Laurin&Klement F, Rakousko-Uhersko 1907 (1907-1909)

Vůz bez dveří, dvoumístný roadster, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod SV, objem 2438 cm³, vrtání 84,0 mm, zdvih 110,0 mm, dva ventily/válec, karburátor L&K, bez přeplňování, výkon 15,0 kW (21 koní), mechanická třístupňová převodovka, rozvor náprav 2700 mm, rozchod kol 1300/1300 mm, pohotovostní hmotnost 1000 kg, maximální rychlost 65 km/h. Vpředu tuhá náprava a podélná listová pera, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera, přední brzdy vůz neměl, zadní bubnové.

Model F vyráběl Laurin a Klement v letech 1907 až 1909, celkem postavili 371 vozů.
Popis na autosalonu uváděl: Legendární sportovní automobil závodního jezdce hraběte Alexandra Kolowrata, tedy vozidlo, se kterým cestoval po Evropě. Na závody do vrchu Gaillon nedostal závodní speciál FCR a tak očesal uvedený vůz o blatníky, kapoty, sedačky a s ojetým takto upraveným vozem závod vyhrál. Kromě jediné neodborné úpravy laku byl vůz ve zcela původním stavu včetně SPZ a firma Samohýl (ta vůz vystavovala jako neprodejný exponát) byla jeho historicky teprve druhým majitelem.
Na stránkách "skoda-storyboard.com" byla fotka očesaného vozu (předposlední snímek). Dále tamtéž uváděli (překlad): Úspěšný závodní jezdec Alexander Graf Kolowrat-Krakowsky byl jednou z osobností, které měly mimořádný vliv na firemní rozvoj Laurin & Klement. Český šlechtic, který vyrostl v USA, se rozhodl pro studium zemědělství ve Švýcarsku a místo toho trávil čas v dílně, kde pracoval na závodních autech. „Hrabě Kilowatt“, jak mu přátelé říkali, vždy přicházel s netradičními řešeními. Se stejným improvizačním uměním a vtipem dojel v roce 1908 k vítězství v závodě do vrchu ve francouzském Gaillonu.
V říjnu 1908 se hrabě Kolowrat přihlásil do soutěže pod pseudonymem Donald, jelikož se jeho otec v Americe neměl dozvědět o závodní činnosti svého syna. Kolowrat však marně čekal na svůj Laurin & Klement FC, který měl být dodán vlakem v dřevěné bedně. Příliš rychle se vzdát však pro něj nepřicházelo v úvahu. Rozhodl se tedy spolehnout na Laurin & Klement typu F, se kterým běžně jezdil. Vozidlo mělo tou dobou již najeto 18 000 kilometrů, což byl na tehdejší dobu enormní kilometrový nájezd. „Sascha“ připravil svůj L&K F na závody přes noc s mechanikem. Oba společně odstranili z vozidla vše, co nebylo pro závod nezbytně nutné. Dokonce odstranili sedadla a místo nich nainstalovali malé dřevěné krabice bez opěradel. S takto hmotnostně optimalizovaným vozidlem hrabě Kolowrat dokázal kompenzovat výkonnostní deficit svého vozu. Ve své třídě se prosadil proti všem sedmi soupeřům. Pro Kolowrata osobně měl ale tento úspěch malou nevýhodu, utajení vůči otci se stalo historií.
Závod do vrchu Cote de Gaillon byla rovná trať (bez zatáček) o délce 1 km s převýšením 55 m, tedy průměrné stoupání bylo 5,5 %. V říjnu 1908 se jel jeho desátý ročník a podle výsledků v dobovém časopisu L'Auto (viz poslední obrázek) byl celkovým vítězem jezdec Bablot na voze Brasier 120 HP časem 26,2 s, měl průměrnou rychlost 138 km/h. Saša Kolowrat (pod pseudonymem Donald) s vozem Laurin a Klement zvítězil ve třídě "Quatrieme categorie" (čtyřválce s vrtáním od 76 do 85 mm) v čase 1 minuta a 2,4 sekundy před vozy Grégoire (tyto vozy jely dva), Levere-Portal, Prunel, Aries, Le Metais a P. Roy. Kolowrat (Donald) dosáhl průměrné rychlosti 58 km/h.
Foto: Z.Patera Auta5P, Autosalon Brno 2011 + Škoda StoryBoard.