Ferrari 275 GTB, Itálie 1966 (1965-1966)

Dvoudveřové dvoumístné kupé, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec (V12), rozvod OHC, objem 3286 cm³, vrtání 77,0 mm, zdvih 58,8 mm, komprese 9,2, dva ventily/válec, tři karburátory Weber, bez přeplňování, výkon 206 kW (280 koní) při 7600 ot/min, točivý moment 294 Nm při 5000 ot/min, mechanická pětistupňová převodovka, rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1377/1393 mm, vnější rozměry: délka 4410 mm, šířka 1725 mm, výška 1245 mm, pohotovostní hmotnost 1100 kg, maximální rychlost 250 km/h, zrychlení na stovku za 6,5 s. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové, zadní kotoučové.

Od roku 1964 dodával Ferrari dvoudveřové kupé 275 GTB s motorem V12 3.3/280 koní. V roce 1965 přišla inovovaná druhá série (long nose) a v roce 1966 dostal vůz inovovaný motor se dvěma vačkovými hřídeli v každé hlavě a šesti dvojitými karburátory Weber. Tím se výkon zvýšil na 300 koní a model dostal označení 275 GTB/4, kde čtyřka udávala celkový počet vačkových hřídelů. Výrobu ukončili roku 1968. Karosérii navrhlo studio Pinifarina a vyráběla ji karosárna Scaglietti, vůz měl konstrukci transaxle (převodovka u zadní nápravy) a bylo to první cestovní Ferrari s nezávisle zavěšenými zadními koly.
Vystavený automobil byl označen jako Ferrari 275 GTB a zřejmě to byl vůz druhé série vyrobený v roce 1966. Popis, který jsem vyfotil byl rozmazaný, a reportáž švýcarského webu Zwischengas (= meziplyn) uváděla rok výroby 1967, tomu ale neodpovídal vzhled vozu (víko zavazadlového prostoru nemělo vnější panty) a vůz nebyl označen jako 275 GTB/4.
Foto: Z.Patera Auta5P, Auto Zürich 2024.