Sbarro Challenge, Švýcarsko 1985

Dvoudveřové dvoumístné kupé, motor uprostřed (před zadní nápravou) a pohon všech čtyř kol (4x4). Zážehový, kapalinou chlazený vidlicový osmiválec (V8), rozvod OHC, objem 4973 cm³, vrtání 96,5 mm, zdvih 85,0 mm, dva ventily/válec, vstřikování, přeplňování dvěma turbodmychadly IHI, výkon 265 kW (360 koní) při 5800 ot/min, automatická dvoustupňová převodovka, rozvor náprav 2720 mm, vnější rozměry: délka 4220 mm, šířka 1980 mm, výška 1050 mm, pohotovostní hmotnost 1400 kg, maximální rychlost 310 km/h, zrychlení na stovku za 5,5 s. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové ventilované, zadní kotoučové ventilované.

Na ženevském autosalonu 1985 vystavil švýcarský designér Franco Sbarro experimentální prototyp Challenge (=výzva). Vůz měl vzhůru vpřed výklopné dveře a na střeše byly aerodynamické brzdicí plochy. Místo zpětných zrcátek byla použita videokamera a monitor. Upravený motor Mercedes byl vybaven dvěma turbodmychadly a poháněl všechna kola, poskytoval výkon 350 až 380 koní. Vůz měl dvoustupňovou automatickou převodovku Jeep. Jiné prameny uváděly vnější rozměry 4100x1820x1150 mm.
V roce 1986 představil Sbarro prototyp Challenge 2+2 a v roce 1987 ještě Sbarro Challenge III.
Popis v Louwman muzeu uváděl: Sbarro Challenge I
Franco Sbarro se proslavil především přestavbami, prototypy a replikami, které stavěl ve své vlastní továrně od roku 1971. V roce 1992 Sbarro založil vysokou školu pro design a konstrukci automobilů.
Pro ty, kteří mají rádi vozy klínového tvaru, je to vystavený automobil dokonalá lahůdka. Na klínovém tvaru se neudělaly žádné ústupky - jeho linie je nepřerušovaná. Švýcarský konstruktér Franco Sbarro chtěl v roce 1985 dokázat, že taková konstrukce může vést k velmi nízkému součiniteli odporu vzduchu. V tomto případě to bylo 0,26. Vnitřní a vnější zpětná zrcátka byla odstraněna, ale v zadní části je umístěna kamera, která promítá obraz provozu za vozem na dvě obrazovky ve dveřích. Vůz je také vybaven na svou dobu supermoderním audiosystémem s grafickým ekvalizérem, CD přehrávačem a videorekordérem.
Challenge I byl vybaven motorem Mercedes-Benz, aby dokázal, že vůz může být životaschopným sériovým modelem. Přední světlomety připomínají Ford GT40, který je shodou okolností také jedním ze Sbarových oblíbených vozů.
Dříve býval vůz vystaven v německém, dnes již zrušeném, muzeu Rosso Bianco, tam jsem jej vyfotil v letech 2005 a 2000. Poslední snímek Pressfoto z roku 1987.
Foto: Z.Patera Auta5P, Louwman Museum 2022 + Rosso Bianco 2005 + 2000.