Abarth Fiat 1000 TCR, Itálie 1971 (1970-1972)

Dvoudveřový jednomístný tudor, motor vzadu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod OHV, objem 982 cm³, vrtání 65,0 mm, zdvih 74,0 mm, komprese 12,5, dva ventily/válec, dva karburátory Weber, bez přeplňování, výkon 88 kW (120 koní) při 8200 ot/min, točivý moment 130 Nm při 7000 ot/min, mechanická pětistupňová převodovka, rozvor náprav 2000 mm, rozchod kol 1215/1250 mm, vnější rozměry: délka 3530 mm, šířka 1420 mm, výška 1400 mm, pohotovostní hmotnost 570 kg, maximální rychlost 215 km/h, zrychlení na stovku za 8,8 s, zrychlení na 1 km (s pevným startem) za 29,7 s. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu úhlová náprava (šikmé závěsy) a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové, zadní kotoučové.

Závodní okruhová verze, silně upravený Fiat 600. Verze TCR (Turismo Corsa Radiale) pro skupinu B5 měla dva karburárory Weber, verze TC pro skupinu A2 měla jen jeden karburátor. Celá karosérie byla nastříkána jen jedním kilogramem barvy, místo skel byla plexiskla a některé díly karosérie byly z tenčích plechů. Chladiče vody a oleje byly náporové, zabudované vpředu do prodloužené přídě. Nejlepších výsledků s vozem dosahovali Němci Johann Abt a W. Kauhsen, Holanďan Ed Swart a Italové G. Baghetti a PAM (Pasotti). S Abarthem jezdil také Arthuro Merzario, pozdější pilot F1.
Startovní číslo 11, jezdec PAM, Scuderia Mirabella, Grand Prix Brno 1969.
Foto: archiv Zetor Racing Team Brno.