Maserati 250 F, Itálie 1954

Vůz bez dveří, jednomístný monopost, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový šestiválec (R6), rozvod DOHC, objem 2494 cm³, vrtání 84,0 mm, zdvih 75,0 mm, komprese 12,0, dva ventily/válec, tři karburátory Weber, bez přeplňování, výkon 177 kW (240 koní) při 7200 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2280 mm, rozchod kol 1300/1250 mm, vnější rozměry: délka 4050 mm, šířka 1440 mm, výška 980 mm, pohotovostní hmotnost 630 kg, maximální rychlost 290 km/h. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu náprava DeDion a příčné listové pero, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Závodní monopost Maserati 250 F (formule 1) vyráběli od roku 1954. Do roku 1956 postavili 26 vozů. Původně měl vůz čtyřstupňovou převodovku, v roce 1955 zavedli pětistupňovou. Sedm let, od roku 1954 do roku 1960, byl monopost 250 F úspěšný v závodech Grand Prix a dosáhl 42 vítězství na okruzích po celém světě. Nejúspěšnější sezónou pro Maserati 250 F byl rok 1957 s vítězstvími ve Grand Prix Argentiny, Monaka, Francie a Německa, Juan Manuel Fangio vyhrál Mistrovství světa jezdců a Pohár konstruktérů.
Na předních kolech byly pneumatiky 5,50x16, vzadu 7,00x16.
Vůz se startovním číslem 4 na výstavu Auto Moto Bologna 2024 zapůjčilo muzeum Mauto Torino. Maserati slavilo v roce 2024 stodesáté výročí výroby automobilů.
V Mauto na podzim 2024 vystavovali jiný vůz stejného typu se startovním číslem 30, s nímž dříve jezdil bez větších úspěchů švýcar Ottorino Volonterio (*1917, †2003). Monopost (číslo 30) neměl v Mauto žádný popis.
Na dalších snímcích je stejný vůz, který jsem vyfotil už v roce 2012 v Museo Casa Enzo Ferrari.
Foto: Z.Patera Auta5P, Bologna 2024+Mauto 2024+Museo Casa Ferrari 2012.