Dino 246 GT, Itálie 1970 (1969-1970)

Dvoudveřové dvoumístné kupé, motor uprostřed (před zadní nápravou) a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený vidlicový šestiválec (V6), rozvod DOHC, objem 2419 cm³, vrtání 92,5 mm, zdvih 60,0 mm, komprese 9,0, dva ventily/válec, tři karburátory Weber, bez přeplňování, výkon 143 kW (195 koní) při 7600 ot/min, točivý moment 225 Nm při 5500 ot/min, mechanická pětistupňová převodovka, rozvor náprav 2340 mm, rozchod kol 1425/1400 mm, vnější rozměry: délka 4200 mm, šířka 1700 mm, výška 1150 mm, pohotovostní hmotnost 1080 kg, maximální rychlost 236 km/h, zrychlení na stovku za 7,5 s, zrychlení na 1 km (s pevným startem) za 27,2 s. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové, zadní kotoučové.

V roce 1969 nahradili model Dino 206 GT inovovaným typem Dino 246 GT. Nové kupé dostalo větší silnější motor a mírně prodloužený rozvor náprav. Celkem v letech 1969 až 1974 postavili 3761 vozů 246 GT/GTS (GTS mělo snímací střechu Targa).
Popis u vystaveného vozu udával: Dino 246 vyráběli od roku 1969 do roku 1974, vůz měl karosérii Pininfarina, kterou navrhl Aldo Brovarone. Vůz byl nástupcem modelu Dino 206 GT. Vůz nepoháněl pro Ferrari typický dvanáctiválec, ale vidlicový šestiválec (V6). Automobily prodávali pod značkou Dino a nenesly nikde označení Ferrari. Rozlišovacím znakem bylo hrdlo nádrže na levém sloupku C, ukryté u 246 GT pod víčkem v barvě karosérie, starší model 206 měl chromovaný šroubový uzávěr, který vystupoval ze sloupku. Rozvor náprav prodloužili z 2280 na 2340 mm. Kupé Dino 206 GT mělo celohliníkovou karosérii, ale 246 GT dostalo karosérii z ocelového plechu, jen u prvních vozů montovali ještě hliníkové kapoty a dveře. Dino dostalo místo znaku Ferrari vlastní logo, modrý nápis "Dino" na žlutém pozadí. Vystavené kupé mělo barvu "Rosso Dino", rok výroby vystaveného vozu popis neuváděl.
Foto: Z.Patera Auta5P, Ferrari Urdorf, Schweiz, 2020.