Maybach DSH Pullman-Limousine Spohn, Německo 1934 (1934-1937)

Čtyřdveřová šestimístná limuzína, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový šestiválec (R6), rozvod OHV, objem 5184 cm³, vrtání 100,0 mm, zdvih 110,0 mm, komprese 6,3, dva ventily/válec, dva karburátory Solex, bez přeplňování, výkon 96 kW (130 koní) při 3200 ot/min, mechanická pětistupňová převodovka, rozvor náprav 3735 mm, rozchod kol 1520/1520 mm, vnější rozměry: délka 5500 mm, šířka 1845 mm, výška 1800 mm, pohotovostní hmotnost 2900 kg, maximální rychlost 135 km/h. Vpředu tuhá náprava a podélná listová pera, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Model DSH vyráběl Maybach v letech 1934 až 1937 jako nástupce typu W6 (1931 až 1935). Automobil měl poloautomatickou převodovku s řazením páčkami uprostřed volantu bez použití spojkového pedálu.
Popis v Museum für historische Maybach-Fahrzeuge uváděl:
V roce 1929 se společnost Maybach-Motorenbau stala první a jedinou německou automobilkou, která vyráběla dvanáctiválcový vůz typu Zeppelin, který byl velmi drahý. Do začátku války jich bylo vyrobeno jen asi 300.
Aby si i méně majetní zákazníci mohli koupit vůz se stejným podvozkem, uvedl Maybach na trh kromě dvanáctiválcového motoru Zeppelin DS (=Dpppelsech, dvojitý šestiválec) také šestiválcový model DSH (=Doppelsechhalbe, poloviční dvojitý šestiválec), který byl odpovídajícím způsobem levnější a měl také nižší výkon než jeho větší bratr (šestiválec měl 130 koní, dvanáctiválec dával 200 koní).
Viditelné rozdíly mezi DSH a Zeppelinem spočívaly v tom, že na chladiči byla pod firemním znakem jen koule místo "dvanáctky" a že DSH měl pouze jeden výfuk a ne dva jako Zeppelin.
Celkem se na celém světě dochovaly pouze tři vozy Maybach DSH. Po válce sloužil tento DSH ve sboru dobrovolných hasičů v Gladenbachu, o čemž svědčí jeho červená barva. V polovině šedesátých let dvacátého století koupil DSH od hasičského sboru v Gladenbachu sběratel z Taubertalu a odvezl si ho domů po vlastní ose, i když fungovaly už jen dva převodové stupně. DSH pak stál na hospodářském dvoře více než 50 let, aniž by se s ním pohnulo. I to jej ale zachránilo před sešrotováním. Šťastnou shodou okolností se DSH v roce 2017 dostal do našeho muzea, kde ho můžeme s hrdostí ukázat návštěvníkům.
Prvním majitelem vozu byl velkoobchod s potravinami Koch und Mann ve Wuppertalu.
V muzeu měli vystaven i samostatný motor DSH, který zapůjčila společnost MTU (Motoren- und Turbinen-Union) Friedrichshafen.
Foto: Z.Patera Auta5P, Maybach Museum Neumarkt 2023 + D.Ch.