Mercedes-Benz W125 Rekordwagen, Německo 1938

Jednodveřový jednomístný monopost, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec (V12), rozvod DOHC, objem 5577 cm³, vrtání 82,0 mm, zdvih 88,0 mm, komprese 9,2, čtyři ventily/válec, dva karburátory Solex, přeplňování dvěma mechanicky poháněnými kompresory Roots, výkon 541 kW (736 koní) při 5800 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2725 mm, rozchod kol 1473/1412 mm, vnější rozměry: délka 6250 mm, šířka 1850 mm, výška 1150 mm, pohotovostní hmotnost 1185 kg, maximální rychlost 433 km/h. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu náprava DeDion a zkrutné tyče, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Rekordní vůz měl podvozek závodního monopostu W125 z roku 1937 a upravený motor M25DAB s výkonem zvýšeným na 736 koní. Aerodynamická karosérie měla součinitel Cx=0,157. Motor byl chlazen ledem, vůz měl zásobník na 100 kg ledu.
V uvedeném speciálně postaveném rekordním automobilu dosáhl Rudolf Caracciola 28. ledna 1938 na dálnici mezi Frankfurtem a Darmstadtem rekordní rychlosti 432,7 km jako průměru ze dvou jízd oběma směry na letmém kilometru. Je to dodnes nejvyšší rychlost oficiálně dosažená na silnici určené pro běžný provoz.
Ve stejný den se při pokusu o rekord na stejném místě zabil závodník Rosemeyer, který havaroval se svým vozem Audi poté, co jej ze směru vychýlil boční vítr.
Foto: Z.Patera Auta5P, Mercedes-Benz Museum 2016 + Mercedes-Benz.