Bugatti 35 C, Francie 1929 (1926-1930)

Vůz bez dveří, dvoumístný roadster, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový osmiválec (R8), rozvod OHC, objem 1991 cm³, vrtání 60,0 mm, zdvih 88,0 mm, tři ventily/válec, karburátor Zenith, přeplňování mechanicky poháněným kompresorem Roots, výkon 94 kW (128 koní) při 5000 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1200/1200 mm, vnější rozměry: délka 3690 mm, šířka 1330 mm, výška 1050 mm, pohotovostní hmotnost 765 kg, maximální rychlost 205 km/h. Vpředu tuhá náprava a podélná listová pera, vzadu tuhá náprava a podélná čtvrteliptická listová pera, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Bugatti Type 35C byl následníkem modelu 35. Dvoulitrový osmiválec dostal kompresor Roots, čímž se zvýšil jeho výkon. Celkem v letech 1926 až 1930 vyrobili 38 vozů Bugatti 35C. Roadster měl ocelový rám a hliníkovou karosérii.
Popis u vozu v Louwman muzeu (na webu muzea nebyl vůz uveden) uváděl: Bugatti Type 35C
Typ 35 byl nejúspěšnějším závodním vozem, jaký kdy Bugatti vyrobil. V roce 1926 vyhrál Bugatti Type 35 mistrovství světa Grand Prix. Bugatti také pět let po sobě, v letech 1925 až 1929, vyhrál s typem 35 závod Targa Florio. Celkem bylo postaveno 50 vozů Bugatti Type 35C s kompresorem Roots.
Tento vůz byl dodán jako nový Philippu de Rothschildovi. Ten s ním jel v roce 1929 Velkou cenu Monaka a skončil na čtvrtém místě. Vůz prodal 2. června 1929 Juanu Zanellimu a ten téhož dne vyhrál Velkou cenu Bugatti v Le Mans. Poté automobil získal Rousselet. Ten vůz půjčil svému sousedovi Edouardu Grammontovi, známému jako "Eddoura". Tento závodník v roce 1930 havaroval a ve věku pouhých 24 let zemřel při závodě na okruhu du Dauphine v Grenoblu. Po nehodě prošel vůz kompletní renovací s použitím podvozku z Molsheimu. Po čase se vůz úspěšně vrátil do závodů Monaco Historic Grand Prix v letech 2000 a 2002.a 2004. Současný vlastník vůz zakoupil v roce 1997, předchozí majitel Antoine Totti automobil vlastnil v letech 1955 až 1997.
První čtyři fotografie jsem pořídil v nizozemském Louwman Museu v roce 2022. Další snímky: Ing. Jiří Fiala, aukce Artcurial Paris 2023 a archiv Barta Rosmana. Více o tomto automobilu naleznete v článku Bart Rosman Collection - rozprodaná sbírka.
Foto: Z.Patera Auta5P, Louwman Museum 2022 + J.Fiala, Paris 2023 + ...