Lancia Lambda Berlina, Itálie 1924 (1922-1925)

Čtyřdveřový čtyřmístný sedan, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený vidlicový čtyřválec (V4), rozvod OHC, objem 2121 cm³, vrtání 75,0 mm, zdvih 120,0 mm, komprese 5,0, dva ventily/válec, karburátor Zenith, bez přeplňování, výkon 36 kW (49 koní) při 3250 ot/min, mechanická třístupňová převodovka, rozvor náprav 3100 mm, rozchod kol 1330/1400 mm, pohotovostní hmotnost 1220 kg, maximální rychlost 110 km/h. Vpředu nezávislé zavěšení a vinuté pružiny, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Model Lancia Lambda vyráběli od roku 1922 jako první vůz se samonosnou karosérií a nezávisle zavěšenými předními koly. Vozy prvních sérií měly uvedený motor a třístupňovou převodovku. V roce 1925 zavedli v páté sérii čtyřstupňovou převodovku. V sedmé sérii (1926) zavedli větší motor (2.4) a osmá série dostala motor 2.6 litru. Celkem do ukončení výroby v roce 1931 postavili v devíti sériích 13 tisíc vozů.
V Mauto měli vystaven podvozek a rám karosérie, zřejmě měli ve sbírce i kompletní vůz, ten ale nebyl vystaven. Popis na webu Mauto uváděl: Kostra karoserie je namísto dřeva vyrobena z 2 mm silného lisovaného ocelového plechu ("emboutie"), který je zvenčí potažen tenkým ocelovým plechem, zatímco uvnitř jsou polstrování a polštáře. Oba přední konce se uzavírají do rámu obklopujícího chladič. Podélně karoserii protíná obloukový profil, tunelový tvar - který ji jakoby rozděluje na dvě stejné části - v němž je kardanový hřídel pohonu zadní nápravy. Toto tvarování, které působí téměř jako vyztužený most, přispívá ke zvýšení tuhosti karosérie a snižuje těžiště vozu.
Foto: Z.Patera Auta5P, Museo Auto Torino 2024 + Mauto.