Itala 11, Itálie 1925

Vůz bez dveří, jednomístný monopost, motor vpředu a pohon předních kol. Zážehový, kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec (V12), rozvod OHC, objem 1097 cm³, vrtání 46,0 mm, zdvih 55,0 mm, dva ventily/válec, karburátor, přeplňování mechanicky poháněným kompresorem Roots, výkon 44 kW (60 koní) při 7000 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2500 mm, rozchod kol 1200/1200 mm, vnější rozměry: délka 3900 mm, šířka 1400 mm, výška 1000 mm, maximální rychlost 150 km/h. Vpředu příčné závěsy, vzadu příčné závěsy, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Lancia 11 byl prototyp závodního monopostu, do závodů ale nebyl nikdy nasazen. Automobil navrhl a postavil Giulio Cesare Cappa, spoluzakladatel automobilky Aquila Italiana (1905) a technický ředitel Fiatu (1914 až 1924), který nastoupil do znárodněné automobilky Itala v roce 1924. Jeho závodní speciál měl maloobjemový dvanáctiválec a na tu dobu netypický pohon předních kol. Kovový rám měl dřevěné příčky, všechna čtyři nezávisle zavěšená kola byla odpružena deformovatelnými rovnoběžnými rameny (viz kresba, na které nejsou viděl žádné klasické pružiny). Oba postranní výfuky se za zadní nápravou spojovaly a vyúsťovaly do svislé štěrbiny na zádi vozu. Cappa připravoval také dvoumístné provedení a větší motor 1,5 litru, tyto verze ale už nebyly realizovány. Některé prameny uváděly objem 1050 cm³.
Tento automobil neměl v muzeu žádnou popisku, byl ale na webu Mauto, kde uváděli: Giulio Cesare Cappa vytvořil důmyslný a revoluční vůz, jeden z prvních jednomístných vozů s avantgardními technickými prvky. Vůz měl dvanáctiválcový motor do V o objemu pouhých 1050 cm³, přeplňovaný kompresorem Roots, pohon předních kol, nezávislé zavěšení všech kol a vyztužený dřevěného podvozek. Motor, převodovka a diferenciál byly uspořádány v jednom bloku. Vývoj se ukázal jako dlouhý a obtížný proces, a především byl pro špatnou ekonomickou situaci společnosti Itala příliš nákladný.
Foto: Z.Patera Auta5P, Museo Auto Torino 2024 + Mauto + archiv Auta5P.