Alfa Romeo 33 SC 12, Itálie 1976 (1976-1977)

Dvoudveřový jednomístný spider, motor uprostřed (před zadní nápravou) a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený plochý dvanáctiválec (boxer, B12), rozvod DOHC, objem 2995 cm³, vrtání 77,0 mm, zdvih 53,6 mm, komprese 12,0, čtyři ventily/válec, vstřikování Lucas, bez přeplňování, výkon 382 kW (520 koní) při 12000 ot/min, mechanická pětistupňová převodovka, rozvor náprav 2500 mm, rozchod kol 1490/1470 mm, vnější rozměry: délka 3800 mm, šířka 2000 mm, výška 960 mm, pohotovostní hmotnost 700 kg, maximální rychlost 330 km/h. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové ventilované, zadní kotoučové ventilované.

Alfa Romeo 33 SC 12 byla poslední verzí závodních vozů řady 33. Tyto vozy byly nasazovány do závodů v letech 1976 a 1977.
Popis v Louwman muzeu uváděl: Alfa Romeo Tipo 33/SC/12
Tohoto vozu Alfu Romeo Tipo 33/SC/12 se od jeho posledního závodu v roce 1977 téměř nikdo nedotkl. V automobilu jsou prakticky stále všechny díly originální, stejně jako původní žlutočerná barva sponzora Fernet Tonic. Vůz je vybaven dvanáctiválcovým motorem typu boxer a je prvním ze čtyř vozů Tipo 33, které byly postaveny s použitím integrovaného podvozku, italsky "Scatolato", namísto tehdy obvyklého trubkového podvozku. To vysvětluje písmena SC v označení modelu. Dvanáctiválcové modely vyráběné v letech 1973 až 1977 jsou posledními vozy Tipo 33 a byly mimořádně úspěšné. V letech 1975 a 1977 vyhrál vůz Tipo 33 mistrovství světa sportovních vozů. Důstojná pocta pro legendární závodní vůz, po němž Alfa Romeo vstoupila do formule 1.
Vystaven byl vůz a vedle něj jeho motor (plochý dvanáctiválec). Na menších snímcích je stejný vůz a motor v německém muzeu Rosso Bianco, zrušeném roku 2006. Tam byl motor závodního vozu Alfa Romeo 33SC12 vystaven bez popisu, na plakátu u motoru byla jen fotografie vozu (pod snímkem motoru).
Foto: Z.Patera Auta5P, Louwman Museum 2022 + Rosso Bianco 2005.