Aero 1000, Československo 1933 (1932-1934)

Dvoudveřový 2+1 místný roadster, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový dvouválec (R2), dvoudobý motor, objem 998 cm³, vrtání 85,0 mm, zdvih 88,0 mm, komprese 5,2, karburátor Amal, bez přeplňování, výkon 19 kW (26 koní) při 3000 ot/min, mechanická třístupňová převodovka, rozvor náprav 2280 mm, rozchod kol 1050/1030 mm, vnější rozměry: délka 3250 mm, šířka 1270 mm, výška 1460 mm, pohotovostní hmotnost 540 kg, maximální rychlost 100 km/h. Vpředu tuhá náprava a podélná čtvrteliptická listová pera, vzadu tuhá náprava a podélná čtvrteliptická listová pera, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Po typech Aero 500 a 662 přišel poslední malý vůz Aero, typ 1000, vyráběný v letech 1932 až 1934. Celkem postavili 236 vozů Aero 1000.
Popis na výstavě Vavříny s vůní benzínu uváděl: 1933 Aero 20 HP
V letech 1931 až 1939 se českoslovenští jezdci každoročně zúčastňovali Rallye Monte Carlo, s jedinou výjimkou vždy s vozy domácí produkce. Výzvu obtížné lednové cesty zasněženou Evropou tehdy přijali méně známí sportovci i nejvýznamnější domácí závodníci: Zdeněk Pohl, Jindřich Knapp, Bohumil Turek, Vladimír Formánek nebo Antonín Vitvar. Pěkné dvanácté místo celkové klasifikace zde v roce 1932 obsadil Jiří Rechziegel s vozem Praga Alfa a o rok později dojel Hans Schreiber s malou Tatrou 57 do cíle v Monte Carlu dokonce jedenáctý. Nejúspěšnějším meziválečným československým jezdcem v Rallye Monte Carlo byl Bohumil Turek, který zde roku 1934 obsadil celkově deváté místo. Jel s vozem Aero 20 HP, typem i provedením shodným s vystaveným automobilem.
Sportovní automobil s kapalinou chlazeným dvoudobým dvouválcovým motorem umístěným podél za přední nápravou a s pohonem zadních kol. Zdvihový objem 998 cm³, výkon 19 kW (26 k), maximální rychlost 100 km/h. Výrobce: Aero - továrna letadel, Dr. Kabeš, Praha. Vůz zapůjčil Miroslav Krejza.
Zřejmě stejný vůz jsem vyfotil také na řadě starších akcí, kterých se s ním zúčastnila jeho tehdejší majitelka Jaroslava Brutarová z VCC Praha. Renovaci vozu provedl v roce 1985 Vladimír Borovička. Aerovka měla na motoru namontovánu sportovní hlavu s dvojitým zapalováním, novější karburátor a na výfuku byla klapka pro jeho otevření.
Majitelka vozu mi koncem října 2006 napsala:
Vážený pane Patera, já se na internetu teprve rozkoukávám, připravuji větší část obsahu stránek Veteran Car Club Praha. Když jsem přes Museum Bítov našla Váš katalog, tak mi to nedalo a musím Vám vyjádřit hluboký obdiv. Prohlédla jsem to co znám a mohu posoudit, je tam množství podrobností, nenašla jsem chybu. Jistě tomu věnujete obrovské množství času. Přeji mnoho úspěchů do další práce.
Jaroslava Brutarová
Na menších snímcích je vůz paní Brutarové na Autoshow Praha 2006 + 2004 a na Soutěži elegance Roztoky 2002.
Foto: Z.Patera Auta5P, Vavříny s vůní benzínu 2021+A.Show Praha 2006+..