Tatra 613 K, Československo 1984

Čtyřdveřový čtyřmístný landaulet, motor vzadu a pohon zadních kol. Zážehový, vzduchem chlazený vidlicový osmiválec (V8), rozvod DOHC, objem 3495 cm³, vrtání 85,0 mm, zdvih 77,0 mm, komprese 9,2, dva ventily/válec, dva karburátory Jikov, bez přeplňování, výkon 124 kW (168 koní) při 5200 ot/min, točivý moment 270 Nm při 3300 ot/min, automatická třístupňová převodovka, rozvor náprav 3130 mm, rozchod kol 1520/1520 mm, vnější rozměry: délka 5150 mm, šířka 1802 mm, výška 1440 mm, pohotovostní hmotnost 1870 kg, maximální rychlost 130 km/h, zrychlení na stovku za 13,3 s. Vpředu zavěšení McPherson a vinuté pružiny, vzadu úhlová náprava (šikmé závěsy) a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové, zadní kotoučové.

V roce 1984 postavili pět speciálních přehlídkových vozů Tatra 613 K. Vůz byl odvozen z prodlouženého modelu 613 Special. Zadní část střechy byla stahovací (dodávali také pevnou střechu hardtop) a podlahový skelet byl vyztužen. Vůz měl automatickou převodovku Borg-Warner, která umožňovala i velmi pomalou jízdu.
Popis v Retroautomuzeu postrádal (na rozdíl od ostatních popisů) technické údaje, byl v něm tento dlouhý text:
Pár měsíců po zahájení výroby Tatry 613 bylo započato s vývojem přehlídkového reprezentativního otevřeného automobilu s karosérií kabriolet nebo landaulet, který by mohl být využíván při návštěvách zahraničních hostů, při vojenských přehlídkách a jiných ceremoniálních aktech. V Československu těmto účelům od druhé světové války sloužil velký čtyřdveřový šestimístný reprezentační přehlídkový kabriolet značky ZIS 110b. Z jeho útrob kynuli přihlížejícím davům například prezidenti Gottwald a Zápotocký. V prvopočátku se úkolu zhostili Metalex a pražský výzkumný ústav ÚVMV. První plány vycházely z klasické karosérie T613, zatím bez použití prodloužené verze Long, která byla teprve vyvíjena. S příchodem prvních verzí Long (Tatra 613 Speciál) začala automobilka Tatra sama pracovat na přehlídkovém voze na prodloužené karosérii. Důležitým požadavkem bylo použití automatické převodovky, která by zajistila při přehlídce plynulou jízdu stabilní a zároveň velmi nízkou rychlostí. Kabriolety byly vybaveny pouze jedním nezávislým topením BN4/1. Palubní deska kabrioletů se lišila od Speciálu montáží elektronického otáčkoměru se signalizací zařazeného rychlostního stupně. Do vozidel se z logických důvodů nemontovala klimatizace a tak místo jejího ovládání zaujal reproduktor. Řidiči těchto vozů obdrželi manuál, který byl důležitý především kvůli pokynům k montáži a demontáži textilní střechy. Pro kabriolety byly zkonstruovány tři rozdílné typy střech a to hardtop a dva druhy textilních střech. Na vývoji prvního kabrioletu začali v Tatře pracovat na konci sedmdesátých let, ostatní čtyři vznikaly současně v roce 1984. Federálním ministerstvem obrany (FMO ČSSR) bylo požadováno postavení pěti kusů přehlídkových kabrioletů. Dva byly přiděleny do Prahy, dva do Bratislavy a jeden byl určen jako záložní. Všechny vozy byly v černé barvě s červeným koženkovým interiérem pro čtyři osoby včetně řidiče. Vůz byl postaven na platformě prodloužené karosérie T613 Speciál. Vystavený exponát má výrobní číslo 00087. Původně černé barvy, po roce 1989 přelakován do bílé barvy. Později byl odkoupen na aukci vládních vozidel panem Stehlíkem. Po krachu společnosti Poldi Steel byl dále prodán a dnes je v soukromém vlastnictví pana Hory.
Foto: Z.Patera Auta5P, Retroautomuzeum 2021.