanga rozjel
asi na 130 km/h, na rovné silnici se vůz zklidnil a jízda byla pohodová, jen vítr více foukal do vlasů a kapota
motoru se pohupovala, jako by se chtěla otevřít. Při předjíždění na dálnici jsem postrádal pravé vnější zrcátko. Celou
cestu jsem vůz "šetřil", což byl požadavek pracovníka půjčovny a je třeba řící, že vzhledem k věku vozu, oprávněný.
Po návratu do půjčovny jsem si vůz ještě vyfotil, motor mi nechtěli otevřít, prý jsou v časovém skluzu. Požádal
jsem ještě jednu slečnu, aby mne vyfotila před Mustangem a vypravil se zase na cestu domů.
Když jsem byl ve firmě Showcars potřetí (v srpnu 2013), stál Mustang na parkovišti a měl pootevřený motor.
Tentokrát mi jej na požádání otevřeli a já si jej konečně vyfotografoval. Vidlicový osmiválec měl mezi dvěma řadami
válců na dvoukomorovém karburátoru nasazený vzduchový filtr a na něm nálepku "289 cubic inches".
No a co říci závěrem? Prostě "malý" americký automobil sportovního charakteru šedesátých let dvacátého století.
Tehdy módní trvdý dřevěný sportovní volant většího průměru, z dnešního pohledu poněkud nezvyklé ovládání
(tvrdý chod pedálů, dlouhé dráhy řazení). Celkem pohodlná kožená sedadla, bohužel bez bočního vedení. V jedné
ze zatáček i při pomalé jízdě vzadu pískalo kolo. Kabriolet vhodný pro poklidnou jízdu, žádný velký dravec,
vzhledem k věku velmi zachovalý stav, najeto jen 180 000 km. Jízda americkým kabrioletem byla
nezvyklá, ale zajímavá. Vrátil jsem se tak do doby, kdy jsem se začínal zajímat o automobily a ještě ani
nevlastnil řidičák a vozil se ve Škodě Octavia.
Na připojených fotografiích je testovaný vůz. Snímky jsem doplnil technickým popisem modelu 1966 a několika dalšími
drobnými postřehy.
|
