Uprostřed listopadu 2004 uvedl Citroën na český trh nový model C4, nástupce známého typu Xsara. Vůz byl nabízen jako pětidveřový hatchback nebo odvážněji tvarované třídveřové kupé, v nabídce bylo pět zážehových a tři vznětové motory. S jedním z nových předváděcích vozů jsem se krátce svezl během pošmourného listopadového odpoledne 22.11.2004.
Pětidveřový model C4 byl vybaven naftovým motorem 1.6 HDi o výkonu 110 koní a středním stupněm výbavy SX. Cena zkoušeného vozu činila přibližně 580 tisíc korun (základní cena modelu C4 1.6 HDi 110 koní byla 555 000 Kč). Ke standardní výbavě patřily dva čelní airbagy a okenní airbagy vpředu i vzadu, automatické zamykání dveří za jízdy, ABS, ESP+ASR (pro výkonnější motory včetně uvedeného), posilovač řízení, manuální klimatizace, seřiditelný volant atd. Všechny modely C4 měly palubní počítač, tempomat a omezovač rychlosti. Testovaný vůz byl vybaven autorádiem s CD (příplatek 16 000 Kč). Do nejdražší výbavy SX Pack bylo možno dokoupit také navigační systém (89 000 Kč) a bixenonové natáčecí světlomety (35 000 Kč), tyto dvě položky se do výbavy SX nedodávaly ani za příplatek.
Pětidveřový Citroën C4 se vyznačoval prostorným interiérem, přiměřeně velkým zavazadlovým prostorem (objem 320 litrů) a futuristicky tvarovanou přístrojovou deskou. Volant měl pevný neotáčecí střed s řadou ovládacích prvků. Tato konstrukce zajišťovala optimální polohu airbagu řidiče při libovolném natočení volantu a také stálou polohu ovládacích prvků zde umístěných. Pod volantem byly multifunkční páčky a displej s několika kontrolkami a otáčkoměrem. Ten při překročení povolených otáček celý zčervenal. Uprostřed přístrojové desky byl displej s velkým digitálním rychloměrem, ukazateli teploty chladicí kapaliny a zásoby paliva a řadou dalších údajů. Pod ním byl displej autorádia a palubního počítače. Na středové konzoli bylo ovládání radiopřijímače, ventilační soustavy a klimatizace. Centrální displej měl bílou barvu, ostatní displeje byly žluté. Vůz byl vybaven řadou odkládacích prostorů a zásuvek.
Volant vozu měl příjemně tlustý, ale trochu tvrdý věnec a řízení bylo velmi citlivé, snad až příliš. Také brzdy vyžadovaly velmi malou ovládací sílu, bylo třeba brzdit velmi jemně. Naftový motor nebylo při jízdě slyšet ani při vyšších otáčkách, motor byl dostatečně dynamický a měl "zátah" ve velkém rozsahu otáček. I na "pětku" vůz ještě viditelně zrychloval. Že má vůz naftový motor, bylo slyšet teprve po vystoupení z vozu, pokud ovšem zůstal motor v chodu. Výrobce udával maximální rychlost 192 km/h a zrychlení na stovku za 11,2 s při obsazení vozu pouze řidičem. Průměrná spotřeba nafty se měla pohybovat od 4 do 6 litrů.
Závěr: prostorný pohodlný tichý vůz s přiměřeným zavazadlovým prostorem a dostatečně dynamickým motorem s rozumnou spotřebou nafty (udávaný průměr pod pět litrů). Nadstandardní výbava, s naftovým motorem poněkud vyšší cena. Stejně vybavený vůz se stejně výkonným benzínovým motorem 1.6i 16V měl základní cenu o 75 000 Kč nižší, zrychloval na stovku za 10,6 s a výrobce udával spotřebu 5,7 až 9,5 (průměr 7,1) litrů na 100 km.
Následuje několik snímků zkoušeného vozu s technickým popisem. Přehled dodávaných motorů je uveden u snímku motorového prostoru. Na posledním snímku je pro porovnání třídveřové kupé typu C4.