Škoda 110 R Prototyp, Československo 1970 (1969-1970)

Dvoudveřové čtyřmístné kupé, motor vzadu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod OHV, objem 1107 cm³, vrtání 72,0 mm, zdvih 68,0 mm, komprese 8,8, dva ventily/válec, karburátor Jikov, bez přeplňování, výkon 35 kW (48 koní) při 4900 ot/min, točivý moment 84 Nm při 3200 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1280/1250 mm, vnější rozměry: délka 4155 mm, šířka 1620 mm, výška 1340 mm, pohotovostní hmotnost 880 kg, maximální rychlost 135 km/h. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové, zadní bubnové.

Modrý vůz byl údajně čtvrtým prototypem budoucího kupé Škoda 110 R. Jeho stavbu zahájili v roce 1969 a ukončili roku 1970. Po něm pak následovala padesátikusová ověřovací série a na podzim roku 1970 zahájili sériovou výrobu. Prototyp se liší v řadě detailů od finálního vozu, jako jiný uzávěr palivové nádrže, jiná maska, pevné rámečky bočních oken a další. Dva z prototypů (bílý a modrý) byly odeslány do SSSR jako dar pro Leonida Iljiče Brežněva, ten je ale odmítl a tak se zase vrátily do Mladé Boleslavi.
Popis vozu ve Světě Škodovek uváděl:
Prototyp legendárního erka, jenž se začal vyrábět v roce 1969. Zkompletován byl o rok později, velká část dílů se totiž vyráběla ručně. Jde o jediný kus v metalické barvě, odlišností od prodávané Š 110 R má ale mnohem víc. Především jsou to rámy okolo oken, výše umístěné hrdlo nádrže, čtyři světla v přední masce, která nejsou v jedné linii jako u pozdějších verzí (první verze měla pouze dvě světla), nápis Škoda na přední masce a logo na kapotě. V interiéru stojí za zmínku volant, který jste nemohli vidět v žádné jiné škodovce a ručně malovaný prototypový otáčkoměr. Po ukončení testování byl zabalen a poslán tehdejšímu vůdci Sovětského svazu Leonidu Brežněvovi. Brežněv ovšem sbíral jenom americké vozy. Erko proto odmítl, a to se potichu a s potupou vrátilo zpět do ČR.
Podle popisu v muzeu měl motor výkon jen 48 koní, sériové vozy měly dvojitý karburátor a výkon 52 koní podle specifikace DIN (62 koní podle americké optimistické normy SAE).
Foto: Z.Patera Auta5P, Svět Škodovek 2021 + archiv Auta5P.